Domy, nad nimiž srdce introvertů zaplesá

Komplex budov nese název Alkasabi Family Compound a je umístěn na samém předměstí arabské metropole. Na pozemku o výměře 7800 m² je zastavěná plocha 6800 m². Jednotlivé domy jsou navrženy jako samostatné objekty, zároveň je však mezi nimi spousta společných stíněných prostor, ze kterých mohou těžit všichni obyvatelé společně.

Právě chytré řešení zastínění je základem návrhu. Domy stojí v prostředí, kde denní teploty v létě běžně dosahují hodnoty okolo 50 °C, ovšem po západu slunce pak velice rychle klesají. Domy současně musí umět své obyvatele ochránit před písečnými bouřemi. To proto jejich základní podoba tolik připomíná ochrannou náruč, která objímá veškerý společenský život svých obyvatel.

Bloky domů, jichž je dohromady osm, plus jeden samostatný prostor pro hosty, jsou určeny pro tři generace jedné rodiny – pro dvojici bratrů a jejich rodiny. Každý z nich má centrální nádvoří fungující jako společenské centrum každé jednotky, obytné kryté části jsou pak rozmístěné po obvodech. Jednotlivé bloky jsou od sebe vzdálené dva metry, od okolní komunikace je jejich vzdálenost osm metrů.

Ačkoli každá z jednotek zaručuje svým obyvatelům soukromí, nejsou od sebe odděleny zcela. Některé spolu sdílejí vodu či zeleň, jejich centrální nádvoří jsou od sebe oddělena posuvnými venkovními dveřmi. Díky tomu mají nejbližší členové rodin možnost být spolu v kontaktu a například o různých svátcích či jiných společenských událostech lze nádvoří zcela propojit.

To, čím komplex na první pohled upoutá pozornost, jsou pultové střechy svažující se vždy směrem k centrálnímu nádvoří. Tento tvar umožňuje pasivní klimatizaci interiérů. Horký vzduch po spodní straně šikminy stoupá vzhůru až k větracím otvorům. Dřevěné okenice a záclony pak ochraňují interiér před pískem z bouří, které se k domům dostanou naštěstí již v oslabené podobě, protože se „vysílí” na nedalekých plantážích.

Dalším prvkem přirozeně ochlazujícím vzduch v budovách jsou bagdiry, neboli tzv. lapače větru. Jde o vyšší věže s otvory v horní části přivádějící zachycený proudící vzduch dolů, do obytných prostor.

Dalším prvkem pasivní klimatizace jsou bazénky, které mají za úkol rovněž ochlazovat vzduch ve svém okolí a zpříjemňovat klima. Kolem nich roste spousta zeleně a stromů, takže vytvářejí stín a rovněž ochraňují obyvatele před bouřemi.

Samotné obytné prostory v interiéru jsou určeny především jako místo pro odpočinek, případně rovnou jako ložnice. Před nimi jsou chráněná prostranství a verandy, jež upozorňují na to, že je třeba se ztišit, aby člověk nerušil druhé, kteří uvnitř domu mohou třeba spát.

Před dětskými pokoji jsou pak tato snížená prostranství míněna jako plácky na hraní, před hlavní ložnicí je to naopak místo vyhrazené k četbě.

Fasády domu jsou obkládané místním kamenem, který se objevuje i v interiéru. Vnitřek jednotlivých bloků se pak liší podle toho, kdo který dům obývá.

Nejstarší generace rodiny upřednostňuje tradiční zařízení, zatímco mladší členové rodiny, kteří žijí moderně, si potrpí na tolik v současnosti oblíbeném skandinávském stylu s náznaky industrialismu. Architekti tak svou práci při zařizování každého z domů připodobňují k pomyslné cestě z východu na západ.

Začínají u tradiční orientální barevnosti a výrazných vzorů i použitých místních materiálů, ovšem postupně jednotlivé barvy blednou, vzory se zjednodušují a proměňuje se i materiálové složení. Začínají přibývat prvky jako bílé zdi z pálených cihel s černými kovovými detaily doplněnými jednotlivostmi v indigové modři, petrolejové barvě antracitové i žlutavé barvě písečných dun.