Článek
Pan Sekava se dostal do invalidního důchodu ve 47 letech z důvodu srdečního selhání. Jeho srdeční komory nestačily přečerpávat tolik krve, aby mohl žít. Proto u něj byla transplantace nutná. Lékaři mu v té době dávali jen tři měsíce života.
Bylo to pro něj velmi těžké období, plné beznaděje. Nemohl nic dělat, ani se pohybovat, a navíc se neustále dusil. Operace mu ale vrátila chuť do života. Po měsíci od zákroku mohl jít domů a po čase se dokonce vrátil i do práce. "Dostal jsem v IKEMu obrovský dar - život. Jsem také životním dlužníkem neznámé dárkyně, jejíž srdce mi umožňuje žít. Mohl jsem se i necelý rok po transplantaci vrátit do zaměstnání - do školy, kde jsem ještě přes 20 let působil," popsal Novinkám Sekava.
Za 35 let transplantovali přes 1770 srdcí
Od roku 1984 u nás bylo transplantováno 1770 srdcí, více než 1100 bylo v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a kolem 600 v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie. První operace 31. ledna 1984 byla zároveň první v tehdejší východní Evropě.
V současné době se asi 40 procent nemocných dočká nového orgánu díky mechanické srdeční podpoře. Dříve téměř třetina pacientů na čekací listině zemřela, loni se podle přednosty Kardiocentra Jana Pirka srdce nedočkalo jen pět procent pacientů, ostatní dostali mechanickou podporu, se kterou mohou čekat na vhodného dárce i několik let. V IKEM jich implantovali již 367, zachraňují i pacienty, kteří srdce dárce dostat z různých důvodů nemohou.
Kromě mechanických podpor, které lékaři voperují na pomoc oslabenému srdci pacienta, od listopadu 2017 v IKEM používají i mechanismus, který srdce plně nahradí. Podle přednosty Kliniky kardiovaskulární chirurgie Ivana Netuky by mohlo být do budoucna i plnohodnotnou náhradou transplantací. "Operovali jsme prvních deset pacientů, aktuálně nabíráme dalších deset adeptů," dodal Netuka. Pražské centrum pod jeho vedením bude také školit ostatní nemocnice, které chtějí takzvaná biokompatibilní srdce používat.
