Test Seatu Arona 1,0 TSI: velmi dobrý, jen místy lacině řešený

Těsně před Aronou jsem testoval jednoho z jejích konkurentů, Ford EcoSport, a první dojem z Arony byl lepší než u inovovaného mrňavého Fordu. [celá zpráva]

Na rozdíl od EcoSportu, Arona z žádného úhlu nepůsobí jako dodávka a její kola nebudou vypadat jako kolečka nákupního vozíku, ani když zvolíte nejmenší dostupný rozměr. Spousta lidí se mnou asi nebude souhlasit, ale je to vážně krásné auto ze všech stran, ze kterých se na něj můžete podívat.

Nikde vás netrkne přemíra masy, snad i díky plastům v dolní části karoserie, a vůz působí, jako že by zvládl i nějaký ten terén. Světlé výšky nemá úplně málo, ale terénní schopnosti tu budou záviset zejména na volbě pneumatik, protože čtyřkolku nedostanete. Také je škoda, že vzadu je jen jedno couvací světlo.

Nadšení z Arony vyprchalo ve chvíli, kdy jsem měl čas trochu víc prozkoumat interiér. První otazník se týká potahu volantu. Měla by to být kůže, ale místo toho jsem držel v ruce tvrdý, drsný věnec, který měl na vnitřní straně prošívání snad jen jako dekoraci. Pokud to skutečně kůže byla, mizernější jsem v ruce nedržel. Hlavice řadicí páky je navíc potažena kůží velmi jemnou, tak proč to nešlo i na volantu?

Druhé místo v kabině, na kterém se nepatřičně šetřilo, je strop. Lacinou stropnici a fakt, že stropní světlo je stejné jako v patnáct let staré fabii, bych ještě překousl. Ovšem, místo čtyř madel nade dveřmi tu nebylo ani jedno jediné a chyběly i háčky.

A zadní sedadla nemají vůbec žádné osvětlení. Takže ten kabát, který jsem si musel složit na zadní sedačku, byl zahalen v naprosté tmě a nebylo vidět, kde má ten správný konec. To všechno za 399 900 korun základní ceny – testoval jsem druhou nejdražší verzi Xcellence – a bez možnosti si tyhle naprosto základní věci přiobjednat.

Jinak ale v kabině není moc na co si stěžovat. Sedačky jsou dostatečně pohodlné, mají i jakés takés boční vedení, a byť je auto stavbou vyšší, nepřijdete si jako na barové stoličce, interiér vás hezky obklopí. Vypadá to tu vážně hezky, bílá palubní deska se saténovou úpravou je hezká na pohled i příjemná na dotek a výdechy ventilace se vážně povedly.

Protože má Arona být náhradou za Ibizu ST, musím zmínit i velikost zavazadelníku. 400 litrů základního objemu není tak velký skok dolů oproti poslední Ibize ST, která nabídla 430 litrů. Zaplnit kufr po okraj je však až překvapivě snadné, i když jedete jen ve dvou. A oproti Fabii Combi, která nabídne 530 litrů, je rozdíl znatelný.

Loketní opěrka je podélně posuvná, takže si snadno najdete správnou polohu, držáky nápojů jsou těsně před ní, hezky po ruce. Všechny ovládací prvky jsou tam, kde je čekáte, a fungují přesně, jak čekáte.

Podobně je na tom infotainment. Je stejný jako ve všech moderních autech koncernu VW, intuitivní a jednoduchý. Hlasové ovládání funguje špičkově. Kde je potřeba se trochu obrnit trpělivostí, je Android Auto – nefungoval vždy stoprocentně a občas bylo nutné telefon odpojit a zase připojit, aby vůbec něco začal dělat.

Přístrojový štít je také stejný jako v ostatních Seatech. Zde to ovšem znamená spíš nevýhody. Jednak to je palivoměr a teploměr chladicí kapaliny v provedení „kostičky“ – nepřesném a nepřehledném. A podobně nepřehledný je tachometr. Má tři části po 10, 20 a 30 km/h s předěly v dost nevhodných místech – na 60 a 120 km/h. Co bylo špatně na jednotné stupnici po dvaceti?

Musím zčásti vzít zpět svá slova o tom, že auto koncernu Volkswagen vám nedá nijak vědět, že automatika zapnula v mlze či dešti světla. Poznat to je – ikonka obrysových světel na ovladači se rozsvítí zeleně. Stejně dává vůz najevo rozsvícení předních mlhových světel.

Jenže ten knoflík máte někde u kolene. Méně na očích by byl snad jen v přihrádce před spolujezdcem. Naopak kontrolka zadní mlhovky – jen jedné v případě Arony – je na očích docela dobře.

Před nedávnem jsem psal o tom, že by řidiči měli přemýšlet u používání mlhových světel. Rozdíl v kontrolkách mlhovek naznačuje, že ta zadní může napáchat víc škody než užitku. [celá zpráva] Arona – a asi nejen ona, jen jsem o tom nevěděl – tuhle skutečnost dává znát také poměrně hlasitým pískáním a hláškou „Vypněte zadní světlo do mlhy!“

Nejsem si jistý, jak funguje algoritmus tohoto pískání. Přišel jsem na něj náhodou v mlze, zkoušel ho pak v různých situacích, a aktivace moc předvídatelná nebyla, někdy jsme pískali, někdy ne. Stojím si za tím, že by řidiči měli nad mlhovkami přemýšlet, ale takhle agresivně kecat do toho, kdy co bude svítit, by auto dle mého názoru nemělo.

Dokáže tedy Arona všechny své minusy smáznout tím, jak jezdí? Snaha se jí upřít nedá. 1,0 TSI pod kapotou má jednu úžasnou výhodu, a tou je nízká váha. Auto i s řidičem váží 1 187 kg a je lehkonohé, hbité a směr mění víc než ochotně. I přes zadní nápravu ve formě jednoduché torzní příčky záď nepůsobí, že byste ji za sebou jen táhli.

Je třeba dávat pozor na nerovnostech v zatáčkách, pokud je projíždíte rychleji. Záď ráda uskakuje. Na ostrou jízdu ovšem tohle auto stavěné není, takže do takové situace se dostanete jen výjimečně. Hrboly obecně vůz filtruje docela obstojně na svou třídu a cenovou kategorii, podvozek z vás nevyklepe duši.

Dokud se budete pohybovat ve městě a na okreskách, tříválec o 115 koních bude bohatě stačit. Na takových silnicích dokáže i jezdit se slušnou spotřebou – pohyboval jsem se mezi 5,5 a 6 litry na sto. Je ale třeba se připravit na zřetelné tříválcové vrčení pod větší zátěží.

Problém nastává ve chvíli, kdy najedete na dálnici. Na ni totiž je motor zoufale slabý, a to i s poměrně krátkým zpřevodováním – na dnešní dobu. Na šestku motor při 140 km/h točí cca 2 900 otáček. Chcete-li zrychlovat nad 120 km/h na šestku, musíte jet z kopce, jinak se neděje vůbec nic.

Je třeba podřadit. Obecně jsem po dálnici na pětku zrychlil ke 140 km/h, zařadil šestku, nastavil tempomat a o víc se nestaral. S řadicí pákou se naštěstí pracuje skvěle i na poměry koncernu Volkswagen. Kulisa sice nemá moc zpětné vazby, ale je pevná a naprosto přesná a můžete sázet kvalty velmi rychle.

Na dálnici je vrčení motoru přehlušeno vzduchem obtékajícím karoserii. Nečekejte kravál jako ve „stodvacítce“, ale aerodynamický hluk je velmi dobře znatelný. Také s dálniční jízdou roste spotřeba. Ukazatel té aktuální říkal většinou něco mezi 9 a 10 litry a průměr celého testu, z nějž dálniční kilometry tvořily zhruba čtvrtinu, byl 6,8 litru na sto.

Vážně bych chtěl Aronu doporučit. Je to velmi dobré auto, zejména svým chováním na silnici a vzhledem. Jenže jízdní vlastnosti nejsou dost dobré na to, abyste u testované verze Xcellence zapomněli na nedostatky kabiny. I proto, že pořád v rukou držíte ten laciný věnec volantu.

Pokud se přes tyhle detaily a docela malý kufr přenesete, Arona vám bude perfektně sloužit a budete s ní velmi spokojeni. Sám bych si koupil verzi FR pro silnější čtyřválec 1,5 TSI Evo a jiný volant s lepší kůží – a koupil bych si ji velmi rád.