Medvědí česnek potěší v kuchyni i na zahradě

Česnek medvědí, jehož vědecký název zní Allium ursinum, je jedlou ozdobou naší přírody a tisíceré ódy, které se na něj pějí, nejsou vůbec přehnané.

Posiluje řady bylin, které nám pomáhají v boji s jarní únavou, a kdo ho viděl kvést, dobře ví, že to umí pořádně roztočit i v okrasné zahradě.

Rodově je spjatý s ušlechtilým česnekem kuchyňským, cibulí a pažitkou. Z okrasných rostlin má nejblíž k bleduli, hvězdníku (Hippeastrum) či k pokojové stálici řemenatce (Clivia).

V podrostu lužního lesa, kam nepere slunce a kde vlhká půda voní podhoubím, si planě rostoucí česnek přímo libuje. Nezáleží na tom, jestli je to luh tzv. měkký s převahou topolů a olší nebo luh tvrdý, v němž kralují duby, jasany a jilmy.

Zamlouvají se mu rovněž bučiny či habrové háje. Často se tam cítí tak dobře, že koberce svých listů prostírá do nedohledna. Tím nám prozrazuje, že jde o les velmi starý. Medvědí česnek totiž s růstem nikam nespěchá. Trvá to až šest let, než se z dceřiných cibulek vyklubou nové rostlinky.

Svazek čerstvých listů se dá koupit i na trhu. Tahle vytrvalá bylina je ale zrovna v módě, takže stojí docela velký peníz. Vyplatí se tak určitě pěstovat vlastní.

Sazenice na jaře pořídíme u zahradníka. Pozor, nikdy nevyrýpáváme rostliny z chráněných území!

Sadbu si můžeme sami snadno vypiplat ze semen či cibulek. Semena vyséváme od srpna do listopadu přímo do volné půdy asi půl centimetru hluboko. Cibulky sázíme na konci léta do hloubky 10 cm.

Tam, kde panuje sucho, se mu nebude dařit. Nejlíp prosperuje pod opadavými listnáči: pod keři, okolo kmenů, podél živých plotů. Víc slunečních paprsků toleruje v okolí potoků či jezírek.

Tam si kořeny mohou kdykoli sáhnout pro vodu, která je životně důležitá zejména od listopadu do ledna, kdy cibulky po letním období klidu ožívají a připravují se na březnové rašení.

Svůj vrozený půvab zúročuje v zahradách, ve kterých si může nerušeně růst. Nádhernou ukázkou jeho divoké povahy je rozlehlá zahrada okolo petrkovského zámečku u Havlíčkova Brodu, kde žil i tvořil básník a grafik Bohuslav Reynek a kde nyní hospodaří jeho vnučka Veronika.

Medvědí česnek se tam celá desetiletí rozpíná na takové ploše, že by ho majitelka mohla sklízet kosou. A ta nádhera, když rozkvete!

To se celá zahrada promění v jednu velkou květnici, viditelnou nejen z ulice, ale snad až z vesmíru! Česnek pěkně vyniká i na menší ploše, třeba v záhonové borduře, zvlášť když k němu přidáme plicníky, narcisy a pomněnky kvetoucí ve stejnou dobu. Škoda že brzy po odkvětu zatahuje. Na konci jara už by nikdo nehádal, že se v zahradě ukázal.

Zkombinujeme ho proto s trvalkami, jako jsou bohyšky, pomněnkovce (Brunnera macrophylla) nebo třeba mitrovničky (Tiarella), které po něm převezmou štafetu a svými trvanlivými listy prázdná místa zacelí.

Žně medvědího česneku začínají v době, kdy kukaččí samečci zahajují námluvy, tedy v první polovině dubna. Nedočkavci z trsíků uždibují už koncem března, jenže to se řapíkaté listy, hladké a brčálově zelené, ještě nestihly prodloužit na lákavějších 15 až 20 cm. Do šířky měří okolo 5 cm.

Je dobrým zvykem trhat vždy jen část listů z každého hloučku, aby cibulky mohly později z uvadající hmoty získat zpět živiny a nevyhladověly.

V druhé polovině aprílového měsíce pukají zašpičatělá poupata a v jeho závěru medvědí česnek kvete ostošest. Květy jsou také jedlé. Shlukují se do polokulovitých, poměrně řídkých květenství obvykle po více než dvaceti. Co kvítek, to tvarohově bílá hvězdička na přímé teničké stopce.

Na opylující hmyz čekají na vrcholku lysé lodyhy ve výšce až 50 cm. Po opylení se květenství mění v plodenství plná semen, jimiž se bylina množí i bez našeho úsilí.

Jak vlastně listy a květy medvědího česneku chutnají? Rozhodně nemají tak ostrý říz ani pronikavou vůni, jaká čpí ze stroužků česneku kuchyňského. Byť je to spíš takový slabší česnekový výluh zkombinovaný s jarní cibulkou, gurmány nezklame.

Můžeme ho nasekat na vaječnou omeletu s kozím sýrem, na vařené brambory přelité kysanou smetanou; přidat ho spolu s mladými kopřivami do velikonoční nádivky, do salátů, polévek, pomazánek, připravit z něj špenát nebo fantastické pesto na topinky, těstoviny či k rybě: několik hrstí čerstvých mladých listů rozmixujeme s opraženými mandlemi, olivovým olejem a smícháme s nastrouhaným parmazánem. Mandle můžeme nahradit vlašskými ořechy nebo slunečnicovými semínky.

Listy před zpracováním zbavíme nečistot opláchnutím pod tekoucí vodou a necháme je na utěrce okapat. S květenstvími důkladně zatřeseme a krátce ponoříme do studené vody, abychom si na talíř nepřizvali nějaké breberky.

Chuť i aroma jsou nejsilnější za syrova, sušením, mražením, varem slábnou. Natrhané listy rychle zavadají. Když je vložíme do vzduchotěsné dózy nebo do skleničky s vodou a uskladníme v lednici, zůstanou šťavnaté o tři čtyři dny déle.