Roztroušená skleróza ji nezlomila

„Mám to ohromné štěstí, že mám tu nejběžnější a nejjednodušší formu roztroušené sklerózy,“ svěřila se Právu Helena, která u příležitosti Světového dne pacientů s RS v Kateřinské zahradě v Praze sázela slunečnice, jejich symbol.

„Brzy jsem přešla na biologickou léčbu, takže 18 z 21 let jsem stabilizovaná. Všude ťukám, doufám, že to tak zůstane,“ zmiňuje s úsměvem jeden z důvodů, díky nimž může vést prakticky normální život.

První příznaky začala pociťovat po porodu třetího dítěte ve 34 letech. Zpočátku jim nepřikládala velkou váhu a připisovala je spíš vyčerpání ze starosti o tři malé caparty.

Jenže situace se zhoršovala a Helena přestávala vidět na levé oko. Oční lékař ji ihned odeslal na podrobná vyšetření do Fakultní nemocnice Motol, kde se dozvěděla verdikt. Z prvotního šoku se rychle vzpamatovala a rozhodla se bojovat.

„Roztroušenou sklerózou trpěla má teta, takže jsem věděla, oč jde. Z tety jsem si také vzala příklad, že nemám rezignovat na život,“ vzpomíná Helena, která stále pracuje jako knihovnice a pomáhá dalším pacientům, kteří si diagnózu vyslechli nedávno.

Z praxe bohužel zná mnohem horší případy. „Někdy je progrese obrovská, bohužel to bývá u mladých lidí, takže jsem zažila, že během dvou let to došlo až do fatálního konce. Ale to jsou fakt výjimky,“ podotýká Helena, podle níž dnešní medicína skýtá obrovské možnosti oproti době, kdy se s RS začala potýkat ona.

Samozřejmě musí docházet na pravidelné kontroly a vyšetření. „Nikam jinam nechodím, naštěstí mám dobrou imunitu, nebývám vůbec nemocná,“ je ráda.

RS je naprosto individuální choroba, každý to má jinak, reagovala na otázku, kdy by měl člověk vyhledat lékaře.

„Nicméně zvednutým prstem je dlouhodobá únava, zhoršující se vidění, brnění rukou, mravenčení nohou, pocit, jako byste stála po kotníky v teplé vodě, znecitlivění nějaké části těla,“ vypočítává s tím, že včasná diagnóza a léčba je to nejpodstatnější pro úspěšné zvládnutí choroby, jíž v Česku trpí přes 20 tisíc lidí.