Článek
Jako vedoucí lékař Centra cestovní medicíny v Praze a cestovatel, jenž sám na sobě „otestoval“ třeba malárii, ví, o čem hovoří. Tvrdí, že boj s neinformovaností lidí, kteří na dovolené hazardují se zdravím, je nekonečný.
Máme však štěstí alespoň v tom, že u nás je nebezpečných infekčních chorob poměrně málo. Za to podle něj vděčíme i svým rodičům, kteří nás v dětství nutili mýt si neustále ruce.
S tím buřtem jde o nadsázku, nebo ne?
Je to určitá nadsázka, ale víme, jak to v našich stravovacích zařízeních vypadalo. Když se blížil hygienik, vedoucí předstíral infarkt, výčepní stáhl rolety, štamgasty vyhodili světlíkem, sekretářka začala osekávat dlaždičky v kuchyni a předstírali rekonstrukci. I dneska někde hygienikovi vynadají mezi dveřmi a pošlou ho na jedno místo.
Vlakem jezdím často a musím říct, že nádražky šly docela nahoru.
No jo, protože je pronajali soukromníkům a ti přece jen mají tendenci z toho něco udělat, jinak by se jim tam povalovali bezdomovci.
V době dovolených mě zajímá hlavně situace v cizině, ale jaké choroby, proti nimž očkujete, se dají chytit i v Česku?
Nejčastěji hepatitida (lidově žloutenka – pozn. red.) typ A. Očkujeme proti klíšťové encefalitidě, která je v celé Evropě a táhne se až do Asie. A na pobyty v Česku také proti meningokoku. Ten se dřív nejčastěji vyskytoval na diskotékách. Hodně lidí pohromadě, těsný kontakt, únava z alkoholu a tance, sklenice šla od úst k ústům, líbal se tam i výčepní… To je způsob přenosu.
Když se začalo očkovat vojsko, výskyt prudce klesl a přesunul se do oblastí sportovních soustředění, na horské chaty, hromadné spaní v tělocvičnách, spací autobusy.
Díval jsem se na mapu výskytu chorob ve světě a u vztekliny je uvedena i ČR. Myslel jsem, že je u nás vymýcená.
Nevím, kdo tu mapu dělal, ale je to špatně. Někdy ji vydává WHO (Světová zdravotnická organizace – pozn. red.) a ti jsou takoví nepružní. Vzteklina u nás není, nanejvýš k nám občas zaběhne vzteklá liška z Polska. A pak ještě na severní Moravě a u Brna jsou jeskyně, kde žijí netopýři se vzteklinou.
Kolik je na světě „bezpečných“ zemí, kam můžu jet bez toho, abych se předem staral o očkování?
Takové země nejsou. Když pojedete na Křivoklát, měl byste mít očkovaná klíšťata, protože riziko je tam velké. Když pojedete do Egypta, minimum je žloutenka typu A, ne-li B.
A co oblíbené letní destinace – Chorvatsko, Španělsko, Bulharsko, hrozí tam něco?
Ve Španělsku se dá chytit třeba horečka dengue, ale není tak masivní, nebo na venkově tyfus. V bývalé Jugoslávii jsou oblasti tyfu, ale spíš ojedinělé případy. Ale klíšťovka je tam stejně výrazná jako u nás.
I na tropických plážích se dá natrefit na nezvaného hosta – měchožila. Byť život neohrožuje, na místě je podle doktora Rutsche lehátko a plážová obuv.
Zatímco u nás infekčních chorob tolik nehrozí, četl jsem, že třeba na Balkán doporučujete žloutenku B, břišní tyfus a do některých oblastí i vzteklinu. Přitom je to relativně blízko.
Vezměte si Rumunsko, Transylvánské Alpy, tam všude je vztekliny hafo. V průsmyku na kopci stojí bača, pod ním jsou ovce a první, co zaregistrujete, když se přehoupnete do údolí, jsou psi, kteří na vás vyrazí. Sice dobře reagují na kamení a na hole, ale můžou vás kousnout a můžou být i vzteklí. Jsou tam vlci, medvědi, hlodavci, což je potenciální rezervoár vztekliny, o němž nevíte.
Vy jste dlouhodobě pobýval i v mnohem exotičtějších zemích. Kolik v sobě máte preventivních injekcí?
Mám žloutenky A a B, z toho „béčko“ povinně jako medik. Na cestu do Jižní Ameriky a Afriky jsem měl povinně žlutou zimnici, jinak vás tam nepustí. Dále tyfus, meningokok…
Pokud jedu někam, kde hrozí pět chorob, mám si nechat dát pět injekcí? Co organismus zvládne?
Asi bych těch pět očkoval, pokud se tam vyskytují. Anebo bych jel tam, kde jsou jenom tři. Když je před cestou čas, tak očkujeme. Zdravý organismus to zvládne bez problému.
Chrání dnešní očkování stoprocentně?
Ne. Třeba tyfus nechrání ze sta procent, ale asi z 96 nebo 98. I přes očkování jsme viděli, že nemoc dokázala prorazit. To samé klíšťová encefalitida, která chrání z 98 nebo 99 procent. Vždycky je tam nějaký „chlup“.
Buď jsou lidi imunodeficitní – netvoří protilátky, nebo jsou jinak momentálně oslabení. Případně je infekční dávka tak masivní, že ji očkování nezadrží.
Zrovna batůžkáři se chovají nejrizikověji, protože si myslí, že mají patent na zdraví.
Zeptám se na zdánlivě obyčejný, ale častý problém – průjem. Četl jsem názory, že se mu na cestách nelze zcela vyhnout, protože ho může přivodit už samotná změna prostředí, jiné složení mikroorganismů…
Na 99 procent se mu vyhnout dá. Pracoval jsem dva roky v Indii a průjem jsem měl dvakrát. Jednou jsem ho získal po dietní chybě v luxusním hotelu s pěti hvězdičkami. Po roce pobytu jsem si chtěl dát civilizované jídlo – rybí prsty s tatarskou omáčkou a bramborem – a říkal jsem si: kde jinde než v takovém hotelu bych si ho měl dát! A pos… jsem se. Musím zkrátka odhadnout, co můžu jíst a co ne. Copak můžu jíst v Indii salát? Voda, kterou ho omývají, to je kanál. Když jsem tam pracoval, průjmová onemocnění byla běžná.
Jako typického klienta vašeho pracoviště si představuju batůžkáře, který jede za exotikou, ale slyšel jsem, že ti sem moc nechodí.
Snaží se tomu vyhnout. Dneska už naštěstí mají alespoň základní očkování – žloutenku B, dětskou obrnu, tetanus, k tomu se dá dopíchnout třeba žloutenka A, břišní tyfus… Záleží, kam jedou. Zrovna batůžkáři se chovají nejrizikověji, protože si myslí, že mají patent na zdraví.
Jsou ti „drsňáci“ jen neinformovaní, nebo riskují vědomě, když jedou bez očkování?
Jsou hloupí.
Děje se aktuálně něco, co odborníkům přináší starosti?
Virus zika zlobí a lidé jsou vyděšení. Ale myslím, že na něj brzy vyvinou vakcínu.
Je zika něco, co se cyklicky opakuje? Tedy že nějaká choroba vystřelí a pak zase odezní?
Jasně. Zika tam byla. Byla v Africe, pak se dostala do Jižní Ameriky, a když jsou příhodné podmínky, tak se rozšíří a její výskyt vyskočí. Je to dáno i růstem migrace obyvatelstva. Dřív jsme měli klíšťovou encefalitidu třeba v jižních Čechách a na Křivoklátsku, pak se rozprskla a dneska najdete infekční klíšťata i na Růžové hoře v Krkonoších.
Když kdysi někdo cestoval do okresního města, tak dovedl svého psa nejdál na nádraží, kde ho uvázal, aby ho večer zase vyzvedl. Dneska vyvenčíte psa u Třeboně, za čtyři hodiny ho vypustíte na Vysočině, kde z něj nacucaná klíšťata opadají, a máme další ohnisko.
Nechci nikoho strašit, ale četl jsem o parazitovi, jemuž se daří na plážích.
Měchožil. Jde o larvální stadium parazita, který žije na rozhraní suchého a mokrého písku. Vyskytuje se na plážích, kde v noci pobíhají psi. Přes den tam lidi nechají odpadky, v noci dorazí hlodavci a ti jsou loveni psy. A protože je vylučují stolicí, dostane se larva do písku. A národním zvykem Čechů je neležet na lehátku.
Čech si lehne do písku a ještě se do něj zahrabe. Pak má záda jeden kanálek vedle druhého. Naštěstí člověk není cílový hostitel, ale bude to svědit a rozškrábe si to.
Aktivita klíšťat je na nejvyšším stupni
Čemu vděčíme za to, že u nás vážných infekčních nemocí tolik není? Klimatu, nebo spíše prevenci, hygieně?
Určitě je to dáno klimatem, ale i našimi hygienickými standardy. Vidím to u svých vnuček: „Pojď si umýt ručičky, byla jsi na nočníčku. Pojď si umýt ručičky, hladila jsi pejska v parku.“
V Indii, kde jsem pracoval, jsem lidi v cateringu nebyl schopen naučit, že syrové maso se krájí na jednom stole a uvařené na druhém.
Takže naše úzkostlivost, pokud jde o hygienu, je naší předností.
Jistě. Pokud bychom se chovali jako ve středověku, vymřeme.
V Indii jste pracoval jako lékař při stavbě potrubí. Jaké případy jste obvykle řešil?
To, co je kosmopolitní. Angíny, katary horních cest dýchacích, žlučníkové koliky, ledvinové koliky u lidí, kteří nedodržovali pitný režim. Ale byla tam i parazitární onemocnění – kvůli amébám se musel dvakrát přeléčit celý kemp.
Nebo myiázy, což je larva střečků (čeleď hmyzu – pozn. red.), která se dostane hluboko do svalů a tam vyroste. S tím jsem se potýkal asi pětkrát nebo šestkrát. Byla tam i malárie. Sám jsem ji chytil a přesně vím kde a v kolik hodin. Chlapi hráli v kempu karty pod stromem, šel jsem jim říct, ať se aspoň namažou repelentem, posadil jsem se a už mě ďobnul. Měli jsme v kempu i kapavku. Někteří chlapci to zkrátka nevydrželi a museli do vedlejší vesnice…
Zastavme se ještě u nemoci, u níž se lékaři neshodnou, zda se proti ní mají chránit všechny skupiny obyvatelstva. Necháváte se očkovat proti chřipce?
Já ano. Jsem už pán v letech, mám diabetes a hypertenzi. Mě by chřipka asi zabila.
MUDr. Jan Rutsch (66)
Absolvent 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Pracoval v pražském Ústavu tropické medicíny a na oddělení pro pracovníky v zahraničí Kliniky geografické medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
Dlouhodobě pobýval v zahraničí – Peru, Egypt, Indie, Súdán
Od roku 1997 pracuje v Centru cestovní medicíny v Praze, kde je vedoucím lékařem
Má dvě dcery a tři vnučky