Dřevostavba z katalogu poskytla útulný domov mladé rodině

Typová dvoupodlažní dřevostavba pro čtyřčlennou rodinu má celkovou užitnou plochu 141 m². V přízemí najdete zádveří s malou šatnou, technické zázemí, koupelnu, prostornou pracovnu, obývací pokoj s jídelnou a kuchyni s praktickou spíží schovanou v přístěnku pod schody.

V patře je potom koupelna a samostatné WC, komora, ložnice s šatnou a dva dětské pokoje s velkými vestavěnými skříněmi.

Bydleli jsme dřív v Praze na sídlišti. Nehledali jsme ani tak nové bydlení, spíš nám chyběla zahrada. Proto jsme se začali dívat po různých chatkách, kam bychom mohli jezdit alespoň na víkend. Ale v chatových oblastech jsme často naráželi na malé pozemky, na kterých se navíc ani nedalo stavět. Takže jsme se v další fázi začali poohlížet po starších domech.

Dospěli jsme však k tomu, že nechceme kupovat nemovitost, kterou musíme celou předělávat, a nakonec to stejně nebude úplně podle našich představ. Tak jsem si řekl, že nejlepší bude koupit pozemek.

Je to sice velká investice, ale není nevratná. Vždy se dá znovu prodat a zpeněžit. A zatím tam můžeme s rodinou jezdit, mít zahradu a nějaké malé zázemí.

Chtěli jsme být někde u Prahy. Otázkou bylo, na kterou stranu se vydáme. Byli jsme se dívat na různá místa. Já mám kořeny směrem na jih a i příroda se mi tam víc líbí. Není tam taková rovina, mám rád Povltaví. Tímto směrem mě to táhlo.

V ideálním případě jsme si představovali nějakou proluku ve staré zástavbě v malebné vesničce. Ale takové parcely buď nejsou, nebo je někdo koupí velmi rychle, nebo jsou přemrštěně drahé. Vysněných míst tohoto typu je zkrátka opravdu málo.

Čeho je poměrně dost, tak to jsou právě developerské projekty satelitních městeček. To jsem samozřejmě původně nechtěl, ale když pak hledáte, opravdu nemáte moc na výběr. A zdálo se to jako nejjednodušší varianta.

Jednou jsem zahlédl upoutávku na takovýto pozemek. Byl jsem se tam tenkrát podívat, budovali už infrastrukturu. Ale chtěl jsem si informace ověřit, jestli mi říkají úplnou pravdu a jestli v tom není nějaký háček. Tak jsem zašel za starostkou.

Nabídla mi ještě další varianty pozemků přímo u nich v obci. A jeden z nich byl právě tento, který jsme si nakonec vybrali.

Určitě ano, mně se to vyplatilo. Například developeři nám tehdy slibovali kanalizaci. Ale jak jsem později zjistil, byly kolem toho nějaké nejasnosti ohledně financí, takže vlastně tou dobou ani nebylo jisté, jak to dopadne.

Dostal jsem kontakt na původního majitele. Pozemek byl poměrně velký, rozdělený mezi tři majitele. Celé bych to nikdy nezaplatil. Navíc jsme chtěli jen kolem 1000 m². Shodou okolností soused z vedlejšího domu chtěl také kus pozemku, aby si rozšířil zahradu.

Takže si z původní obdélníkové parcely odkrojil zadní část a příjezdovou cestu k ní. Nám zbylo krásných 1138 m², což bylo ideální jak z hlediska velikosti, tak i ceny.

Trvalo ještě nějakou dobu, než se vše přerozdělilo. A zároveň jsme už žádali o přípojky. V komunikaci před domem byla přivedená elektřina, voda i plyn. Ještě však nebyla hotová kanalizace a do té doby jsem určitě nechtěl žádnou stavbu řešit, protože jímku jsem pořizovat nechtěl.

Možná, že už to dnes funguje jinak, ale vždycky jsem si myslel, že postavit klasický zděný dům trvá minimálně dva roky, neuhlídáte u toho náklady a stavba se kvůli tomu hodně prodraží. Toho jsem se chtěl vyvarovat. Chtěl jsem mít postaveno rychle a dodatečně nic neplatit.

Slyšel jsem, že někdo postavil dřevostavbu dokonce za dva nebo tři měsíce. U nás to včetně betonových podlah trvalo asi pět měsíců, takže věřím, že to jde i rychleji.

Zvažovali jsme i jiné rychlé způsoby kromě dřeva – betonové panely a podobně. Ale z různých důvodů jsme to vždy zavrhli.

Nevím, jak to dělají jiní lidé, ale my jsme to řešili zevrubně a zodpovědně. Prošli jsme si v prvním kole asi třicet firem. Z toho nás zhruba deset zaujalo a chtěli jsme s nimi mluvit osobně, což jsme i udělali. Buď jsme se jeli podívat na jejich vzorový dům, nebo jsme se potkali na schůzce.

To je asi moje nemoc z povolání. Dělal jsem dříve nákupčího a vedl výběrová řízení, takže tyto procesy jsou mi velmi známé. Ale i tady trošku platí, že kovářova kobyla chodí bosa.

Neměli jsme čas a energii tvořit nějaké velké tabulky a dělat to úplně správně, jak by se mělo. Spíš jsme některé firmy postupně vyřazovali, když nám neuměly nabídnout něco, co jsme požadovali.

Od začátku jsem například měl jasno v tom, že chci betonové podlahy kvůli snížení hlučnosti. Když je firma nenabízela, vyškrtli jsme ji z našeho seznamu.

Určitě to pomohlo, ale i přesto je slyšet, když nahoře někdo chodí. Není to však nic, co by se nedalo snést. Když se zavřu vedle do pracovny, tak mám poměrně klid. Možná, že za dvacet let přijdu ještě na něco jiného, ale teď si myslím, že je hlučnost jedna z největších nevýhod dřevostaveb.

V nejužším výběru nám zůstaly tři firmy, které měly velice podobnou nabídku. Některé nás až přehnaně uháněly, což se mi nelíbilo a spíš mě to odrazovalo. Přišlo mi to až takové podezřelé. Pořád mi volali, nabízeli slevy.

Zkrátka jsme nakonec dali na nějaký šestý smysl a zvolili jsme firmu HK-Dřestav. Její zástupce byl velmi charismatický a vzájemně jsme si sedli. Je to i o lidech, jako všechno.

Nejdůležitějšími kritérii pro nás byly materiály a jejich kvalita. A také cena. U všeho najdete nejlevnější firmy, u kterých je vám až podezřelé, z čeho vlastně dům za tu cenu vyrobí.

Pak existují i ty hodně drahé, kde máte záruku kvality, ale zase vás stejný dům vyjde třeba o půl milionu dráž.

Také mě zarazilo, že některé firmy nabízejí ve standardním dodání tapety, a za klasické omítky si musíte připlatit. Dvakrát jsem se stěhoval do paneláku a dvakrát jsem tapety seškrabával. Říkal jsem si, že už je nechci v životě vidět.

Představa, že se přestěhuji do nového domu a mám tam zase tapety, mě opravdu nenadchla. Ale možná to má někdo jinak...

Přemýšleli jsme, jestli je to jen marketingová záležitost, nebo jestli to má opravdu nějaký smysl. Nakonec jsme se rozhodli pro difuzně otevřenou. Přišlo nám, že když stěna dýchá, je to lepší. Navštívili jsme několik domů, než jsme začali stavět.

V jednom z nich, který měl difuzně otevřenou skladbu, nám přišlo velmi příjemné a vzdušné klima, přestože bylo venku hodně horko. Tak jsme se pro ni taky rozhodli. Některé firmy měly tuto variantu za příplatek, někdo za podobnou cenu jako difuzně uzavřenou, to se stalo taky jedním z našich kritérií.

Chtěli jsme typový projekt. Přišlo nám, že není potřeba navrhovat nic nového, když už je tolik domů vymyšlených, některých i dobře. Nechtěli jsme řešit návrh s architektem.

Bylo pro nás jednodušší vzít něco hotového, co se dá jen upravit, než to dělat úplně od začátku. Vybírali jsme firmu i podle nabízených typovek. Někdo dělal jen bungalovy, my jsme ale chtěli patrový dům s plnohodnotným druhým patrem.

Máme tím pádem klasická okna i nahoře a dispozice pokojů nebyla omezena sklonem střechy, což mi přišlo praktičtější.

Některé firmy nám zase nechtěly vyjít vstříc při individuálních úpravách (posouvání příčky a podobně). I proto jsme se rozhodli pro naši firmu, která nám byla schopna zajistit téměř jakékoli úpravy, pokud to nebyl problém po stavební stránce. A nebylo třeba ani nic připlácet.

Náš dům vychází z typového projektu Medoc. Chtěl jsem dům hlavně vidět na vlastní oči. Požádal jsem proto realizační firmu, aby nám domluvila prohlídku v nějakém postaveném domě. To mi rozhodně přijde jako dobrý nápad a poradil bych to všem, kteří se rozhodují o stavbě. Na papíře a v realitě je to úplně něco jiného.

Shodou okolností dům, který jsme navštívili, měl přesně ty úpravy, o kterých jsem taky přemýšlel. Měli dům otočený zrcadlově (na každý pozemek se hodí jinak), nahoře upravenou velikost pokojů, aby byly zhruba stejně velké, a toaletu oddělenou od koupelny.

Mám doma tři holky, takže jsem věděl, že až se tam budou všechny malovat, tak bych neměl šanci.

Stěnu mezi obývákem a předsíní jsme nahradili skleněnou stěnou a celoskleněnými posuvnými dveřmi. A měli jsme požadavek na speciální světelné rampy do obýváku. Obecně jsme si hodně pohráli se svítidly v domě, tedy hlavně moje žena.

Ano. Firma dělala téměř vše včetně základové desky a konstrukce pergoly. Sami jsme si zařídili například krb a dvoje celoskleněné posuvné dveře.

To zajistila také firma, měla na to zkušeného člověka. Celý proces stavebního povolení byl jednodušší, než jsem čekal. Různé věci jsme museli vyřešit, například vzdálenosti od plotu, souhlasy sousedů, kvůli požárním zónám jsme museli do stěn přidávat nehořlavé materiály.

Ale bylo dobré, že se o to někdo staral. Já jsem poskytoval jen takovou součinnost a dělal potřebná rozhodnutí.

Ne, sami jsme si nedělali nic. Ani jsem do stavebního procesu nechtěl nijak zasahovat, už kvůli případné reklamaci. Někdy nastal problém už jen v dodavatelích, které jsme si vybrali sami.

Stavební práce musely mít určitou návaznost a nebylo jednoduché to sladit. Také je tam riziko, že když se něco pokazí, svádí to jeden na druhého. Ale pokud stavíte na klíč, má veškerou zodpovědnost realizační firma.

Hrubá stavba byla postavena velice rychle. Stěnové panely byly seskládány za jeden až dva dny, střecha trvala asi týden. Kompletní stavba na klíč měla být hotová původně za pět měsíců.

Byly tam nějaké dodělávky, takže se to nakonec protáhlo na šest. S nastěhováním jsme ale nespěchali, takže jsme počkali, až bude opravdu vše hotové.

Dokonce mi říkali, že jsme snad jediní v republice, kteří se nastěhovali až po kolaudaci. Stihli jsme dodělat i vestavěné skříně, což bylo výhodné, protože jsme měli hned kam uložit všechno oblečení.

Topíme plynem, máme podlahové topení v celém domě. Propočítávali mi, jestli bude pro náš dům levnější elektřina, nebo plyn. Levněji vyšel plyn, tak jsme se pro něj rozhodli. Také máme krbovou vložku. Občas si zatopíme pro takovou tu domácí pohodu.

Nemáme vyvedené žádné průduchy. Kdybych stavěl znovu, asi bych to zvažoval. Ale v průběhu se řeší tolik věcí, že člověk nezvládne domyslet úplně všechno. A taky je to hodně o penězích, měli jsme omezený rozpočet.

Za plyn, kterým vytápíme a ohříváme vodu, ročně zaplatíme necelých 20 000 Kč. Topíme na 22 °C, což už jsme si vyzkoušeli, že je pro nás nejvíce komfortní. A tepelná pohoda je tu celoročně skvělá.

Spíš jsme se báli, jak to bude v létě, aby se dům nepřehříval. Máme zatím ale dobrou zkušenost. I ve vedrech je tu vevnitř příjemně. A to nemáme klimatizaci ani rekuperaci. Využíváme venkovní žaluzie, které hodně pomáhají.

Pozemek bych určitě neměnil, lokalita i orientace nám vyhovují. K tomu mě napadá ještě možná jedna dobrá rada. Díval jsem se tehdy, kde se budou do budoucna stavět větší silnice. Aby nám to tu nenarušilo klid. A zase je dobré nebýt úplně daleko od větších komunikací v nedostupné lokalitě. Když pak jezdíte denně do práce, nasčítá se to.

Firmu bych taky neměnil. Pro mě nebylo důležité to, jestli se něco pokazí, nebo ne. Na stavbě se vždycky něco musí řešit. Zásadní je, jak k tomu firma přistoupí, jak komunikuje a jak řeší problémy. Pro mě bylo klíčové, že se ke všemu stavěli čelem.

Co se týká domu samotného, nemáme moc dobře řešené zádveří, je tam málo místa. To bych asi dnes vymyslel jinak. Taky bych pergolu udělal přes celou šířku domu. Když vycházím z pracovny a je bahno, nedá se vyjít přímo na zahradu. Se zbytkem jsme spokojení.

V domě je v podstatě všechno hotové. Chceme jen pořídit závěsy do jídelny a světla do koupelny. Hlavně teď chceme zapracovat na zahradě. Zkultivovat ji a postavit vzadu na pozemku malý zahradní domek.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Seznamu: