V nápaditém domě šestičlenné rodiny se vše točí kolem čtyř dětí

Když se na ateliér Ryuji Yamashita Architects obrátili mladí rodiče se čtyřmi dětmi s žádostí o návrh rodinného domu, jedním z prvních požadavků, které měli, bylo vytvořit pro každého z potomků vlastní pokoj. Všechny děti jsou si věkem blízké, a i díky tomu jsou zvyklé si neustále spolu hrát.

Jak architektův tým s odstupem přiznává, žádost rodičů je trochu překvapila, měli obavu, aby soukromé ložnice nezačaly pospolitost rodiny štěpit, proto navrhli řešení, které sice vytváří pro každé z dětí vlastní prostor, přesto jim však umožňuje zůstávat spolu neustále v kontaktu.

Spojujícím prvkem mezi čtveřicí proti sobě umístěných pokojů je totiž herna, jež je zároveň chodbou. Ta je v patře, přímo nad jídelní zónou. Aby maminka na děti viděla a ony na ni, jsou okrajové panely podlahy vytvořeny z pochozího skla.

Každý z pokojů je výškově posunut vůči úrovni chodby o něco níže. Do herny pak směřují otvíratelná okna a děti tak mohou její podlahu využít jako velký stůl. Takto se mohou například společně učit, a přitom být dostatečně oddělené.

Uvnitř pokojíků jsou pak postele umístěné ve výšce a přístupné po schůdcích. Díky tomu místnosti nabízejí mnohem větší herní prostor a zároveň i zábavnější spaní.

„Když jsem byl dítě, dostal jsem psací stůl. Ale nepoužíval jsem ho. Nebavilo mě učit se a koukat při tom do zdi. Psací stůl vás limituje v tom, kam si můžete pokládat věci a nemůžete si ani rozložit papíry. Omezovalo mě to při psaní,” vzpomíná architekt Yamashita s podotknutím, že pro něj se psací stůl stával překážkou vylučující už dopředu spoustu možností.

Proto se čtyřem dětem rozhodl vymyslet stůl, který by je v ničem neomezoval, a ještě k tomu jej mohly používat všechny současně.

Za pozornost ovšem stojí i zbytek domu, kde architekti rovněž uplatnili různé výšky podlah a tím tak jednoduše oddělili jednotlivé funkční zóny.

Nad okolní úroveň je vyzdvižena jídelna, zatímco okolní kuchyň a obývací zóna jsou ve stejné úrovni. Díky výškovému rozdílu pak prostor pod jídelnou slouží jako úložný.

V domácnosti se čtyřmi dětmi pak bylo samozřejmostí snížit také podlahu u samého vstupu do domu, aby se nečistoty zvenčí pokud možno nenanosily dále do domu.

Zajímavé je zároveň i uspořádání oken, téměř veškerý interiér je totiž osvětlen pouze dvěma dvojicemi oken vsazených do štítové strany domu, zatímco ostatní fasády jsou již otevřeny jen minimálně. Rodina tak má doma spoustu světla, ovšem i naprosté soukromí.

Dům je řešen jako dřevostavba ukrytá pod ochranným pláštěm z falcovaného plechu, který tvoří nejen střešní krytinu, ale chrání i dvě boční fasády. Stavba má dvě podlaží, na pozemku zabírá plochu 125,65 čtverečního metru.