Jedna ze zázračných léčivých rostlin si u nás moc nelibuje, přesto ji lze úspěšně pěstovat

Aloe vera, neboli aloe pravá je sukulentní stálezelená rostlina pocházející ze subtropických a sušších tropických oblastí. Přesné místo jejího původu není známé. Má charakteristické tlusté zelené listy na okrajích řídce ostnité, jež jsou uspořádané do přízemní hvězdice. Hroznovitá květenství mají žlutou barvou.

Vzhledem k přísným nárokům na teplo (ideální teploty se pohybují od 19 do 25 °C) lze tyto rostliny pěstovat buď ve skleníku, anebo v interiéru jako pokojovky. V teplých letních dnech je možné vynést je na terasu či balkon. Pozor ale, aby v noci neklesly teploty pod 10 °C.

Při pěstování je dobré počítat s tím, že se aloe bude pomalu rozrůstat. Výjimkou nejsou mnohaletí jedinci o průměru jednoho metru.

Jako každý sukulent, ocení také aloe dobře propustný, lehký substrát s převahou písku, ideálně mírně zásaditý. Květináč musí mít určitě na spodní straně otvor, aby eventuální přebytečná voda měla kam rychle odtéci. Aloe totiž opravdu nesnáší pobyt v trvale vlhkém prostředí.

Rostliny vyžadují jen sporou zálivku, v ideálních podmínkách jsou schopné si vystačit pouze s rosením listů třeba i sedm let. To je ovšem samozřejmě extrém, pravidlem by ale mělo být, že mezi jednotlivými zálivkami by půda v květináči měla vyschnout.

K pěstování aloí se ideálně hodí terakotové květináče, jež je vhodné jednou za čas vyměnit za větší, aby kořenový systém rostliny získal více místa a samotná květina se mohla více rozrůst.

Ten, kdo získal malou rostlinku v plastovém kelímku či malém plastovém květináčku, měl by svému zelenému nováčkovi dopřát pohodlný větší květináč co nejdříve.

Většina lidí pěstuje aloe nejen jako okrasnou či vzduch pročišťující rostlinu, ale také kvůli jejím listům, které chce čas od času „sklízet”. Odřezávají se zásadně nejspodnější listy. Používají se pouze čisté a zdravé listy. Není potřeba se ostýchat a uštípnout jen koneček, je zcela normální jednoduchým, čistým řezem oddělit od rostliny list celý. Pozor ovšem na poranění stonku.

Po čase však takto zůstane z aloe poněkud netypicky vyhlížející stromovitý útvar. Je čas na její obnovení. Rostlinu vyjmeme z půdy, a odřízneme ji tak, aby pod posledními (zdravými a čistými) listy zůstal 10 až 15 dlouhý koneček. Ten opatrně, ale důkladně zbavíme zbytků starých listů a rostlinu zasadíme do nového substrátu, který zalijeme vodou. Tentokrát nebudeme šetřit. V této fázi zálivku zvýšíme tak, aby byla půda sále mírně vlhká. Zhruba po šesti měsících by měla aloe zakořenit. Poté se vracíme k původnímu režimu zálivky.

Stejným způsobem sázíme postranní výhonky, které dospělé rostliny mohou mít. Těmi lze dále rozšířit vlastní sbírku, anebo obdarovávat známé.