Malebný dům pro fotografa kopíruje jemné křivky terénu, ve kterém je zasazen

Jednoduchý dům na pomezí zástavby a krajiny skýtá zázemí pro tvorbu a život majitelů.

„Pozemek vypadal jako pěkná mírumilovná louka pod lesem, ale klamala nás travou. Pozemek leží na rozhraní třetí a čtvrté zóny CHKO Beskydy. I přesto, že všude kolem je původní zástavba ze 70. let 20. století, museli jsme vyvinout veliké úsilí, abychom mohli tento dům postavit. Ani orientace pozemku nebyla úplně ideální, ale nic, co bychom nezvládli,“ poznamenávají architekti z ateliéru ValArch.

Vytvořit delikátní přechod mezi socialistickou zástavbou a nedotčenou loukou nebylo jednoduché. Proto architekti zvolili z každého prvku to nejlepší.

Ze stávající výstavby urbanistické uspořádání, zejména uliční linii, z louky zase jemné křivky terénu. Louku natahují až na střechu ložnice a stírají hranice mezi terénem a domem. Absence oplocení jen podporuje přirozené osazení domu do okolí.

Dispozice přízemí je jasně rozdělena na společnou vstupní část, která slouží pro potřeby rodiny a zároveň jako předprostor fotografického ateliéru umístěného v podkroví.

Hlavní obytný prostor je současně kuchyní, jídelnou a obývákem. Samostatné křídlo do zahrady je již přízemní s loukou na střeše. Ukrývá ložnici s koupelnou, která je společná pro celý dům.

Podkroví je rozděleno na poloviny. Jedna část patří ateliéru s výstupem na zelenou střechu-louku, druhá je zcela v nadvládě dětí, které mají proskleným štítem výhled do valašských kopců.

Mini nádvoříčko, zahryznuté do louky, je ze západu kryté zelenou vlnou, z východu přirozeně splývá s terénem. Tady je hlavní oáza klidu a pohody celého domu, vlastně takový obýváček bez střechy.

„Ve vstupu je vytvořen záliv pro parkování, kterým vyrovnáváme první výškový rozdíl pozemku a vytváříme i jakýsi pocit soukromí tím, že polosoukromým předprostorem oddělujeme část soukromou. Absence oplocení, branek a bran opět odkazuje na okolní louky a volně plynoucí valašskou krajinu,“ říkají s obdivem k přírodě architekti.