Test Dacie Duster 1,3 TCe: Hrdina českého venkova

Moje první zkušenost s moderní Dacií, když nepočítám starou třináctistovku, kterou měl táta, když jsem sotva uměl jezdit na kole, nebyla zrovna dobrá, ale o to víc jsem se na dustera těšil. Že bude mít čtyřkolku a že ho vezmu do terénu, říkal jsem si. Dostal jsem předokolku a terén se nekonal, ale presto mě týden s ním opravdu bavil. Z jednoho konkrétního důvodu. Ale o tom až později.

Když nový Duster přišel na svět, designem nepřekvapil - vypadá v podstatě stejně, jako ten minulý. Jen zadní světla jsou jiná, až příliš podobná Jeepu Renegade, ale vypadají dobře, tak to nechme být. Co si ale Duster mohl odpustit, jsou rovnou dvě zbytečné falešné mřížky na kusech plastu za předními koly.

Jinak oceňuji absenci křidélek a zástěrek, zejména pod předním nárazníkem, ale přeci jen v této oblasti nacházím i funkční chybu. Před zadními koly je zástěrka, jejíž plast tvoří v podběhu kapsu, a v té se bude držet špína. A s ní i vlhkost - a plechy tam můžou začít „kvést” velmi rychle.

Šplhám za volant do sedačky v podstatě bez bočního vedení - ale to je v pořádku, Duster nemá řezat zatáčky - a rozhlížím se uvnitř. Palubní deska, a v podstatě celý interiér, jsou z tvrdého plastu. Pochopitelně, v autě téhle cenové třídy - ale tvrdý plast se snadno poškrábe.

V duchu své ceny to Duster nepřehání ani s kvalitou audiosystému, úložnými prostorami nebo držáky nápojů. Infotainment je akceptovatelný a Android Auto zvládá s přehledem, jen portů USB se značně nedostává - je tu jen jeden, navíc nešikovně umístěný nad středovým displejem.

Ergonomickým faux pas je také zapínání vyhřívání sedaček - místo aby tlačítka byla v místě záslepek pod displejem, jsou na sedačkách a bez jakékoliv kontrolky zapnutí.

Loketní opěrka, uchycená na řidičově sedadle, je naopak velmi pohodlná, a ovladače klimatizace se náramně povedly. Nikde nic příliš netlačí, prostoru je tu taky dost - vpředu, vzadu i v zavazadelníku.

Velmi také kvituji snadné zapínání kamer okolo auta - ano, Dacia může mít kamery vpředu, vzadu i po stranách - tlačítkem pod displejem.

Startuji benzínovou třináctistovku pod kapotou a opět se utvrzuji v přesvědčení, že benzín je pro osobní auto správná volba. Motor je i za studena kultivovaný, a když se zahřeje, v běžných otáčkách o něm vůbec nevíte.

Dostal jsem 130k verzi motoru, který byl vyvinut ve spolupráci aliance Renault-Nissan s koncernem Daimler a představil se v loňském roce. Tehdy jsem se s ním svezl v Nissanu Qashqai a později ještě v Renaultu Kadjar - a v obou případech se mi velmi líbil.

V Dusteru to není jinak, a to i kromě příjemného chodu. Sice má poměrně velký turbolag, tedy prodlevu od sešlápnutí plynu k poskytnutí plného výkonu, ale ochotně a rovnoměrně táhne až nad pět tisíc otáček, neumře ve třech a půl, jako kdekterý jiný turbomotor. Síly možná nemá nějak extra moc, ale s autem dokáže hýbat i v rychlostech rozumně nad český dálniční limit, a tak nemám moc na co si stěžovat.

Na dálnici si všímám spíš něčeho jiného - poměrně velkého hluku. Nikoliv od motoru, slyšet jsou spíš pneumatiky a hlavně vzduch obtékající karoserii. Spolu s vysokou stavbou karoserie není Duster na dálnici úplně ve svém živlu.

Jeho doména začíná ve chvíli, kdy z dálnice sjedete na rozbité české okresky. Na těch totiž naprosto exceluje. Po silnicích záplatovaných tak moc, že byste po nich jeli opatrně i s tankem, dokáže letět neuvěřitelně rychle, ale zároveň pohodlně a sebejistě. Veďte ho pevnou a jistou rukou a budete tu patřit k nejrychlejším - a to tím spíš, čím je povrch silnice horší.

Svým způsobem si to troufnu označit i za řidičskou zábavu, ale hlavní výhodou se to ukáže být ve chvíli, kdy po takových cestách musíte denně jezdit do práce. Prostě proto, že nemusíte očima pečlivě hledat co nejlepší stopu, ale můžete prostě jet a uvolnit se a Duster se s tím popere. A ani při velmi, velmi svižné jízdě vás nesežere - dosáhl jsem průměrné spotřeby 8,6 litru na 100 km.

Nikoliv nepodobně je tomu na polních cestách, podvozek vám tam dovolí jet odvážně a víc než slušná světlá výška zase zajistí, že se nemusíte bát škrtnutí spodkem. A když je kolem málo místa, snadno si zapnete již zmíněné kamery kolem auta. Nejednou mě mimo asfalt napadlo legendární plato vajec za zadním oknem „kachny”, Citroënu 2CV.

Jenže - mimo asfalt jsem nemohl být příliš odvážný, protože „můj” Duster měl pohon jen přední nápravy. A s tímto velmi povedeným motorem čtyřkolka vůbec není v nabídce - podle ceníku ji lze mít jen s atmosférickým benzínem o 114 koních nebo se 115k turbodieselem.

Takže ač bych velmi rád napsal, že je tento Duster skvělý, napřed bych musel vyzkoušet, jestli mě s jednou z motorizací ve čtyřkolce bude bavit stejně, jako tenhle červený Techroad. Protože auto s takovouto světlou výškou a takhle špičkovým podvozkem je dle mého škoda kupovat si s pouze jednou poháněnou nápravou.

Pokud ale čtyřkolku nepotřebujete nebo nechcete a hledáte schopné auto na rozbité okresky a polní cesty, a zároveň na něj máte necelý půlmilion, začněte se o Duster 1,3 TCe vážně zajímat. Za tyhle peníze jen těžko hledám lepší auto.