Vitiligo – nemoc, která nahlodá sebevědomí

„V dávných dobách byla tato nemoc dokonce řazena do stejné kategorie jako lepra,“ říká profesorka Jana Hercogová, zakladatelka Dermatologie Prof. Hercogové – Kliniky preventivní dermatologie v Praze.

Staří Indové považovali postižené za nečisté, a ti tak žili na okraji společnosti. Nyní už víme, že jde o nemoc, která není nakažlivá ani bolestivá, její hlavní komplikací jsou ale psychické problémy, které sužují postiženého právě kvůli odlišnostem ve vzhledu kůže.

„Vitiligo postihuje až dvě procenta populace. Hlavním problémem je ztráta sebevědomí. Každému vadí, pokud je jeho kůže nestejnoměrně zbarvená, protože to přitahuje pozornost okolí. To, že vitiligo je i nemoc spojená s dalšími celkovými chorobami, málokdo ví,“ tvrdí profesorka.

V době, kdy se každý chceme odlišovat, by se mohlo zdát jako jednoduché s vitiligem žít, opak je ale pravda. Zvlášť, začnou-li se objevovat depigmentace na obličeji, který slouží jako dorozumívací prostředek, dochází u nemocných k psychickým problémům, ke studu a k uzavírání se do sebe.

Problémem je podle Hercogové i fakt, že vývoj vitiliga nelze předpovědět – neví se, kdy se nemoc zastaví, nebo zda se budou v budoucnu objevovat nové projevy.

První bílá skvrnka se objevuje nejčastěji mezi pubertou a 30. rokem života. Ke ztrátě pigmentu dochází v důsledku nefungování melanocytů, buněk produkujících melanin, tedy kožní barvivo.

Přesná příčina není dosud známá, část viny je přisuzována genetické predispozici a podle mnohých zdrojů se onemocnění řadí mezi autoimunitní.

Vitiligo se sdružuje s kožními nemocemi, například atopickým ekzémem nebo s alergickými a autoimunitními nemocemi – astmatem, sennou rýmou, cukrovkou či střevními záněty.

Oči, ústa, nos a ruce. To jsou místa nejčastěji postižená bílými skvrnami u nejčastější formy vitiliga. Na oblastech častěji vystavených slunci se totiž depigmentace projevuje obvykle nejdříve.

Bílé skvrny se ale mohou objevovat na nártech, v podpaží, tříslech a na genitáliích. Vznikají i v místech, která jsou vystavena tlaku, tření, ba dokonce v místech po poranění.

Vývoj nemoci je těžké odhadnout. U někoho se samovolně zastaví, jiným se skvrny zvětšují a spojují. Někdy dochází k ústupu, a to u pěti až dvaceti procent pacientů.

„Vitiligo je léčitelné a vyléčitelné až u tří čtvrtin pacientů. Optimální je kombinace fototerapie cílené na bílé skvrny a místních léků po omezenou dobu,“ dodává profesorka Hercogová.

A jak se vitiligo liší od albinismu? Rozdíl je v barvě oční duhovky – u vitiliga zůstává barva nezměněná.