Článek
Původně za použitím těchto látek nestály peníze, ale snaha o zdravější náhražku, škodlivých tuků a cukrů hojně využívaných v potravinářském průmyslu. Až časem se zjistilo, že jsou tyto látky výhodné i z finančních důvodů a že to s jejich zdravějším působením není takové, jak se původně myslelo. Dnes jsou dokonce považovány za škodlivější než ty původně zavrhované suroviny.
Tajemství palmového oleje
Palmový olej ve své čerstvé podobě obsahuje celou řadu vitamínů a antioxidantů, ale také nasycených mastných kyselin (44-56 %), které zvyšují hladinu cholesterolu v krvi.
V potravinářském průmyslu je z 90 % využíván ve své oxidované podobě (rafinovaný). Donedávna na tom odborníci neshledávali nic špatného, jelikož ani po ztuhnutí neobsahuje nebezpečné transmastné kyseliny, které jsou v průmyslově ztužovaných tucích z levnějších rostlinných olejů a v menší míře pak i živočišných tucích. Proto jej i ve velké míře začali využívat v potravinářství.
Časem ale vědci zjistili, že obsahuje vysoké procento nasycených mastných kyselin a zároveň velmi malé množství či žádné tzv. polynasycených mastných kyselin, tudíž je sice tento tuk lepší než částečně ztužený sójový, řepkový či slunečnicový olej, ale mnohem škodlivější než tekuté formy rostlinných olejů, kam patří olivový a kanolový olej (kanadský olej ze speciálně vyšlechtěné řepky) a pak také živočišné tuky - máslo a sádlo.
Palmový olej také obsahuje kyselinu palmitovou, která v krvi výrazně zhoršuje poměr celkového cholesterolu a toho špatného (LDL), což je dnes to nejrizikovější měřítko při hledání viníků u kardiovaskulárních onemocnění.
Nelze ale opomínat i důsledek pěstování palem olejných na životní prostředí. Ochránci přírody upozorňují jak na odlesňování v rámci snahy o získání nové půdy, tak na ztráty přirozeného prostředí pro orangutany i vykořisťování zaměstnanců nadnárodních společností vyrábějících olej.
Glukózo-fruktózový sirup
I tato náhražka, tentokrát cukru, byla několik let považována za zdravější variantu slazení. Po letech používání je tomu ale jinak.
Řepný či třtinový cukr neboli sacharóza patří mezi disacharidy. Skládá se ze dvou jednodušších cukrů, z jedné molekuly glukózy a z jedné molekuly fruktózy. V levnější náhražce, glukózo-fruktózovém sirupu, najdeme mnohem více fruktózy, která se ze 40 % v těle mění na tuk (glukóza jen z 5 %). Tento tuk se ukládá zejména v oblasti břicha jako velmi nebezpečný útrobní tuk, jenž obaluje břišní orgány a je považován za jednu z hlavních příčin vzniku cukrovky 2. typu. Útrobní tuk se poté přeměňuje na triglyceridy, jež se spolu s cholesterolem ukládají v cévách.
Nevýhodou fruktózy je i to, že nedostatečně stimuluje mozková centra ovládající plnost žaludku. Lidé tak mají i díky ní větší hlad a velmi často se přejídají. Zároveň velké množství fruktózy zpomaluje mozek, zhoršuje myšlení a také pamatování a proces učení.
Glukózo-fruktózový sirup dnes výrobci přidávají úplně do všeho - od slazených nápojů a šťáv přes slazené jogurty, tvarohy či zmrzliny až po nejrůznější cukrovinky.
Fruktóza obsažená v sirupu se totiž liší i od té v ovoci. Získává se z kukuřice a na rozdíl od té obsažené v ovoci neobsahuje prospěšné enzymy, které se podílejí na štěpení cukrů a i ovoce samo o sobě obsahuje vlákninu, která zasytí a zabraňuje tak celkovému vstřebání fruktózy.
Z mnoha vědeckých studií také vyplynulo, že dlouhodobý nadměrný příjem fruktózy vede k celé řadě dnes běžných zdravotních potíží, jako je obezita, narušení metabolismu inzulínu (riziko cukrovky), zvýšená tvorba kyseliny močové (riziko dny) či velmi nebezpečné ztučnění jater, které může vést až k cirhóze a rakovině jater.
Bohužel glukózo-fruktózový sirup dnes výrobci přidávají úplně do všeho - od slazených nápojů a šťáv přes slazené jogurty, tvarohy či zmrzliny až po nejrůznější cukrovinky. Tento sirup jednoduše nalezneme v celé řadě výrobků, do kterých se jinak přidává cukr.
