Čeští důchodci se učí ovládat auta v extrémních situacích, zájem je velký

Možná jste o něm už slyšeli - projekt Jedu s dobou, organizovaný Autoklubem ČR a financovaný z Fondu zábrany škod, slouží k tomu, aby si senioři mohli osvěžit či vylepšit řidičské dovednosti. Kurz je pro všechny lidi nad 65 zadarmo. [celá zpráva]

Autoklub nás pozval na polygon u Příbrami, který patří k těm několika po celé republice, na nichž projekt probíhá, abychom si vyzkoušeli, co instruktoři seniory učí. Předem můžu říci, že jsem byl příjemně překvapen snad vším, co půlden nabídl.

Hoďte za hlavu obavy z toho, že strávíte půl dne ve třídě přednáškou, ze které si nic neodnesete. Teoretická část je odbytá během chvíle, instruktoři si rozdělují účastníky do několika skupin a rozdávají vysílačky.

Disciplín je celkem šest - brzdění na různých površích, aquaplaningová vana, kluzká zatáčka, nácvik řazení dle pravidla zipu, jízda přesnosti s novým autem a zdravověda. První čtyři z tohoto výčtu jezdí účastníci vlastními auty, aby si svůj vůz osahali v situacích, do kterých se běžně vůbec nemusí dostat.

Divácky nejpřitažlivějším místem je aquaplaningová vana. To je v podstatě velká a několik centimetrů hluboká louže, do které vjedete nějakou rychlostí - 40, 50, klidně i 80 km/h. A podle toho, jakého vzorku a jaké hloubky dezénu máte pneumatiky, vás buď čeká aquaplaning, nebo ne.

Aquaplaning je situace, která může nastat velmi snadno, zejména ve vyjetých kolejích nebo prohlubních. Přichází, když je na silnici tolik vody, že ji pneumatika přestane stíhat odvádět a začne na ní plavat.

V takové chvíli nejde zatáčet ani brzdit a je zbytečné, ba dokonce kontraproduktivní, se o to snažit. Je třeba se sešlápnutým spojkovým pedálem počkat, než hlubokou vodu přejedete, nebo než vůz zpomalí natolik, aby se kola znovu dostala do kontaktu s asfaltem.

Z hlediska řízení byla zajímavějším bodem kurzu demonstrace rozdílů v brzdné dráze mezi běžným asfaltem a asfaltem opatřeným kluzným nátěrem, jež má přilnavost podobnou uježděnému sněhu bez posypu.

Někteří účastníci kurzu měli moderní auta, vybavená ABS a stabilizací. Jiní neměli ani to ABS, ovšem těch byla jen hrstka. Bez ohledu na vůz však většina řidičů neměla s touto disciplínou problém; i ti v autech bez elektroniky nástrahy úspěšně zdolali, byť pomaleji než ti s elektronikou.

Já jsem si tuhle část kurzu vyzkoušel s Mercedesem-AMG GLA 45, který máme v redakci zrovna na testování. Protože to byl vůz, který ve skupině patřil k nejnovějším, a navíc v ostré verzi, pouštěl jsem se do disciplín o něco rychleji než ostatní.

A ověřil si, že můžete mít špičkové brzdy, ale s mizernými a/nebo příliš opotřebovanými pneumatikami vám jsou v podstatě k ničemu. Continentaly „mého” mercedesu jsou špičkové na suchu, ale na kluzném nátěru skoro jako bych nebrzdil.

Ze zhruba 65 km/h jsem na asfaltu zastavil během pár metrů, zatímco 90 metrů dlouhý prostor s kluzným nátěrem jsem přejel úplně celý a zastavil až několik metrů za ním. Pneumatiky na voze přitom jsou pro letní provoz plně legální, zbývá jim asi 3,5 mm vzorku.

Součástí kurzu byla i zatáčka opatřená kluzným nátěrem. Doufal jsem, že uvidím auta létat smykem ven, ale nic takového se nestalo - senioři k zatáčce přistupovali s respektem a udrželi svá auta v jejím prostoru. I za cenu toho, že jeli vážně velmi pomalu.

V části o zdravovědě jsme se dozvěděli všechno to, co se v současnosti říká v autoškolách. I pro mě, který jsem opustil brány poslední ze svých autoškol před šesti lety, však byly tyto informace užitečné.

Dozvěděl jsem se totiž něco, co jsem dřív netušil - že hledat u oběti dopravní nehody tep jako první z úkonů první pomoci je nesmysl, že i zkušení zdravotníci mají někdy problém ho nahmatat. Důležitější a snáze zjistitelný je dech - stačí přiložit ucho k obličeji oběti.

Disciplínou snad nejdůležitější pro plynulost provozu v jeho současné hustotě je nácvik střídavého řazení při zúžení dvou jízdních pruhů do jednoho, tedy tzv. pravidlo zipu. Tato technika v repertoáru řady řidičů, nejen seniorů, není, přitom je velmi efektivní. [celá zpráva]

Účastníci kurzu zde jedou v končícím pruhu až k jeho konci a až tam se začínají řadit do průběžného pruhu. Všichni za jízdy, všichni velmi plynule a pouze s nepatrným zpomalením. Kéž by to takhle krásně fungovalo i všude na silnicích, chce se říci.

Zástupce Autoklubu ČR Bohumil Pacl říká, že ze stovek lidí nemají jedinou vyloženě negativní odezvu, což je prý překvapivé. Odpovědi, kterých se mi dostává přímo na polygonu, tomu napovídají - líbí se tu všem.

„Instruktor vysvětloval teorii hezky, stručně a srozumitelně,” říká jedna z účastnic. „Jezdím desítky let, ale takovéhle osvěžení dovedností je velmi užitečné,” slyším od jiného pána. „Je to skvělé, ale aquaplaningová vana byla trochu nepříjemná,” dodává jeho kolegyně.

A co říkají na kurz sami instruktoři? Šéf školy na příbramském polygonu se svěřil, že z vůbec prvního kurzu pro seniory, který pořádal, by několika desítkám lidí nejradši rovnou sebral řidičáky. Na tomto třetím, který jsme absolvovali i my, ale takové prý našel jen dva z více než stovky účastníků a spokojen je velice.

Vskutku - i lidé se starými auty bez elektronických asistentů jsou schopni krásně zvládnout řízení svého vozidla v situacích, do kterých se člověk jen tak nedostane, jezdí-li opatrně. Znovu se ukazuje, že auto bez elektroniky nemusí být rakev na kolech. Pokud víte, jak s ním zacházet.

Stará auta ale rozhodně netvořila většinu. Aut stáří do deseti dvanácti let tu byla opravdu spousta. A dokonce ani „můj” mercedes tu nebyl nejnovější - jedna z účastnic přijela Dacií Duster nové generace s podstatně mladší registrační značkou.

Pokud tedy přemýšlíte, zda kurz svým rodičům doporučit, či zda se ho sami zúčastnit, neváhejte. Míst není neomezený počet a opravdu stojí za to si osvěžit základy chování, když se jako řidiči octnete v krajních situacích.