Revmatoidní artritida není nemoc stáří

Příčinou vzniku revmatoidní artritidy je narušený imunitní systém, který reaguje proti vlastnímu tělu tím, že ve tkáních (nejčastěji v kloubech, ale může postihnout v podstatě jakoukoli tkáň) vyvolává chronický zánět. Považuje totiž struktury svého těla za cizí. Právě tomu se říká autoimunitní proces.

Onemocněním trpí v České republice přibližně 91 000 lidí. Většinou jsou to ženy, u nichž se choroba začne projevovat obvykle mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života. Ovšem výjimkou nejsou ani mladí pacienti nebo děti.

Špatnou zprávou je, že příčiny vzniku revmatoidní artritidy nejsou dosud známy. Vliv ale mohou mít genetické dispozice, životní prostředí, stres, kouření, někdy též bakteriální či virová infekce, ale přesně to vědci nevědí. Jisté je to, že se častěji objevuje u žen, a mezi těmi vedou ty, které nebyly nikdy těhotné, nebo maminky těsně po porodu.

Mechanismy, kterými nemoc poškozuje klouby a tkáně včetně orgánů těla, jsou ale známé dobře. Nejčastěji napadá zápěstí a drobné klouby na nohou i rukou, ale také plíce, ledviny, srdce nebo oči.

Jde o závažné onemocnění, proto se vyplatí hlídat jeho příznaky a nemávnout nad některými z nich jen tak rukou s tím, že to přejde, případně že každého přece něco bolí.

Revmatoidní artritida může, jak bylo řečeno, postihovat celé tělo a velmi zhoršuje kvalitu života, a to nejen kvůli bolestem, jež bývají v akutních fázích nemoci značné. Proto může být záměna tzv. revmatu s jiným degenerativním onemocněním kloubů, např. artrózou, pro pacienta nebezpečná.

Právě artróza je totiž, na rozdíl od revmatu, zpravidla nemocí přicházejícího stáří – nejvíce jí trpí populace nad padesát let, a to až z osmdesáti procent. Jde o civilizační nemoc a mezi její příčiny patří např. nedostatek pohybu či naopak častý jednostranný pohyb, příliš tučná strava, obezita, ale také úraz kloubu, kde se následně artróza začne rozvíjet, a další. Klouby postupně ztrácejí funkčnost, nejvíce napadá kolena, kyčle, ramena, ale také páteř i malé klouby na rukou či na nohou.

Při léčbě jde u artrózy i revmatismu o zpomalení degenerace kloubů a zachování jejich hybnosti. Ovšem revmatismus si žádá velmi rychlé zahájení léčby, jež by od začátku měla být komplexní a zaměřená na příčiny autoimunitní poruchy, aby se nemoc nezhoršovala, případně nezasáhla i jiné, životně důležité části těla.

V léčbě revmatoidní artritidy se hraje o čas, proto je třeba navštívit lékaře ihned, jakmile se u vás objeví některý z výše uvedených příznaků. Lékař obvykle kromě prohlídky nařídí krevní testy zaměřené na hodnoty tzv. revmatoidních markerů a na základě jejich výsledků je nutné okamžitě zahájit léčbu.

Neléčená revmatoidní artritida může vést až k úplnému znehybnění. Ani ústup bolesti neznamená, že zánět je pryč nebo že se nemoc nemůže projevit někde jinde v těle.

„Bez účinné léčby pacienti končí v částečném nebo plném invalidním důchodu a je známo, že návrat z invalidity do běžného pracovního výkonu je u pacientů s revmatickými chorobami obtížný a velmi nepravděpodobný,“ uvádí Edita Müllerová, předsedkyně spolku Revma liga ČR.

„Palčivou problematikou je stále včasná diagnostika onemocnění na úkor relativně dlouhých objednacích termínů. Tomu lze předejít etablováním center nebo ambulancí pro časný záchyt revmatoidní artritidy, jež umožní diagnostiku a nasazení léčby zkrátit z několika měsíců na několik málo týdnů, ideálně dva až čtyři,“ říká profesor Ladislav Šenolt, vedoucí oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu v Praze.

„V minulosti se tvrdilo, že přibližně polovina pacientů s revmatoidní artritidou bude během deseti let od začátku nemoci v invalidním důchodu. To dnes již není pravda,“ vysvětluje profesor Šenolt.

„Na trh byly uvedeny nové orální cílené syntetické léčivé přípravky, díky kterým už není nutné aplikovat léčivou látku pomocí injekční stříkačky. Zvyšuje se tak komfort pacientů během léčby. Věříme, že budou následovat i další převratné objevy. Ve vývoji je totiž dalších padesát nových moderních terapeutik určených k léčbě revmatoidní artritidy.“

Dříve byli pacienti odkázáni především na léky, jež tlumily bolest a potlačovaly zánět, nesteroidní antirevmatika a kortikoidy. Dlouhodobé užívání těchto medikamentů, bez kterého se revmatici neobejdou, má ovšem řadu nežádoucích účinků.

Podle Edity Müllerové je tak velkou výhodou biologické léčby fakt, že nepoškozuje ostatní buňky a orgány těla. Její účinek je totiž přesně cílen na imunitní systém, kde blokuje činnost určitých prozánětlivých buněk.

Podle údajů profesora Ladislava Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, se přínosy včasného zahájení biologické terapie u pacientů projevují např. v poklesu pracovní neschopnosti, konkrétně z dvaceti dvou dní na deset dní.

„Zároveň dochází ke zkrácení doby, kterou pacienti tráví v nemocnicích, a navzdory rostoucí prevalenci klesá počet pacientů, jež je nutné hospitalizovat. V roce 2018 vyžadovalo hospitalizaci méně než procento nemocných,” uvádí profesor Dušek.

Všeobecná zdravotní pojišťovna léčbu revmatoidní artritidy dlouhodobě sleduje.

„Ve spolupráci s Revma ligou ČR a ÚZIS vytváříme tzv. revma mapu, která bude obsahovat přehled revmatologických center a revmatologů, a zároveň podporujeme vznik lokálních ambulancí včasného záchytu onemocnění,” vysvětluje David Šmehlík, náměstek ředitele VZP ČR pro zdravotní péči.

Dle výzkumu Revma ligy Česká republika může v subjektivním vnímání projevů artritidy a bolesti pomoci změna stravování.

Méně pomohly změny složení stravy v následujícím pořadí: raw stravování, veganství, bezlepková dieta, nízkosacharidová dieta, vegetariánství, vaření bez „éček” a půsty.