Článek
Co to vlastně náměsíčnost je a co ji způsobuje? Jedná se o poruchu spánku. Podle neuroložky Ivy Příhodové má náměsíčnost „dědičný podklad a častěji se vyskytuje u dětí - považuje se za vývojovou poruchu spánku, protože během dětství a dospívání většinou mizí. Náměsíčností nebo podobnou poruchou spánku, nočními děsy, trpí až okolo 20 % dětí, kdežto v dospělosti výskyt klesá asi na 1-2 %“.
Podle slov lékařky, jež uvedla pro Novinky, vzniká náměsíčnost „nedokonalým, neúplným probuzením z hlubokého spánku, kdy je člověk schopný se pohybovat, dělat různé automatické činnosti, ale neprobere se přitom k vědomí“.
Často se náměsíčnost dává do spojitosti s úplňkem. Jsou toho plné knihy i filmy, kde se při úplňku z lidí stávají např. vlkodlaci. To ale opravdu nemá s realitou nic společného. Podle neuroložky je sice vliv měsíčního cyklu na výskyt náměsíčnosti opakovaně pozorován, ale stále není jasné, na jakém podkladě je toto působení založené.
Náměsíčnost většinou odezní sama v období dospívání. Výjimečně se objevuje i v dospělosti. Lidé, kteří jí trpí, by se měli vyvarovat všech faktorů, které mohou stavy náměsíčnosti vyvolávat. Podle Ivy Příhodové se jedná především o nepravidelný spánek s ponocováním, práce ve směnném provozu a požívání alkoholu.
Rizika náměsíčnosti
Náměsíčnost s sebou nese rizika především v možnosti úrazu. A vzhledem k tomu, že jí trpí nejčastěji děti, je nutné dbát na jejich bezpečnost. Zamezit vstupu na balkón, pokud je, zamknout dveře, zkontrolovat zavřená okna a uklidit ostré předměty.
Své by o tom mohl vyprávět náš paralympijský medailista v lukostřelbě David Drahonínský. Tomu právě náměsíčnost v pubertě naprosto změnila život. [celá zpráva] Byl to normální aktivně sportující zdravý kluk. Jenže osudnou noc s úplňkem byly otevřené balkónové dveře a David se probudil až v nemocnici se zlomenou páteří.
Díky své obrovské vnitřní síle David nezůstal sedět s rukama v klíně, ale byť na vozíčku, vrhl se na sport - lukostřelbu. Má dokonce řadu medailí z paralympijských her a dalších soutěží. V roce 2008 v Pekingu vytvořil rekord, který dosud nebyl překonán. Z Londýna si přivezl stříbro. Před sebou má paralympiádu v Riu de Janeiru.
„Přál bych všem lidem, ať s handicapem, nebo zdravým, aby měli takového koníčka. Díky sportu jsem se naučil prohrávat a snažit se být lepší. To je jediná cesta, jak se posunout dál,“ říká David.
