Článek
Plavčíci argumentovali tím, že do jejich bazénu nemají přístup lidé, kteří trpí infekčními, případně odpor budícími chorobami. A vypoklonkovali ho ven. Život s lupénkou je psychicky náročný. Tato choroba dokáže člověku hodně znepříjemnit život.
Způsobuje ji porucha imunitního systému, kvůli které vzniknou v kůži zanícená ložiska. Kožní buňky v nich regenerují nesmyslně rychle (za 4 dny místo normálních 28).
„Na povrchu pleti pak vznikají zarudlé skvrny, ze kterých se olupují suché šupiny,“ vysvětluje profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice na Králov ských Vinohradech v Praze. „Pro ložiska je typický zánět, mohou svědit, praskat a přitom hodně bolet.“
Zhruba u třetiny pacientů postihne nemoc také klouby. Typické je postižení zejména malých kloubů na rukou a nohou. Bývají oteklé, bolí a jsou ztuhlé. Rozhýbat je dá práci, i kvůli bolestem.
Léčivé záření
Svého času byl hitem dosud používaný německý léčebný systém, který kombinuje UV záření s koupelemi ve vodě. V ní jsou rozpuštěné soli z Mrtvého moře. Pobyt u něj se systém snaží napodobit. Je tak jednou z přínosných metod, které dokážou zmírnit stav spousty postižených lidí.
Řadě z nich se nemoc, a stav pokožky vůbec, zlepší během normálního pobytu u moře, ale především u zmíněného Mrtvého moře. Vedle mořských solí tu působí na zklidnění postižených ložisek i sluneční záření. Mrtvé moře je totiž nejníže položeným mořem na Zemi. Leží dokonce pod hladinou světových moří.
„Díky tomu a díky lehké mlze minerálií v atmosféře tu dochází k většímu průniku UV záření o delší vlnové délce, kterou se pleť tak snadno nespálí, a které na ni působí příznivě,“ vysvětluje profesor Arenberger.
Není náhodou, že jednou z věcí, jež nemoc naopak zhoršuje, je stres. Ten dokáže lupénku, spolu s virózami, infekcemi dýchacích cest a různými typy poranění kůže, spustit. Přesněji řečeno, v součtu s vrozenými dispozicemi k chorobě ji odstartuje.
Nemoc se často objeví kolem puberty a mezi 40. až 50. rokem. Což signalizuje, že se na jejím propuknutí mohou do určité míry podílet hormonální změny. Svůj vliv na ni mívají také změny klimatu. Řadě pacientů se choroba zhoršuje na jaře nebo na podzim a naopak se zlepšuje v létě. A tak bychom mohli pokračovat.
Nejúčinnější léky
Lékaři neumějí lupénku vyléčit, ale dokážou léčit její příznaky. Často používanou léčbou jsou lokálně působící kortikoidy, různé druhy světelné léčby (UVB záření, PUVA, speciální laser) a celkově působící léky: metotrexát, cyklosporin nebo acitretin, které zpomalují růst zánětlivých buněk i buněk kůže. Mají své přednosti i vedlejší účinky.
„Nejúčinnější je však léčba biologická, která je zároveň i léčbou nejdražší,“ říká profesor Arenberger. „Než se nemoc projeví na kůži, musí v organismu dojít k řadě reakcí. A právě do nich vstupují tyto nové léky. Působí cíleně, proto mají pozoruhodné účinky a daleko menší vedlejší efekty než dosavadní léčba.“
Dělí se do dvou skupin. První ovlivňuje vazebná místa zánětlivých buněk: efalizumab (Raptiva). Druhá ovlivňuje látky, které vyvolávají zánět: etanercept (Enbrel), infliximab (Remicade) a adalimumab (Humira). Ty se hodí i pro léčbu lupénky, která spolu s kůží postihuje i klouby.
Tyto účinné, ale drahé léky dostávají určití pacienti se středně těžkou a těžkou formou lupénky. Kritéria jejich výběru znají lékaři. Seznam specializovaných klinik najdete na www.psoriaza.info v rubrice Odborná centra.
Na této adrese se dozvíte i další podrobnosti o nemoci a různých možnostech její léčby. U každého pacienta je trochu jiná. Dobrý lékař se ji snaží ušít klientovi na míru.
Najít si, co vám vyhovuje
Velice důležitou součástí léčby lupénky je promazávaní postižených ložisek kůže. Promazaná, hydratovaná a vláčná pleť méně svědí a méně se olupuje. „Který z krémů, tělových mlék, mastí nebo koupelových olejů bude pacientovi nejpříjemnější, záleží na intenzitě zánětu i charakteru kůže,“ říká profesor Arenberger.
„Nemocní to musí vyzkoušet.“ Někdo nedá dopustit na přípravky s konopným olejem, další miluje koupele s přísadou z pšeničných otrub anebo z ovsa, jiný věří mořským solím nebo bylinám. Je třeba hledat, testovat a hlavně se ptát. Především kožních lékařů, případně i pacientů ze Společnosti psoriatiků a atopických ekzematiků (kontakt najdete na www.spae.cz ).
