Test Seatu Tarraco: Kodiaq se španělskými návyky

Naší redakcí už prošly skoro všechny verze Škody Kodiaq. Tohle auto prostě českého zákazníka zajímá, a tak jsme měli benzínové i naftové verze, verzi Sportline, Scout i RS. Výsledkem je, že Kodiaq je dost dobrý na to, aby se utkal kdekoli na světě s jakýmkoli podobným soupeřem. Tak akorát velký, tak akorát prostorný a stejně tak i můžeme pochválit i pohodlí. Jediné, co je na autě trochu zvláštní, je… Ale víte co, to si necháme na srovnání.

Kdybychom chtěli hledat rozdíly mezi Seatem a Škodovkou, museli bychom se dívat jen na design. Rozměrově jsou vozy téměř shodné. A to jak venku, tak i uvnitř. V některých ohledech na milimetr. Je však pravdou, že oba vozy mají lehce odlišně ukotvená sedadla.

Tarraco má sportovní design, který se líbí prostě každému. Nemá úplně ten wow efekt, nemá snahu být středem pozornosti. Ale podívejte se třeba na ta světla. Mají přísný pohled ostrých tvarů, jsou efektně zapuštěná, ale přitom se nesnaží dělat nějaké inovátorské pokusy.

Nepotřebuje je tříštit do víc míst jako Škoda Kodiaq. Jednoduchá maska chladiče, jednoduché vstupy vzduchu na nárazníku či nikterak nevybočující linie karoserie, oken, prolisů. V čem je tedy auto tak sportovní? V ostrých linkách, v detailech. Jako příklad můžeme vzít zadní světla, která jsou efektně spojena červeným pruhem. Není to žádná velká změna, ale zapůsobí.

Boční pohled trochu zmate, protože zadní okénko je zvednuté, což je u škodovky znamení pro menší Karoq, ale tak to prostě je. Boční pohled pak také napoví další důležitou věc. Zatímco Kodiaq (nebo Volkswagen Tiguan Allspace, což je třetí do party), mají přední masku klasicky zkosenou. Seat ji má nenápadně předkloněnou.

To, co silně odlišuje trojlístek od sebe, je interiér. Zatímco Volkswagen i Škoda mají infotainment vestavěný do přístrojovky naplocho, Seat nechává obrazovku volně plout na vrcholu. Podle nás je to nejhezčí a použitelnější verze. Dotyková obrazovka je totiž vysoko a pěkně na dohled. Vše se příjemně ovládá a jediný problém vidíme v příliš zasunuté pozici USB zásuvek, kam se dá za řadicí pákou jen špatně dostat.

Jak jsme už předeslali, prostorově je na tom Seat úplně stejně jako jeho sourozenci. Hledali jsme rozdíly a na jeden nás přivedl kolega z jiné redakce. Upozornil nás, že Seat používá jiné sedáky. Má pravdu. Jsou delší a také lépe tvarované.

Zajímavé je to, že za volantem jsou digitální přístroje. Klasické analogové už k Tarracu nedostanete.

Jak už to bývá u koncernových vozidel, technicky se od sebe vlastně neliší. My měli například standardní naftový čtyřválec o objemu 140 kW (190 koní). Ten najdeme v celé škále modelů. Zde je spojen pouze s pohonem všech kol a převodovkou DSG.

S agregátem nemáme žádný problém. Je dostatečně silný a podle nás spoustě lidí bude stačit i jeho slabší verze. Má super zátah v celém spektru otáček, kromě těch nejnižších. Po sešlápnutí pedálu je trochu neočekávaná prodleva, která však padá na hlavu emisních omezení. Můžeme cítit, že mapování řídící jednotky vyžehlí prudkou akceleraci na hladkou plochou křivku nástupu palivové přípusti, takže z motoru by neměly padat brikety. Ovšem auto je také v této fázi výrazně laxnější.

Potěšilo nás, že ve sportovním módu se Seat nenechal strhnout a nevytáhnul otáčky příliš vysoko. To je častý problém aut, že sportovní mód znamená, že elektronika drží otáčky příliš nahoře. U nafťáků je to samozřejmě velká hloupost. Španělské auto se s tímto problémem nepotýká. Sportovní charakteristika jen lehce utáhne volant, přitvrdí podvozek a nechá povyskočit otáčky o cca 200. Hlavně se ale zrychlí reakce na plyn a převody se nesypou za sebou tak rychle.

Spotřeba hlásila na dlouhodobý průměr 8,5 l na 100 km. My s dálkovou jízdou s naprosto nacpaným vozem zvládli jet za 7,9 l na 100 km.

A už jsme u toho, v čem nás Španělé sfoukli jak svíčku. Tím je podvozek. Škoda Kodiaq není špatná, ale je to houpavé auto. Podvozek je jistý, ale houpá se jako parník. Někdy je to až nepříjemné.

Seat jako obvykle přitvrdil. Ale jen lehce. I na dvacítkových discích nemlátí, jede perfektně a bez rázů. Navíc ale nehoupe. Jistota tu najednou vzrostla o mnoho procent. V tomhle ohledu je Seat o parník vepředu. Možná někomu vyhovuje komfortní nastavení, ale ty musíme uklidnit. Tarraco prostě není vyskákané a stále o něm můžeme hovořit jako o komfortním autě.

Pokud se podíváte do ceníku, pak zjistíte, že Seat Tarraco je proti Škodě Kodiaq o kousek dražší. Jenže je to tím, že výbava je zde vždy o něco bohatší. Třeba ta základní má proti mladoboleslavskému výrobku tempomat nebo systém pro udržování jízdního pruhu navíc.

Dostat se před milion korun u tohoto auta není nijak náročné. To naše, které bylo v plné výbavě, tak nakonec vyšlo na 1 210 900 Kč.