Nádoby na letničky překvapí rozmanitostí

Netradičním, zato velmi dekoračním řešením mohou být osázené staré konve, vaničky, kovové kbelíky, hrnce s patinou i děravým dnem nebo dřevěné vědro. Romantickou atmosféru navodí barevné květy v proutěném košíku, který vysteleme igelitovou taškou či fólií.

Hitem jsou na řetízcích zavěšená hnízda ocelové konstrukce s vnitřní kokosovou vložkou i košíky z vrbového proutí s plastovou výstelkou, které ozdobí altán, pergolu, terasu a větve stromů.

Cenu za něžnost by mohly získat ručně vyrobené závěsy na květináče, ať háčkované, či drhané. Vyvýšené záhony dotvářejí dispozici prostoru, mohou oddělit dvě niky na terase, např. grilovací a odpočinkovou. Fantazii se meze nekladou!

Rostliny na záhoncích nemusíme zalévat každý den, ty v přenosných nádobách však vyžadují více pozornosti. Zvolíme-li samozavlažovací truhlíky a květináče, máme o starost méně. Při venkovních teplotách do 25 °C postačí v nich sazené květiny zalévat zhruba jednou za dva týdny.

Správná samozavlažovací nádoba má ve své dolní části otvor pro zalévání, který zároveň slouží k odtoku přebytečné vody a zprostředkovává přístup vzduchu ke kořenům. Nad hladinou vody bývá rošt/vložka s dostatečným množstvím otvorů pro přístup vzduchu i vody ke kořenovému systému. Voda za dna vzlíná do substrátu knoty, textilními pruhy, které před zapěstováním umístíme do určených otvorů roštu/vložky.

Některé truhlíky mají vedle knotů, či kromě nich, ještě vzlínací kužely, do nichž se napěchuje substrát. Rostliny čerpají vodu ze zásobníku svými kořeny poté, co k němu prorostou otvory/kužely v samozavlažovací vložce. Proto osázený truhlík zaléváme první dva až tři týdny shora, teprve poté přes vnější zalévací šachtu.

Důležitým pomocníkem je indikátor úrovně hladiny informující o stavu vláhy. Správný hladinoměr má na stupnici označení minimální/maximální zásoby vody, takže letmým pohledem zjistíme, zda je substrát vlhký.

K nejvyužívanějším patří cenově dostupné plastové květináče a obaly, v hladké podobě i z proutí umělého ratanu. Ve vysoké jakosti zvládnou náročné povětrnostní podmínky. Na dně mívají otvory pro odvod vody, které nahradíme i drenážní vrstvou hrubého štěrku.

Plast je neprodyšný, proto hlídáme uměřenou zálivku, aby se půda i rostliny v horku nezapařovaly a neplesnivěly. Zastánci šetrného přístupu k přírodě nemusejí dávat od plastů ruce pryč, trh nabízí pěstební nádoby, jejichž velkou část tvoří recyklovaný plast.

Ne náhodou mívají plastové květináče barvu teracoty, která připomíná keramiku. Tento materiál z pálené hlíny je oblíbený pro svůj přírodní původ, jemnost a hřejivost. Vlivem rozmarů počasí sice lehce mění barevný odstín, je však prodyšný.

Těžší váhy jsou nádoby z pohledového betonu různých barev, s hladkým, tryskaným i vymývaným povrchem. Jejich výhodami jsou stabilita, kterou oceníme za silného větru, pevnost, mrazuvzdornost a dlouhá životnost. Betonové květináče a truhlíky sladíme s dlažbou, se schodištěm, případně s fasádními obklady od jednoho výrobce.

Totéž platí pro kamenné květináče, vázy i koryta, na jejichž většinou zakázkovou výrobu se využívá přírodní a umělý pískovec, ale i luxusní mramor.

Kusový kámen využijeme v tzv. gabionových květináčích, jejichž základ tvoří koš/klec hranatého i kulatého tvaru z pozinkovaného kovu. Před vlastním osázením kamenných a betonových nádob pokryjeme jejich dno hrubým štěrkem, keramzitem, které odvedou přebytečnou vodu. Mezi substrátem a stěnou nádoby musí být izolační vrstva, např. z polystyrenu.

Využijeme i truhlíky z masivu dubového a jiného tvrdého dřeva, které zvnějšku ošetřujeme impregnací, větší truhlík může být i z kompozitních wpc prken.