Těžko najde sobě rovného. Test Renaultu Megane R.S.

Čím mě model Megane R.S. tak uchvátil? Dost možná zejména natáčecí zadní nápravou. A taky perfektními předními sedačkami a faktem, že mu to s bodykitem verze R.S. vážně sekne, zejména zezadu.

Jen se podívejte na ty svalnaté blatníky a díky nim širokou základnu, která zdůrazňuje, jak stabilní tohle auto na silnici má být. A ta věc pod zadním nárazníkem se jmenuje difuzor – slouží ke zlepšení přítlaku. Teprve v téhle velikosti má šanci fungovat, cokoli menšího jsou spíš atrapy.

Zepředu je příběh velmi podobný, spodní část nárazníku plná ohromných nasávacích otvorů zdůrazňuje šířku auta. Jen okolo světel po stranách je mřížka falešná; schválně nepíšu o mlhovkách, protože to nejsou jen mlhovky, ale také přídavná dálková světla.

Výdechy za předními koly naopak skutečné jsou, odvětrávají horní část podběhů, kde se ve vyšších rychlostech vytváří přetlak vzduchu. A taky meganu vážně sluší. Když nad tím tak přemýšlím, sotva dokážu najít místo, které by se mi na tomhle autě nelíbilo.

Otvírám dveře a zapadám do sedačky. Doslova – sedák i opěradlo jsou vážně hluboké a je třeba do nich napřed strčit pozadí a až pak tam zapadnout zbytkem těla. Vystupování chce obratnost, ale dokud máte na otevření dveří dost místa, není to tak hrozné.

Plusem sedaček samozřejmě je, že vás drží na místě, ať děláte s autem cokoliv. Ono totiž dokáže velmi rychle vyvinout ohromné boční přetížení, a to zejména, jedete-li relativně pomalu. Do 60 km/h, resp. do 100 km/h v režimu Race, se totiž zadní kola natáčejí proti těm předním, aby zmenšila poloměr zatáčení.

Jak moc to je znát, zjistíte nejlíp na prázdné asfaltové ploše, na které můžete zkoušet prudké zatáčky ve vysokých rychlostech. Na jedné takové jsme si postavili slalom ze starých pneumatik a v něm 4Control, jak se tato technologie u Renaultu jmenuje, exceloval.

Limitem bohužel v tomto případě jsou pneumatiky, které – mírně řečeno – mají to nejlepší za sebou. Takže se pouštějí asfaltu příliš brzo na to, aby podvozek ukázal, co skutečně umí.

Přesto je ostré svezení s touhle černou raketou nekonečná zábava. Držíte-li motor v otáčkách, turbolag v podstatě neexistuje a s manuálním šestikvaltem se pracuje jedna báseň. Chod řadicí páky sice nepřipomíná ztělesněnou dokonalost v hondách, ale je dost přesný na to, abyste si řazení užívali.

Stejně jako jsem v ostrém cliu [celá zpráva] převodovce EDC spílal, musím manuál v meganu chválit; opět se přesvědčuji, že manuál je do auta pro zábavu jedinou správnou volbou. Jen je trochu škoda, že plynový pedál je od brzdového příliš daleko na pohodlné meziplyny.

Zmíněný režim Race je jeden z několika, které si můžete vybrat. Kromě chování podvozku změní také např. mapování plynového pedálu a barvu osvětlení interiéru. Ale hlavně – digitální přístrojový štít se zbaví kruhového otáčkoměru a místo něj ukáže dvě stupnice nahoře, které blikají, když je čas přeřadit.

Ať ale zvolíte kterýkoli režim, Megane R.S. exceluje v táhlých zatáčkách na kvalitním asfaltu. Dokáže je projíždět tak velkou rychlostí, až se zděsíte, pokud náhodou mrknete na tachometr. I s pneumatikami za zenitem toho podvozek zvládá opravdu hodně.

Právě zde se nabízí srovnání s verzí GT, která byla v prodeji vloni za cenu o pořádný kus nižší než R.S. v současnosti. Rozdíl ve výkonech v přímce není velký, to hlavní je právě v podvozku. Limity R.S. leží mnohem, mnohem dál – v situacích, kde GT dochází dech, by R.S. klidně mohlo ještě kus přidat.

Vyřádili jsme se, začalo se smrákat a já se vydávám na cestu k domovu. Přepínám vůz zpátky do normálního jízdního režimu, zapínám tempomat a vezu se po dálnici svižným, ale příjemným tempem.

Zadní kola se ve vyšších rychlostech natáčejí stejným směrem jako ta přední, takže je vůz krásně stabilní a při změnách směru sebou neškube jako zfetovaná fretka. Všímám si drobné nevýhody sedaček – hlavová opěrka, která je pevně spojena s opěradlem, je na můj vkus moc vpředu.

Opět musím vyzdvihnout práci vývojářů podvozku. Megane R.S. je ostrý a divoký, když chcete, ale zároveň relativně klidný a pohodlný, když se potřebujete přesunout na velkou vzdálenost za co nejmenší námahy.

Dojíždím za tmy, což mi dává příležitost vyzkoušet i dálková světla. Díky přídavným světlům v nárazníku svítí vážně perfektně, na cestu vidím skvěle. Potkávací světla jsou sama o sobě slušná, ale oproti dálkovým jsou to bludičky.

Vadí mi na něm něco? Ale jistě – ovládání rádia pod volantem není vidět a musíte si ho zapamatovat, a navigace se neustále vrací k příliš detailnímu zobrazení, i když jedete dálniční rychlostí. A taky bych chtěl třídvéřovou verzi a jinou než černou barvu.

Ale i kdybych ho měl mít tak, jak ho vidíte na fotkách, nestěžoval bych si. Megane R.S. totiž patří k autům, která člověka opravdu baví v podstatě pořád, ale zároveň neotravují svou urputností, když poskakujete v zácpě. A to znamená, že tahle černá raketa ve své třídě těžko najde přemožitele.