Článek
O některých autech se říká, že fungují jako letadla - dokážou vás velmi rychle přepravit na dlouhé vzdálenosti. Jedním z takových může být Mercedes třídy S anebo třeba Rolls-Royce Wraith. A právě ten v poslední speciální edici vzdává hold letectví.
Jmenuje se Eagle VIII a představil se o uplynulém víkendu na Concorso d'Eleganza Villa d'Este, proslulé přehlídce elegance na italském břehu jezera Como. Oslavuje sto let vůbec prvního transatlantického letu bez zastávky, který John Alcock a Arthur Brown podnikli v červnu roku 1919.
Dřevěné obložení má připomínat noční Zemi z oblohy.
Tehdy byl použit prvoválečný bombardér Vickers Vimy s drobnými úpravami. Byl poháněn dvěma motory Rolls-Royce Eagle VIII o objemu 20,3 litru a výkonu 350 koní - a právě odtud má specialitka své jméno.
Je nalakován do dvou odstínů šedé, které od sebe dělí mosazná linka. Za zmínku stojí také černé žebrování čelní masky, které má připomínat kapotáž motorů RR Eagle VIII na zmíněném bombardéru.
Přesně takhle vypadaly hvězdy na obloze v polovině Alcockova a Brownova letu.
Uvnitř se opět objevuje téma mosazi, která byla pro tehdejší let důležitá. Jsou z ní např. vyrobeny kryty reproduktorů i plaketky. Barvu mosazi má i vyšité logo Rolls-Royce v hlavových opěrkách.
Obložení interiéru je z kouřového eukalyptového dřeva, vykládaného stříbrem a mědí. To má připomenout noční Zemi při pohledu z oblohy. A samozřejmě tu je „hvězdná” stropnice, která pomocí 1183 světelných bodů ukazuje hvězdy tak, jak vypadaly v polovině onoho letu, 17 minut po půlnoci 15. června 1919.
Na těchto souřadnicích Alcock a Brown přistáli.
Souřadnice u hodin na palubní desce ale ukazují jiné místo - bod, kde první transatlantický let bez přestávky skončil, kde piloti přistáli. Nachází se na západním pobřeží Irska a dnes tam stojí pomník.
„Wraith Eagle VIII je objektem touhy, poctou hrdinům a podporou dnešním vizionářům,” komentoval novinku Torsten Müller-Ötvös, šéf automobilky Rolls-Royce. Jak je u aut téhle třídy běžné, cena nebyla zveřejněna, ale víme, že vznikne 50 kusů.
První transatlantický let bez přestávky nebyl bez problémů
Alcock a Brown v bombardéru Vickers Vimy těsně po startu z Newfoundlandu
Psal se 14. červen roku 1919 a kapitán John Alcock s poručíkem Arthurem Wittenem Brownem nastoupili do upraveného prvoválečného bombardéru Vickers Vimy. Na nerovném poli v Newfoundlandu s obtížemi odstartovali.
Záhy přestal fungovat generátor elektřiny, takže letci ztratili rádiový kontakt se zemí i interkom, kterým komunikovali spolu. O chvíli později letěli mlhou, která znemožnila navigaci pomocí sextantu, a dvakrát málem narazili do hladiny moře.
Letěli letadlem s otevřeným kokpitem, bojovali se sněhovou bouří, a při dobré viditelnosti se orientovali podle hvězd. Do Irska dorazili před devátou ráno 15. června 1919. Po téměř 16 hodinách letu a 3040 kilometrech přistáli tvrdě, ale oba přežili a byli vítáni jako hrdinové.