Článek
Než Pavla onemocněla, pracovala jako účetní v chráněné dílně a dle jejích slov ji práce velice bavila. Díky výrobkům z dílny tak pomáhala dělat radost dětem z dětských domovů nebo nemocnic.
Po prodělání mrtvice ale byla sama odkázána na pomoc ostatních, bez ní si nedojde ani na toaletu. Musela se znovu učit mluvit a chodit, nepamatovala si ani jména svých dětí.
Po operaci páteře patnáctiletá Jaruška ochrnula, speciální přístroj jí pomůže rozhýbat tělo
„Překvapilo mě, že třicetiletý člověk může dostat mrtvici. Pravděpodobně to byla vina lékařů, kteří mi po porodu podali léky, na které jsem byla alergická,“ myslí si žena s tím, že na dobu, kdy nepoznávala vlastní děti, jen velmi nerada vzpomíná.
Bohužel zdravotní stav se od té doby jen zhoršoval. Prodělala druhou mrtvici a začala mít vážné problémy se srdcem. Po vyšetření lékaři zjistili, že došlo k utrhnutí srdeční chlopně, a proto následovala osmihodinová operace. Z nemocnice ji pustili až po půl roce.
V této době bylo starší dceři Kačce 8 let, mladší Terezce půl roku. Manžel tak zůstal na všechno sám, nelehkou situaci mu ale ulehčila pomoc starší dcery Kačky. Tatínkovi pomáhala s uklízením, vařením, a především se starala o mladší sestru Terezku.
„Mně to ale nevadí a nevadilo, baví mě vařit a péct a sestřičku mám ráda, takže se o ni i o maminku ráda starám,“ řekla Novinkám mladá slečna.
V osmi letech podstoupil transplantaci ledviny. Díky ní se Matouš cítí svobodnější
Pavla ale vyjádřila lítost nad tím, jak musela Kačka strávit své dětství. „Trvám si na tom, že jsem holkám vzala velký kus dětství, chtěla bych jim ho nějak vrátit,“ dodává s tím, že si je vědoma, že čas se vrátit samozřejmě nedá. Kačka ale stejná slova nesdílí.
„Připadala jsem si zvláštně, mezi kamarádkami jsem byla jediná, která se musí starat o svou maminku, ale nevadilo mi to. Do budoucna se mi budou zkušenosti hodit.“
Pavla se pohybuje pouze na vozíčku nebo pomocí chodítka, každý den musí spolykat šedesát tablet a může vykonávat pouze fyzicky nenáročné činnosti, ovšem vše s pomocí ostatních.
Proto byl její manžel nucen náhle odejít ze zaměstnání a rodina tak přišla o jeden příjem. Pavle stát nejprve přiznal příspěvek pouze 800 korun, manžel si tak ve snaze zajistit rodinu půjčil peníze na zařízení vlastní dílny. Po vypuknutí koronavirové epidemie bylo jasné, že není šance na rozjetí úspěšného podnikání. Rodina se tak začala topit v dluzích.
Díky spolupráci s pořadem Krotitelé dluhů se finanční situace rodiny mírně zlepšila. Museli ale prodat polovinu pozemku. I přesto se rodině podařilo smazat dluh 2 milionů korun.
„Zbytek dluhu už dokážeme splatit sami,“ doufá Pavla, ale jedním dechem dodává, že peníze na přestavbu domu, aby byl pro ni bezbariérový, už nezbývají.
Proto vznikla sbírka u Patrona dětí. Na rekonstrukci a na případnou lékařskou pomoc nehrazenou pojišťovnou, aby si dcery mohly občas od péče o ní odpočinout.