Test BMW 340i: stará škola s novým označením

Ani podrobnější zkoumání neodhalí nějaké výrazné změny proti původní verzi představené v roce 2012. Mimochodem i tu nám tiskové oddělení automobilky zapůjčilo v atraktivní červené metalíze (Melbourne Red za necelých 24 tisíc korun), jak je vidět v našem dřívějším článku. [celá zpráva]

Ale přeci jen ne vše na karoserii je stejné. Podrobnější zkoumání ukáže mírně odlišnou grafiku předních i zadních světlometů, největší změnou je pak přední nárazník - jiné je tvarování kolem kulatých mlhových světel a větší je spodní otvor pro nasávání vzduchu. Decentní vykrojení spatříte i na zadním nárazníku. Jinak zůstalo vše při starém a jen to poukazuje na to, jak nadčasový se u řady 3 s interním kódem F30 povedl vnější vzhled.

Interiér působí luxusním dojmem, za což může hlavně bílé kožené čalounění, které rozbíjí jinak fádní tmavé plastové plochy na přístrojové desce. Vynikající jsou také sedačky, v případě předních velmi dobře nastavitelné, včetně možnosti výrazně snížit sedačku k podlaze. Praktická bílá kůže rozhodně není, efektní však zcela určitě ano. Tradičně slabší je praktičnost, což u automobilu této velikosti s poháněnou zadní nápravou nepřekvapí - vzadu je pro cestující nad zhruba 180 centimetrů dost těsno.

Dvoukomorovým turbodmychadlem přeplňovaný třílitrový řadový šestiválec, uložený podélně vpředu jsme chválili už ve verzi před faceliftem. BMW v rámci faceliftu mírně zvýšilo zdvihový objem motoru (z 2979 na 2998, proto i nové označení 340i) a přidalo i výkonu (+20 koní) a točivého momentu (+50 Nm). Tedy ne že by to bylo nezbytně nutné, poněvadž už původní jednotka, ze které mimochodem vychází současné provedení ikonické M3, je skvělá.

To, že nejde o atmosférickou jednotku, prakticky nepoznáte. Šestiválec razantně zrychluje už od nízkých otáček, ve středních ještě víc přitopí pod kotlem, aby vás motor s příjemnou gradací výkonu nechal vytočit k hranici sedmi tisíc. Ano, osm by bylo lepších, ale tohle není M3, ale prémiový sedan s výraznějším sportovním akcentem. Ve sportovním režimu se dočkáte i hutného zvukového projevu (s parádní kanonádou po prudším uvolnění plynu), který se line ze dvou koncovek výfuku.

Odezva na sešlápnutí plynu i jeho dávkování zavírá ústa všem posměváčkům, kteří tvrdí, že BMW už neumí udělat pořádné auto. Ano, umí a velice dobře, jen nesmíte řídit řady 1, 2 Active Tourer nebo pseudoterénní mastodonty.

Při přepnutí do jízdního režimu Eco vás pak čekají vláčnější reakce a celkové ztišení. Vždyť při 90 km/h točí motor na osmičku 1 400 otáček a 1900 otáček při sto třiceti. A není náhodou, že po pěti stovkách kilometrů ukázal palubní počítač pouhých 9 l/100 km. To je na třílitrový šestiválec, který musí plnit emisní normu Euro 6 výborná hodnota.

Kolem středové polohy řízení mírně ztrácí přesnost, ale jinak je vynikající, citlivé a sportovně tuhé. Při vysokých rychlostech bylo testované provedení mírně směrově nestabilní, což není obecná vlastnost, ale chyba konkrétního kusu, který coby novinářské auto asi některé týdny neměl úplně jednoduchý život.

Kdo chce sportovní sedan střední třídy a z nějakého důvodu netouží po M3, tomu udělá provedení 340i hodně radosti. Znalci navíc mohou mít místo skvělé automatické převodovky ZF šestistupňový manuál. Cena je vysoká, jako ostatně snad u všech BMW a hodně se připlácí i za výbavu navíc. Pomalu vymírající spojení šestiválce, pohonu zadních kol a manuální převodovky za opakovaná svezení rozhodně stojí.