Článek
Cukr je v posledních letech vnímán jako to největší zlo. Zajisté ve větším množství našemu tělu neprospívá, zvláště, když máme minimum denní aktivity, nicméně to neznamená, že je nutné ho ze svých jídelníčků zcela vypustit. Podle mnohých odborníků je v tomto směru mnohem efektivnější snižovat množství zkonzumovaného cukru než jej čímkoliv nahrazovat.
Jejich názory navíc potvrzují i závěry dvou dlouhodobých vědeckých studií. V první z nich, jež byla nedávno zveřejněna v odborném časopise JAMA Internal Medicine, vědci sledovali více než 451 000 lidí po dobu 16 let, přičemž ti z nich, kteří vypili více jak dva sladké nápoje denně, hrozila o 17 % vyšší pravděpodobnost předčasné smrti než těm, kteří si slazené nápoje dopřávali jen občas. Nicméně riziko předčasné smrti bylo úplně nejvyšší u lidí, kteří nahradili slazené nápoje cukrem za nápoje slazené umělými sladidly. U těchto lidí navíc bylo zjištěno o 40 % vyšší riziko srdečních onemocnění.
S dalším šokujícím zjištěním přišli vědci, kteří sledovali obézní ženy, které v rámci hubnutí nahradily nápoje slazené cukrem nápoji s umělými sladidly. Pokud vypily jen dva nápoje s umělými sladidly denně, riziko mozkové mrtvice se u nich zdvojnásobilo.
Proč umělá sladidla nejsou řešením
Kouzlo umělých sladidel spočívá v tom, že se na rozdíl od cukru neabsorbují, proto by měly být dietnější. Problém ale je, že tyto sladidla mají naprosto devastující vliv na náš střevní mikrobiom, tedy na 100 bilionů mikrobů, jež vytvářejí harmonii v našich střevech.
Většina živin je totiž absorbována v tenkém střevě, umělá sladidla ale ne. Ty putují až do tlustého střeva, kde sídlí většina střevních bakterií a bohužel zde páchají zřejmě ty největší škody. Vědci se domnívají, že střevní bakterie reagují na sladidla tak, že produkují chemikálie, které vyvolávají zánětlivé reakce, které podporují vznik obezity a cukrovky.
Vědci vycházeli hned z několika vědeckých zjištění. Úplně první výzkum probíhal na myších, které byly rozděleny do tří skupin, přičemž jedna skupina dostávala k pití vodu, druhá sladkou vodu a třetí vodu s umělým sladidlem – sacharinem. U myší, jež pily vodu se sacharinem, se přitom vyvinula neschopnost metabolizovat glukózu, což je projev, který předchází diabetu. Vědci poté u těchto myší sebrali vzorky střevního obsahu myší a přenesli je na jiné normální myši. Během šesti dnů se u těchto do té doby zdravých myší vyvinula glukózová intolerance. Navíc ve střevech těchto myší přibylo velké množství bakterií, jež jsou spojovány s obezitou a cukrovkou.
Podobný výzkum byl následně proveden i na lidech, přičemž po týdenním pití nápojů s umělými sladidly se i u nich objevily známky glukózové intolerance.
Další výzkum provedli vědci z amerického National Institute of Health u žen s těhotenskou cukrovkou. Pokud konzumovaly alespoň jeden uměle slazený nápoj denně během těhotenství, vzrostla u nich pravděpodobnost, že budou mít jejich děti ve věku kolem sedmi let věku obezitu. Opět i zde to vědci přičítají střevnímu mikrobiomu.
S umělými sladidly ani dlouhodobě nezhubnete
Pokud zkonzumujete něco, co sladce chutná, mozek očekává přísun cukru. Začne tedy do krve uvolňovat inzulin, který snižuje hladinu glukózy v krvi. Pokud ale místo klasického cukru přijmete umělá sladidla s 0 kaloriemi, tělo se začne cítit podvedené a mozek začne uvolňovat hormony, které vyvolávají hlad.
Proto lidé začnou mít mnohem dříve hlad, než když zkonzumují klasický cukr.
„Chcete-li tedy pro své tělo udělat skutečně maximum, pak se snažte ve svém jídelníčku minimalizovat cukr, ale místo toho, abyste ho nahrazovali alternativami, redukujte jeho množství. Naučit se pít neslazené nápoje, čaj a kávu není nic složitého, přičemž vaše tělo se vám velmi brzy odmění,“ doporučuje pro Daily Mail doktor Michael Mosley.
Pokud přece jen nedokážete fungovat bez sladké chuti, pak mohou být určitým řešením listy stévie, jež jsou po staletí k tomuto účelu používány v Brazílii. Na trhu je stévie k dostání ve formách bílého prášku. Její chuť je intenzivně sladká, proto je jí zapotřebí jen velmi malé množství. Nicméně měli byste vědět, že se již jedná o průmyslově zpracovanou surovinu a v některých případech nemusí jít už o vůbec přírodní prostředek.
