Ostálky prodlouží radost z léta

Kdo už někdy ostálky sličné (Zinnia elegans) nebo třeba Haageovy (Z. haageana) pěstoval, ví, že jsou to holky nevyzpytatelné.

Byť naše údolní, podhorské, ba i horské zahrádky znají minimálně už dvě století, pamatují si dobře na své mexické kořeny, proto když se na ně obloha mračí moc dlouho, nic kloudného nepředvedou.

Zato v teplém slunečném létě se panenky vyšňoří, načechrají zářivé krinolíny a rozjedou to ve velkém stylu, až oči přecházejí.

Od konce června do října. Bez pauzy. A když si dá první mrazík na čas, tak klidně ještě déle. Ostálky neboli cínie, chcete-li, kvetou bohatě a dlouho, prostě chtějí vypadat neodolatelně.

A my si pak dlouze mneme čelo nad tím, jestli zvolit ty s úborem jednoduchým, poloplným, nebo plným, v němž jsou jazykovité květy nahuštěné jako sardinky, takže vytvářejí shluk podobný bambuli na kulichu.

Velikost květenství kolísá podle kultivaru od 3 do 8 cm, ale třeba u série kaktusovitých měří v průměru až 12 cm.

Když přijde na barvy, je rozhodování ještě těžší. Ostálky nabízejí sněhově i krémově bílou, citronově, kanárkově i medově žlutou, oranžovou, takřka všechny odstíny růžové, jiskrně červenou, karmínovou až řepově rudou, fialovou, a dokonce jablečně zelenou pod jménem Envy.

A pak jsou tu senzační kultivary Aztec Sunset či Caroussel s moderním ombré nebo melírovaný Peppermint Stick.

Letničky vysoké 30 až 100 cm dávají květinovým aranžím zářivou jiskru. Na koho by směsice neonek působila příliš výbojně, ztlumí ji krémovou či zelenkavou odrůdou nebo sáhne po pudrových tónech.

Stejně jako na záhonu tak i ve váze to ostálkám sluší po boku jemných okrasných trav, krásenek (Cosmos), luštěnic (Cleome), šalvějí, moračů (Ammi majus) či aksamitníků a jiřinek, s nimiž sdílí nejen čeleď hvězdnicovitých Asteraceae, ale i podobnou vizáž.

Ostálky mají lámavé duté stonky. Nevpichujeme je tedy do pěnové hmoty oasis ani je při vázání nemačkáme v dlani! Raději jednotlivé stonky ukládáme rovnou do vázy s vodou. Po přidání lžíce octa nebo kapky bělidla prodloužíme životnost kytice z obvyklých sedmi na nejméně deset dní.

Kdo může, aranžuje pod širákem. Neuplyne ani pět minut a objeví se motýli, kteří jsou k jednoduchým a poloplným úborům vábeni přímo magnetickou silou.

Během léta zvadlé úbory včas uštipujeme, aby uvolnily místo novým.

Někdy v půlce září jim však dáme šanci vytvořit nažky, které sklízíme suché nebo je dosušíme doma. Z nich pak opatrně vydrolíme semena připomínající hrot oštěpu a uchováme je v označené papírové obálce na suchém místě do příštího výsevu.