Článek
Procházet se zahradou, kde se přírodě naslouchá a leccos dovolí, je věc moc příjemná. Odevšad dýchá pohoda a člověk má pocit, že se účastní poznávacího zájezdu.
Štěbetálci, hádci, čmeláčí medvídci a myriáda dalších zvířátek zvědavě poulí očka, chrlí písničky a předvádí své akrobatické, kutilské i lovecké dovednosti. Jak jim pomůžeme pomoct?
Ptačí domácnosti
Najít trouchnivý strom s dutinami, to je pro mnohé ptáčky výhra. Když ho nenajdou, nemají pořádně kde bydlet. V zahradě (i na balkoně) pro ně můžeme vystavět ptačí vesnici.
Sýkorky nejsou žárlivé, i na nevelkém prostoru panuje mezi hnízdními páry sousedská harmonie. To už nelze tvrdit o kosech a červenkách, kteří svůj rajón před příslušníky stejného rodu brání zuby nehty. Oba druhy vyhledávají totéž co rehek domácí – budku s polovinou přední stěny otevřenou.
Tradiční, asi 20 cm vysoká budka s kulatým vletovým otvorem a obytnou plochou zhruba 14 x 14 cm vyhovuje sýkorám, brhlíkům a vrabčákům. Pro vrabce vyvěsíme víc domečků vedle sebe nebo jim rovnou pořídíme „řadovku“ se společným vchodem a oddělenými pokojíky. Jsou to totiž ptáčci družní a tuze rádi tajtrlíkují a halekají na kolemjdoucí v hejnech.
Vytvořte si jarní aranžmá se zlatou korunkou
Kdo nechce hnízdní příbytky kupovat, stluče je z neošetřených prken o tloušťce aspoň 2 cm. Kvůli snazšímu čištění by měly být otevírací.
Zůstane-li v budce staré hnízdo, může se stát, že si v ní místo nové ptačí rodinky zřídí domácnost užiteční čmeláci. Ti si hnízdní materiál sami nenosí, proto k ubytování běžně využívají také opuštěné myší nory nebo střešní izolaci.
Zídky, haldy, kopečky
Kamenné zídky člení zahradu, vroubí záhony, vyrovnávají terénní rozdíly. Pokud spáry nevyzdíme maltou, najdou v nich zázemí střevlíci, stonožky i rejsci, kteří doplácejí na podobnost s myší, byť mají nápadněji protáhlý špičatý čenich a nejsou to hlodavci, nýbrž hmyzožravci s apetitem pro hmyzí škůdce, larvy a plže.
Vyhřátému kamení neodolají ještěrky. Samy se při slunění tváří jako zkamenělé, ale přisedne moucha – a chramst –, bleskurychle se vrhají po vydatném soustíčku.
Stejně fascinující život se odehrává v haldě kompostu. Protože je v něm při tlení tepleji, vyhledávají ho samičky užovek pro snůšku. Kdo ve své zahradě potká krásnou užovku obojkovou, může se dmout pýchou, ne třást strachy.
Nemalý had s vyplazeným jazykem sice působí lehce hrozivě, ale místo nás raději slupne žábu, slimáka či hraboše. Nejedovatého vodomila můžeme načapat při šlofíku ve stínu keřů. Zimuje pod listím a dřevem.
Vypěstujte si na zahradě lízátko, pudla nebo mráčky
Postavíme-li hromadu větví a kmínků stranou od frekventovaných míst, nenaruší nijak estetiku zahrady a stane se rájem žab, slepýšů, ježků, svinek, dešťovek, mravenců i nejrůznějších brouků.
A kdo se nastěhuje do kopečku písku? Třeba divoké (nebodavé) včelky pískorypky.
V peřinkách
Kdo už někdy viděl obydlí holuba hřivnáče, ví podle kupky větviček poskládaných halabala, že to není žádný architekt a o pohodlí zřejmě nestojí.
Zato sličná konopka, kterou k podnájmu lákají túje a husté keře, si splétá útulné světničky ze suchých stonků a trav, uvnitř zateplené a vystlané zvířecí srstí.
Inspirativní nápady na zahradu
Také vrabci, kosi, červenky, ťuhýci, špačkové či sýkorky hýčkají vajíčka a novorozeňata v měkkých peřinkách z chlupů, peříček, chmýru, mechu, listí. Aby se opeření rodiče za stavebním materiálem netrmáceli daleko, rozvěsíme po zahradě košíčky nebo třeba zásobníky na lojové koule vyplněné mechem vyhrabaným z trávy, peřím ze starého polštáře, ovčí nebo lamí plstí, surovou bavlnou, chmýřitým plodenstvím okrasných trav, manželovými vousy, vlasy, psími chlupy.
Pozor, dlouhé vlasy nastříháme, aby se do nich ptáčci nezašmodrchali, a chlupy nabídneme jen z pejsků neošetřených chemií proti parazitům.
Opuštěná ptačí hnízda, seno, slámu, listí, vlnu použijeme k vytvoření útulny, kam před vrtochy počasí uniknou slunéčka, zlatoočky, škvoři, pavouci a řada další žoužele. Jak takový broučkovník bude vypadat, rozhodne naše fantazie, důležité je, aby materiál v něm zůstal suchý a nerozfoukal ho vítr.