Nepříjemné dopady změn počasí a přechodu zimy do jara

Astronomické jaro sice letos začíná 20. března, ovšem náš organismus se nějakým datem rozhodně neřídí. „Jarní únavu bych nespojoval přímo s nástupem nového ročního období, ale spíše s odchodem toho starého,“ vysvětluje psycholog Jan Kulhánek s tím, že únava může přijít jak v únoru, tak v březnu.

„Rozhodující pro to, že se začneme cítit unaveně, není datum v kalendáři, ale spíš to, kdy začnou změny počasí, kdy se zvýší teploty a odejde zima,“ dodává psycholog.

Co všechno tedy můžeme pociťovat v důsledku přechodu zimy do jara? A jak poznat, proč konkrétně jsme unavení?

Obvyklým obrázkem jarní únavy je situace, kdy svítí sluníčko, ptáci zpívají a my bychom měli vyrazit na procházku a přidat se k ostatním usměvavým lidem v parku. Jenže se sotva zvedneme ze židle a nikam se nám nechce.

„Je to část roku, kdy opravdu neočekáváme, že prostě budeme mít ‚špatný den‘,“ upozorňuje profesorka psychologie Rachel Annunziatová.

„A když si všichni kolem vás užívají toto roční období, určitě se zeptáte sami sebe: Co je se mnou špatně?“ Většinou se ale není proč děsit, protože pocit únavy a letargie často rychle přejde. Je celkem normální, že se občas cítíme hůř než jindy – a někdy je to podle psycholožky prostě na jaře. Pokud ovšem nepříjemné pocity za den za dva nezmizí, je na čase se zamyslet.

Velmi často pociťují únavu v prvních jarních týdnech lidé, jejichž tělo postrádá po zimě důležité živiny. Zejména k jejímu konci už míváme opravdu deficit slunečního svitu a i naše strava začíná být chudší na vitaminy i další látky. Proto je v první řadě třeba zjistit, jestli nám něco nechybí.

Dostatek vitaminu C, E, D a minerálů, jako jsou selen, zinek, ale i mangan, je základ. Stejně tak tělo ocení co největší přísun slunečního svitu a pohybu, i když to jde ztuha. A to hlavně v případě, že jsme se v zimě příliš nehýbali a tělo není na práci svalů zvyklé.

Možná patříte k meteosenzitivním lidem. „Mnoho z nás je kvůli covidu zavřených v izolaci, ale i tak se nám nálada mění podle počasí,“ upozorňuje psycholog Nigel Barber, podle kterého se jarní vyčerpání často týká lidí citlivějších ke změnám počasí.

„Je to do značné míry dáno geneticky. Pokud víme, že cítíme každou změnu tlaku, pak jsme náchylnější i k jarní únavě,“ podotýká psycholog.

Meteosenzitiviva postihuje lidi s chronickými onemocněními, ale také ty v podstatě zdravé. Pociťují bolesti hlavy, kloubů, prožívají pocit malátnosti a podrážděnost. Nebo zažívají stav podobný tomu, kdy jim začíná viróza. Meteosenzitivitou také častěji trpí lidé, kteří žijí ve městech. Pro ně je nejúčinnějším lékem co nejčastější pobyt v přírodě.

Potíže mají i sezonní alergici, věčně ucpaný nos a rýma jsou samy o sobě nepříjemné, ale k tomu se bohužel přidává i zátěž na psychiku. „Existuje stále více vědeckých důkazů o tom, že depresivní symptomy jsou běžnější u lidí se sezonní alergickou rýmou,“ vysvětluje odbornice na psychologii zdraví Linda Wasmer Andrewsová.

Pylové alergie zhoršují náladu i těm, kteří jinak nejsou náchylní k duševním onemocněním.

Jedním z důvodů může být fakt, že zhoršené dýchání výrazně narušuje spánek. Asi nikdo nemá úplně nejlepší náladu poté, co se celou noc budí. Únava z nedostatečného spánku může ale vést i k větší a dlouhodobější emoční nestabilitě.

„Proto jsou jarní alergie velice stresujícím faktorem i pro psychiku. Prostě v takovém případě jen útrpně čekáte, až jaro skončí, zatímco ostatní si libují v krásném ročním období,“ shrnuje profesorka psychologie Rachel Annunziatová s tím, že návštěva alergologa pak může pomoci v mnoha směrech.

Za špatné jarní pocity mohou kupodivu někdy i novoroční rozhodnutí. Nebo spíš to, že nejpozději do dubna až polovinu z nich prostě dáme k ledu. „To, co jsme si předsevzali, může začít zatuchat,“ tvrdí psychoterapeut a autor rozvojové literatury Zoojan Zeine.

V důsledku toho pak o sobě podle něj začneme uvažovat negativně. „Všichni si budou myslet, že nestojím za nic… Nikam se nedostanu, všechno jsem to zkazil…“ Pokud nám tohle běží hlavou, je jasné, že frustrace na sebe nenechá dlouho čekat. A její součástí často bývá i jakási únava. Jak z toho ven? Podle terapeuta pomáhá vědomé přehodnocení plánů.

Zeptejte se: „Chci v tom pokračovat? Pokud ano, tak jak jinak?“

Příčinou špatných nálad nebo pocitu vyčerpání může být paradoxně i to, že nás jaro nabudí. A to zejména u lidí s psychickými potížemi, pro které bývá toto období velmi těžké. „Je to část roku, kdy se náš vnitřní biologický systém rozproudí a my to silně pociťujeme,“ říká John Sharp z Harvard Medical School.

„A právě tato až skoro hmatatelná energie může být někdy velkým stresorem. Po těžkém zimním období je to totiž až příliš. Extra energie a očekávání, že v tuto roční dobu už by mělo být všechno lepší, mohou být nakonec tou poslední kapkou.“

Toto vše může vést k ještě většímu vyčerpání. Zejména pokud jsme dlouhodobě frustrovaní a v psychické nepohodě. Obvykle si pak s takovým nabuzením organismu neumíme poradit.

A jak z toho ven? Doporučení psychologa zní celkem jednoduše: je třeba se vědomě snažit dobře naladit sama sebe a pokusit se dostat změnu pod kontrolu.

„Jarní únava je jedna věc, depresivní stavy druhá,“ vysvětluje vědec Timo Pertonen z finského Národního institutu zdraví, podle kterého je melancholický pocit patřící k jarnímu období poměrně obvyklá věc, možná obvyklejší než splíny, které prožíváme na podzim a v zimě.

Takovému stavu se říká sezonní afektivní porucha a na jaře má stejné symptomy jako ve kterémkoliv jiném ročním období – jde o silnou únavu, spavost a depresi.

„Ta se kromě jiného projevuje změnami nálad, pocity melancholie, podrážděností, člověk se stahuje do sebe, možná chce být doma a nemít kolem sebe lidi,“ říká Pertonen.

I když tyto i jiné symptomy odezní, u lidí se sezonní afektivní poruchou se zase za rok (nebo i během roku) vrátí. Podle Johna Sharpa je v tom případě dobré začít přemýšlet nad svým „emocionálním kalendářem“. Jde o to, abychom si uvědomili, jaké nálady a stavy se nám vracejí, a jestli se náhodou cyklicky neopakují.

„Prostě se zeptejte sami sebe: Jak se obvykle na jaře cítím? Co se pravidelně každý rok opakuje? Co by se dalo z tohoto zážitku vzít nebo pochopit? Pokud nevidíte žádný vzorec, zkuste to vzít měsíc po měsíci: Jaký je pro mě obvykle březen, jaký duben…?“ uzavírá vědec s tím, že je namístě zamyslet se nad případnou návštěvou psychoterapeuta, který nám může do příští sezony pomoci.