Z Ghany k nám přijel studovat medicínu, neuměl ani slovo česky. Odrodil tu už přes tisíc dětí

Poté, co Patrice získal v roce 2005 stipendium, vydal se do České republiky. Česky neuměl ani slovo, v devatenácti letech byl poprvé sám, bez rodiny.

„Já jsem ani nevěděl, že se ze mě stane lékař, dostal jsem stipendium studovat farmacii. Na jazykové škole v Mariánských Lázních paní učitelka ale říkala, že nejsem nejhorší student, že bych mohl studovat medicínu. Donutila mě podat přihlášky na medicínu, zkusil jsem to a dneska jsem lékař,“ řekl Novinkám usměvavý Afričan.

Pro lékařský obor gynekologie se rozhodl v momentě, kdy byl během stáže na klinice poprvé přítomen u porodu. „Říkal jsem si, že to je zázrak, tohle chci dělat,“ vzpomíná na zásadní rozhodnutí svého života.

V rodině ale není jediný, kdo se porodnictví věnuje. Patrice má v Ghaně tři sestry, dvě z nich pracují jako porodní asistentky. Nejmladší vystudovala finance a v září přijede studovat do Brna.

V Čechách žije už patnáct let, případný návrat do rodné Ghany plánuje až v momentě, kdy bude hotový lékař se vším všudy. Nejvíce se totiž podle něj lékař naučí praxí, té má za sebou „teprve” sedm let a podle něj je to málo.

Praxi získával i během pandemie koronaviru. „Bylo to psychicky náročné, hlavně těhotné mají prudší průběh. Naštěstí jsou na porodním docela mladé ženy a tolik komplikací jsme neměli. Když je ale jen jedna rodička pozitivní, celé oddělení je zatížené. Organizačně to bylo taky náročné, mohl k ní chodit jenom jeden zdravotník, proto jsme se střídali.“

Život v Česku byl pro Patrice náročný zejména během prvního roku, kdy nerozuměl slovo česky, nikoho tu neznal. Musel si také poprvé sám vařit, prát, nakupovat. Nyní je ale za tuto možnost velmi vděčný, stejně tak jako za nominaci na Anděla mezi zdravotníky.

„Pro mě to znamená, že tady všichni lidé mají stejnou možnost dělat to, co chtějí. V některých zemích je limitující, aby se cizinec stal vedoucím oddělení nebo měl možnost pracovat na klinice,“ dodal.