První test Fordu EcoSport: dobrý, ale ne dost

EcoSport svým vzhledem rozhodně zaujme, jen je otázkou, jestli v dobrém slova smyslu. Zepředu vypadá docela dobře, zezadu připomíná MPV či snad dodávku. Tenhle dojem umocňují kola, která se 17 palci průměru nejsou malá, ale ve srovnání s množstvím plechu nad nimi vypadají jako kolečka nákupního vozíku. Anebo dodávky.

Do jisté míry za faux pas považuji u crossoveru jen jedno couvací světlo vzadu. Ve městě to nevadí, ale při otáčení někde ve tmě mimo asfalt by se druhá couvačka vážně hodila. Podobně lze brát i otvírání pátých dveří. Nejsou výklopné nahoru, jako všude jinde, nýbrž se otvírají doleva. A hledat kliku dá práci – je schovaná ve falešném zadním světle na pravé části dveří.

Tohle řešení má dva důvody. Jednak, na páté dveře bude stejně jako u dosavadního EcoSportu k mání rezervní kolo. Pokud chápu dostupné informace správně, bude to jediná možnost, jak k vozu dostat rezervu, jinak je ve voze jen lepicí sada. A jednak, a to řekl člověk z vývojového oddělení Fordu, uchytit páté dveře standardně do střechy by bylo prostě příliš drahé.

„Nebudete tomu věřit,“ řekl onen vývojář, „ale někteří zákazníci ty dveře takhle mají velmi rádi.“ Měl pravdu, moc tomu nevěřím, protože výhody se hledají těžko. Vidím je spíš jako nouzové řešení pro držáky kol upevněné na pátých dveřích anebo právě onu rezervu. Největší nevýhodou je, že na jejich úplné otevření potřebujete tak metr a půl místa za autem.

Zavazadelník za dveřmi navíc není příliš objemný - 334 litrů není na vyskakování a je to daň za fakt, že se Ford snažil udělat tohle auto co nejmenší mimo jiné i téměř rovnou zádí.

Na druhou stranu, na zadních sedadlech je díky tomu dost místa na hlavu. V ostatních směrech to je zhruba takové, jak byste čekali. Měřím na výšku 184 cm a „za sebe“ si sednu, byť místa nazbyt vážně není.

Na předních sedačkách je naopak místa docela dost. Neutlačuje vás vysoký středový tunel a nic nevadí ani pravému kolenu. Sedí se opravdu vysoko, na můj vkus až moc, ale pomáhá to přehledu o situaci vůkol. Volant se dobře drží, budíky jsou čitelné, zrcátka nepřekážejí výhledu do zatáček. Palubovce dominuje dotykový displej, který se ovládá velmi snadno a reaguje příjemně rychle. Hlavně však je v propadlišti dějin nevzhledná palubní deska z mimozemské vesmírné lodi.

Přesto tu minusy jsou. Jednak, pozice páček pod volantem a zejména ovládání zadního stěrače bude chtít cvik. Často jsme o něj zavadili a stěrač nechtěně zapnuli. Levým loktem narážíte na B-sloupek, vykrojení pro loket ze dveří nepokračuje na obložení sloupku. A kalhoty u levého kolene se neustále zachytávají za nějakou vadu v opracování panelu ovladačů oken na dveřích.

EcoSport se v Česku bude prodávat s nejednou oceněným tříválcem 1,0 EcoBoost, který bude posílat svých 125 koní a 170 Nm výhradně na přední kola.

Na výběr mají zákazníci dvě převodovky – manuál a automat, oba šestistupňové. Automatická převodovka je klasické konstrukce s hydrodynamickým měničem točivého momentu, není to dvouspojková jednotka či klasický robotizovaný manuál.

Automat jsme zkoušeli s EcoBoostem a bohužel musím napsat, že jediné hodnocení je – vyhněte se mu, pokud chcete jezdit i víc než na půl plynu. Jakmile chcete jet trochu rychleji a sešlápnete plyn více, zhruba vteřinu a půl se neděje vůbec nic, než „špajz“ najde nižší rychlost, zařadí ji a dovolí elektronické škrticí klapce větší otevření.

Situace není lepší, ani když vezmete řazení do vlastních rukou. Po zatáhnutí za pádlo opět trvá nejméně vteřinu – působí to ale jako věčnost –, než převodovka přeřadí či podřadí. Převodovka je také odstupňována tak, že mezi dvojku a trojku by se klidně vešel ještě jeden stupeň.

I pod plným plynem ovšem řadí poměrně hladce, za to patří chvála. A pochvalu také zaslouží za normální i svižnější rozjezdy z křižovatek, to vůz prostě zrychluje a vy nejste obtěžováni žádnými informacemi o tom, že převodovka řadí, natož nějakým škubáním.

Jenže v rychlosti řazení a celkové odezvě pohonného ústrojí na pedál plynu je mnohem lepší i archaický čtyřstupňový automat v Chrysleru z roku 1991. Zamrzí to o to víc, že EcoBoost samotný téměř netrpí prodlevou v reakci na plynový pedál a troufnu si říci, že s manuálem bude tvořit dobrou kombinaci.

Motor neváží moc a EcoSport je s ním příjemně lehkonohý v zatáčkách a mrštný ve městě. Je ovšem znát jistá nevyváženost vozu, jako ovšem v každém autě s motorem vpředu napříč a pohonem přední nápravy. Je nutné se připravit také na slušnou dávku tříválcového vrčení, které navíc není moc hezké ani mezi svými, a také na to, že nad 120 km/h motoru dochází dech.

Budete-li mít zájem o čtyřkolku, moc velký výběr není – dostanete dieselový čtyřválec 1,5 EcoBlue. Je to nový motor a troufnu si říci, že je vážně povedený. Pod kapotou EcoSportu bude k mání ve verzi o 100 koních a 215 Nm, anebo o 125 koních a 300 Nm. Zkoušeli jsme tu silnější, která do ČR přijde až někdy v půlce roku 2018. Vyplatí se počkat – je to lepší volba než benzínový motor.

Diesel je totiž mimo jiné lépe odhlučněn. V městských rychlostech a při silnějším sešlápnutí plynu do kabiny proniká chrastění, které není cizí řadě moderních vznětových motorů, ale když vyjedete za město a zrychlíte, chrastění mizí a motor svým zvukovým projevem neobtěžuje.

Převodovka má rychlosti dlouhé velmi podobně jako automat, trojka stačí nad 100 km/h. Dieselu to ale tolik nevadí, maximum točivého momentu nabízí mezi 1800 a 3000 otáček – a dál už ho stejně nemá smysl vytáčet. Pokud se tedy budete držet v této oblasti, EcoSport bude zrychlovat i do hodně prudkého kopce se dvěma velkými chlapy na palubě.

Ve spotřebě ale diesel zas tak velkou výhrou není. S EcoBoostem jsme jeli zhruba za 8,5 litru, a to jsme ho vážně nešetřili. EcoBlue při zhruba stejném stylu jízdy ukázal číslo 7,4 l/100 km. Máte-li lehkou nohu, od obou čísel si odečtěte tak litr a budete mít jistou představu.

Naftová verze potěšila také převodovkou. Šestistupňový manuál, stejný, jako lze mít k EcoBoostu, má poměrně přesnou kulisu s krátkými drahami. Páka na svá místa zapadá jedna radost, skoro se člověku až posteskne, že nemůže řadit o něco častěji. Dojem je o to lepší, že reakce motoru na plyn jsou v nějakých rozumných cestovních otáčkách velmi rychlé.

Čtyřkolka v EcoSportu spoléhá na mokrou vícelamelovou spojku, která v případě potřeby připojí zadní nápravu. Standardně se jezdí s předním náhonem a až ve chvíli, kdy řídicí jednotka systému AWD (All Wheel Drive) zjistí možnou potřebu pohánět i zadní kola, spojku sepne a na zadní kola tak pošle až 50 % síly motoru.

Kompletní sepnutí trvá podle slov Fordu jen 100 milisekund a systém je schopný reagovat během 20 milisekund, takže by řidič neměl vůbec poznat, že se něco děje. Na nějaké velké terénní experimenty nebyl prostor, jezdili jsme jen po asfaltu s několika krátkými výlety mimo něj. Sem tam se ale objevilo místo, kde by předokolka mohla mít problém, a EcoSport AWD ho projel bez jakéhokoliv zaváhání.

I přes těžší motor před přední nápravou – ne zas o moc, EcoBoost má litinový blok a EcoBlue lehčí hliníkový – nám čtyřkolka přišla v zatáčkách lépe vyvážená a o něco stabilnější. Jistě za tím stojí i fakt, že má vzadu víceprvkové nezávislé zavěšení kol; bohužel to ale znamená menší světlou výšku.

Pro vyšší hmotnost nebyl diesel s AWD tak lehkonohý, ale v zatáčkách seděl na silnici velmi obstojně a tvářil se skoro jako baby hot hatch. Bohužel, včetně tvrdosti podvozku – zkoušeli jsme ho ve verzi ST Line, která má oproti výbavě Titanium tvrdší odpružení. Rozdíl je znatelný, ale není velký - do garáže bychom volili měkčí Titanium.

Ford EcoSport nemá dobrou startovní pozici. Soupeří např. s Peugeotem 2008 nebo se Seatem Arona. Zrovna ten je prostornější, má větší zavazadelník a také má normální páté dveře. Můžete v něm mít benzínový čtyřválec a pokud chcete automatické řazení, DSG obecně je mnohem lepší než automat v EcoSportu. A 17“ kola nepůsobí na Seatu jako sotva třináctky.

Pořízení EcoSportu za vlastní peníze bychom dlouho, dlouho zvažovali. Diesel, manuál a čtyřkolka jsou tu sice vážně fajn, ale připlatíte za větší, hezčí kola a pořád budou vypadat podměrečná. A je jisté, že páté dveře by častěji otravovaly, než bavily.