Žena, která kvůli rakovině přišla o jazyk, vydala kuchařku pro lidi s podobným postižením

Dnes pomáhá lidem se stejným osudem třeba i tím, že pro ně vytvořila kuchařku, která jim usnadní cestu zpět k normálnímu životu.

Když v říjnu 2018 rozbolel Lauru Marstonovou jazyk, nikdy by ji nenapadlo, že se jedná o projev závažného onemocnění. S bolestí se tak trápila další měsíce, než si jejího bolavého puchýře na zadní straně jazyku všimla její sestra, která ji donutila vyhledat praktického lékaře. Ten ji okamžitě odkázal na odborníky v londýnské nemocnici New Barnet, kde jí na základě výsledků z biopsie 21. května 2019 sdělili, že se jedná o zhoubný nádor jazyka v pokročilé fázi onemocnění.

Lékaři se proto rozhodli odstranit jí celý jazyk s tím, že jí bude trvale zavedena sonda kvůli krmení a dýchání. I tak jí dávali jen 30procentní šanci na přežití.

„Když mi to všechno řekli včetně toho, že už nebudu moct ani nikdy mluvit, šla jsem na nádraží, odkud jsem měla jet domů, a při pohledu na koleje mě přepadla obrovská touha vše okamžitě ukončit. Nedokázala jsem si představit, že bych tím vším měla projít,” svěřila se agentuře AP Laura.

Naštěstí nic nevzdala a rozhodla se bojovat. „Tehdy jsem si slíbila, že udělám vše pro to, aby se mi vrátil hlas a mohla opět ochutnat jídlo,” dodala.

Operace, kdy jí lékaři odstranili 9,5 cm jazyka a ponechali pouhých 5 mm, proběhla 13. srpna 2019.

Po probuzení z narkózy zjistila, že má tracheostomii, která jí pomáhá s dýcháním, a také zlomenou čelist, protože tak se lékaři mohli dostat i ke kořenu jazyka. Zároveň jí chyběla kůže na levé paži, již lékaři využili k sešití zadní části hrdla k sobě, přičemž jí doporučili, aby si Laura nechala paži zrekonstruovat pomocí kůže z oblasti břicha.

„Lékaři byli úžasní. Jen díky nim jsem si velmi záhy uvědomila, že existuje život i po rakovině a musím udělat vše pro to, abych vše zvládla,” říká Laura.

Již po třech dnech intenzivní péče se tak Laura učila znovu polykat a mluvit. Nejprve tak do svého jídelníčku zařadila tekutiny a pak začala s pravidelným zpíváním abecedy.

„Snažila jsem se ze všech sil, abych zvládla vše, co jsem měla, abych mohla jít z nemocnice co nejdříve domů, což se po devíti dnech po operaci i stalo,” říká Laura.

Z rychlosti Lauřiny rekonvalescence byli nadšení i samotní lékaři. Vůbec nepředpokládali, že by jí mohli odstranit sondu na krmení tak brzy.

Od té doby, co přišla Laura domů, navíc dělala další obrovské pokroky jak v mluvení, tak v konzumaci potravy.

„Když můj muž jedl k večeři pizzu a já jsem si dávala své další smoothie, rozhodla jsem se, že musím udělat vše pro to, abych si i já mohla opět dopřát jídlo plné chuti. Do rajčatové polévky jsem tak přimíchala nejprve feferonky a později i koření na pizzu, čímž jsem v podstatě vytvořila pikantní pizzovou polévku. Postupně jsem do jídelníčku začala zařazovat i pečené brambory a poté i malé porce klasického jídla. Dnes jím úplně normálně, stejně tak si užívám i života naplno,” uzavírá Laura.