Čím si přitopit na chalupě? Možností je spousta

Na chalupě či chatě si s nejvyšší pravděpodobností budeme přitápět některým z elektrických topidel.

„Těch je dnes na trhu mnoho různých druhů a každý má jiné určení. Elektrický přímotop je vhodný pro vytápění prostor, kde potřebujete rychle zvednout a udržet teplotu, například hostinský pokoj, kde se normálně netopí, ale přijede vám nečekaná návštěva. Keramická topidla jsou vhodná pro krátkodobá lokální topení, například, když vás u stolu zebou nohy. Olejový radiátor je vhodný pro dlouhodobé vytápění místností, protože má velkou tepelnou setrvačnost,” radí Petr Uher ze společnosti Fast ČR.

Praktickou vlastností přímotopů a olejových radiátorů je možnost připojení - alespoň některých konkrétních modelů - do chytrého systému a jejich ovládání na dálku. Díky tomu si lze s nimi přitopit ještě dříve, než rodina dorazí po pracovním týdnu na chatu či chalupu. Jiné modely jsou alespoň opatřené tzv. časovačem.

„Velmi dobrým řešením pro přitopení kdekoli jsou léty prověřené olejové radiátory. Jejich největší výhodou je rychlé nahřátí, tichý provoz a dlouhotrvající teplo, protože olej teplo akumuluje. Určitě je tak oceníte například v ložnici, protože vás nebude rušit žádný zvuk,” doporučuje Kamila Trávníčková ze společnosti Concept.

Radiátory pracují na principu ohřívání média (oleje) elektrickou spirálou. Připojují se proto do zásuvky. Nehodí se pro dlouhodobé nepřetržité topení. Na to je jejich energetická spotřeba příliš vysoká.

Modely, které lze objevit na trhu, se liší především výkonem, který volíme tím větší, čím větší potřebujeme vytopit místnost. Rozdíly jsou rovněž v komfortu obsluhy a manipulace. Standardem by měl být termostat umožňující nastavení teploty, pojistka proti přehřátí, pojistka pro automatické vypnutí při převržení a ideálně i systém zabraňující zamrznutí. Některé modely mají dálkový ovladač.

Teplovzdušné konvektory a ventilátory mají velice rychlý náběh a jsou schopné topit prakticky okamžitě. Pracují na principu ohřívání nasávaného vzduchu a jeho proudění ven. Mohou mít podobu samostatně stojících prvků, i tak je lze v některých případech montovat i na stěnu.

Zatímco některé uvolňují teplý vzduch nad sebe, u jiných lze jeho proud směrovat. Také u nich je obvykle možné nastavit různé stupně výkonu, tedy teploty vzduchu a eventuálně lze volit i vyšší či nižší rychlost jeho proudění.

Velkou výhodou je možnost použití alespoň některých modelů zároveň i v létě jako ventilátorů. Nevýhodou je, že nejsou ideální pro alergiky a astmatiky, při své práci víří a přepalují prach a vysušují vzduch.

Specifický způsob vytápění nabízejí tzv. sálavé panely. Prostor ohřívají podobným způsobem jako slunce, tj. ohřívají pevné předměty, nikoli vzduch samotný, tne se ohřívá až sekundárně, od nich. Subjektivně lze proto s nimi teplo vnímat mnohem dříve než při topení s předchozími uvedenými typy topidel. V porovnání s nimi také uspoří více energie, ovšem jsou rovněž dražší.

Na trhu jsou panely z oceli či hliníku, které vyzařují buď elektromagnetické, nebo infračervené záření. Ocelové panely připomínají svým vzhledem radiátory, hliníkové jsou pak tvořeny plochými deskami. Sálavé panely jsou především určené k upevnění na stěnu, anebo, - což je praktické v menších prostorech - na strop. Tento druh topidla nevysouší, ani nevíří vzduch.

Pro vytápění koupelny je možné použít trubková otopná tělesa, jinak řečeno žebříky. Tam, kde je po domě rozvedeno teplovodní potrubí, lze zvolit standardní teplovodní žebřík.

V ostatních případech je pak zajímavou možností elektrická varianta těchto těles.

„Elektrické přímotopy vycházejí ze standardních otopných těles, ale jsou navíc osazeny elektrickým topným tělesem s daným příkonem a naplněny nemrznoucí směsí. Jedná se tedy o tělesa s možností provozu pouze na elektřinu. Díky nemrznoucí směsi je možné jejich použití také v budovách s předpokládaným poklesem teploty až do -10 °C. Při pohledu na elektrický přímotop na stěně je elektrické topné těleso standardně osazeno v jeho levém svislém profilu.

Jednou s možných variant je také přímotop s integrovaným regulátorem teploty, u kterého je možné nastavit požadovanou teplotu v koupelně. Nechybí zde ani funkce sušení, která zapne těleso na dvě hodiny, a poté přejde do standardního režimu,” vysvětluje Martin Preclík, produktový specialista společnosti Korado.

Některé typy samostatně stojících topidel mají tu výhodu, že je lze stejně dobře použít v interiéru, dílně, garáži, ale i třeba na terase či balkonu. Patří k nim například tepelné infrazářiče.

„Dívat se do ohně táboráku by každý z nás dokázal dlouhé hodiny. Uhlíkové trubice v sálavých infra-topidlech emitují nejen teplo, ale i příjemnou záři, která je velmi podobná právě rozžhaveným uhlíkům. Infračervené teplo přitom nezahřívá jen povrch, ale proniká hluboko do těla, čímž dochází k uvolnění svalového napětí, příznivé stimulaci látkové výměny a k podpoře ozdravných procesů v těle. Blahodárně působí při revmatických potížích, při bolestech svalů a kloubů a výrazně urychluje léčbu zánětlivých a virových onemocnění,“ upozorňuje Michal Trojan ze společnosti Elmetfire.

Infrazářiče se ovšem vyrábějí i v provedení montovatelném na stěnu či zavěsitelné na strop.

Samostatně stojící pak mohou být například i topidla na plyn, která mají nejčastěji podobu deštníku, pod nímž se šíří příjemné sálavé teplo. Jejich výhodou je možnost vynést je i hlouběji do zahrady.

Tam se nejlépe uplatní také další typ topidla - venkovní ohniště, které zdaleka nemusí sloužit jen k občasnému opečení buřtů, ale také jako zdroj tepla obklopený posezením.