Typový dům si majitelé vyšperkovali podle svých představ

Vždycky jsem chtěl bydlet v domě a moje žena taky. Oba jsme vyrostli v paneláku, toužili jsme být víc v přírodě a mít kolem sebe prostor. Také jsme si chtěli pořídit rotvajlera a bylo jasné, že v bytě to nepůjde.

Hledali jsme pozemek v okolí Prahy a bylo nám jedno, na kterou světovou stranu nás to zavane. Rozhodovali jsme se hodně podle ceny, ale vůbec nic se ani nepřiblížilo naší finanční představě.

Pak jsem jednou navrhl manželce, že pojedeme na výlet do Kerska, že je to tam hezké. Ani by mě nenapadlo, že bychom jeli hledat pozemek. Myslel jsem si, že je to drahá a exkluzivní lokalita.

Dříve to bývalo takové malé „Beverly Hills“ – letovisko intelektuálů a smetánky. Byly tu postaveny velké prvorepublikové vily. Jezdil jsem sem v průběhu svých mladých let na výlety a hodně se mi tady líbilo. Navíc můj otec je literární kritik a znal se dokonce osobně s panem Hrabalem, díky kterému je tento kraj ještě poetičtější.

Když jsme ale do Kerska přijeli, na každém druhém stromě byl vylepený plakát s pozemkem na prodej. Podíval jsem se na internet a ceny byly překvapivě nízké (v době asi před pěti lety, dnes už je to zase jinak). Tak jsem se okamžitě na jeden inzerát ozval a pak už to šlo celkem rychle.

Náš pozemek byl ze všech nejmenší, měl výměru asi 1300 m2 a stála na něm chata. Tu jsme zbourali a na tom stejném místě postavili dům. Ještě tu bylo věcné břemeno na cestu, ale se sousedem proběhla komunikace bez problémů.

Elektřina tu byla a plyn ne, ale ten jsme nepotřebovali.

S množstvím vody tu problém nebyl, dříve v naší blízkosti dokonce býval rybník. Spíše není úplně kvalitní, obsahuje hodně železa. Ale na našem pozemku máme naštěstí vodu dobrou, je jen trochu tvrdší. Studnu máme hlubokou sedm metrů.

Už to budou čtyři roky.

Šokovalo mě, co všechno je potřeba zařídit kvůli jedné stavbě. Ten proces byl z mého pohledu naprosto neúnosný a zdlouhavý. Jednalo se jen o obyčejný typizovaný dům a vyřízení stavebního povolení trvalo rok (přičemž dům pak stál za patnáct dnů).

Povolení nám vyřizovala externí firma a nějak se nemohla domluvit s úřednicí, která měla naši stavbu na starost. To jediné bylo opravdu nepříjemné na celém procesu naší stavby.

Výběr firmy byl pro nás snadný. Rozhodli jsme se na základě dobrých referencí od sestřenice a jejího manžela, měli s nimi dobré zkušenosti.

V tom měli také prsty naši příbuzní. Přesvědčili nás, že je to rychlé, jednoduché a za dobrou cenu. A měli pravdu.

Jedná se o typový domek Kubis 632, ale vyšperkovali jsme si ho podle sebe. Rozhodli jsme se pro dřevěné obložení domu, které jej od ostatních „Kubíků“ odlišuje.

Asi hlavně díky tomu se nám domek opravdu líbí. Dále jsme si oproti standardní dodávce zvolili dřevěný dekor oken a dřevěnou podlahu.

Sami jsme si potom ještě dodávali krb (stavební firma nám na něj připravila pouze komín), u kterého se nám po večerech velice příjemně sedí, a pergolu se zatahovací střechou.

Z té jsme aktuálně asi nejvíce nadšení, moc rádi na ní trávíme čas. A když se potřebuji odreagovat, jdu si zahrát na své bubny, které mám v pracovně.

Často jsem slyšel, že je to v dřevostavbách s hlukem problematické, ale já v domě nic neslyším. Jsem zvyklý z paneláku, kde mi soused „čůral na hlavu“. V našem domě mě nic neruší.

A naprosto úžasná jsou okna s trojitým zasklením v základním vybavení domu. Když měli naši sousedi oslavu, přišli se nám druhý den omlouvat s lahví vína, že byli hluční, ale my jsme opravdu nic neslyšeli.

Ano, dodávali nám vše kompletně na klíč, chtěli jsme co nejméně starostí.

Nejdříve se dělala základová deska. Hrubá stavba stála za dva a půl dne, pak se řešily dodělávky. Celkově byla stavba hotová asi za patnáct dní. A další tři dny pak trvala montáž skříní a kuchyně.

U stavby jsme řešili komplikaci s úzkou cestou. Panely se musely překládat z velkého kamionu na malý a kvůli jeřábu se musel pokácet jeden strom. Dokonce nákladní auto povalilo sousedce roh plotu, ale to jsme hned dali do pořádku.

Celé přízemí nám vytopí krb a vrchní patro vytápíme elektřinou. Máme to rozdělené – termostat umí ovládat jen moje žena, já zase topím v krbu.

Za elektrické topení zaplatíme asi 20 000 Kč ročně. K tomu ztopíme nějaké dřevo, které máme teď zadarmo. Pomohli jsme sousedce vytěžit její les a za odměnu máme čím topit na několik let dopředu.

Dřevostavba nám naprosto vyhovuje. Ze začátku jsme se báli, že bude dům malý (základová deska nám velikostí připadala spíš pro garáž). Dispozičně ale nic moc měnit nešlo, pouze jsme rozšířili půdorys alespoň o metr.

Moje žena říká, že kdyby se rozhodovala dnes, zvolila by bungalov, který nemá schody do patra a je prostornější – chtěla by větší kuchyni a obývací pokoj. Ale já myslím, že je to nakonec akorát. Dodělali jsme si navíc ještě tu venkovní pergolu, což je pro nás takové další prodloužení domu.

Ne, vše je hotovo. Máme lesní pozemek, což je skvělé, protože nepotřebuje téměř žádnou údržbu. Nebylo zapotřebí dělat terénní úpravy, pozemek vypadá stejně jako předtím.

Okolí našeho domu vypadá stále pěkně a přirozeně. Není to jako „holopozemky“ u novostaveb s umělými ostrůvky zeleně. Takové zahrady se nám ani nikdy nelíbily.

Realizační firma překonala veškerá naše očekávání. Od začátku do konce měla skvělý přístup, ať už se to týkalo projekce, stavbyvedoucího nebo montáže. Řekl bych, že to mělo úroveň kvality jako u německé firmy.

Všichni nás strašili, že se v průběhu stavby překročí rozpočet kvůli komplikacím a dodělávkám. Ale oni ho na korunu dodrželi. I časově byli precizní a stanovený termín dodání stavby splnili přesně na hodinu. Řešili jsme pouze jednu reklamaci, a to povrchové praskliny na zdi v obýváku vedle krbu. Firma ale hned přijela a problém vyřešila.

Jediná věc, kterou bych tehdy býval ocenil, byly vizualizace. Když jsme vybírali materiály ze vzorkovníku, neuměli jsme si to úplně dobře představit. Proto jsem to i firmě tehdy dával jako doporučení, dnes už to možná funguje jinak.

Tento kraj je krásný v létě, ale v zimě je to těžké. Je tu naprostá tma, bláto, hospody zavřené, žádní lidé, na mě je tu zkrátka až moc velký klid. Někdy to působí až tak „sibiřsky odstřihnutě“ a depresivně.

Přijedu z práce, nasadím čelovku a gumáky a jdu se psem na procházku do lesa. Nic jiného se tu v zimním období ani dělat nedá. Proto bych ideálně volil být v létě tady a v zimě v Praze, kde bych si užíval města a společenského ruchu.

Také pokud nemáte auto, je to tu velice složité. Ale moje žena je tady 100% spokojená. A věřím, že pro lidi, kteří mají rádi klid, je to ráj. Takže ano, rozhodl bych se stejně, jen bych to ještě ideálně kombinoval s větším kontaktem s civilizací.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Seznamu: