Hlavní obsah

Jídlo jako náplast na bolavou duši

Právo, Jana Kantorová

Jídlo bylo odjakživa především prostředkem k přežití. V naší době to už ovšem dávno není jeho primární účel. V masovém měřítku se z něj stalo doslova potěšení. Což je ta lepší varianta. Svou dostupností se totiž často také dostává do role „léku“ proti stresu, který je vždycky po ruce. A to nám nesvědčí.

Foto: Profimedia.cz

Zajídání stresu má své počátky již v samotném dětství.

Článek

Psychika a mozek nám vládnou až magickou silou. A to ve všech oblastech našeho života. Radujeme se z úspěchů a stresujeme se nad neúspěchy i nejrůznějšími strachy. Pokud stres začneme „zajídat“, stává se v tomto našem jednání mozek snad ještě důležitějším orgánem než samotný žaludek. Co s tím? V první řadě je důležité si uvědomit, že za vyřešením přejídání stojíme především my sami.

Co je záchvatovité přejídání?

Záchvatovité přejídání se řadí vedle anorexie, bulimie a obezity mezi poruchy příjmu potravy. Ty postihují jak muže, tak ženy, ale právě u žen jsou mnohem častější (až v 85 % případů). Jídlo se v takovém případě (ať jde o noční přejídání, záchvatovité přejídání spojené s hladovkou, nebo o zajídání stesků) stává psychologickým nástrojem. Lidé zahánějí svoje stresy jídlem a následně tloustnou.

V mnoha případech už nejde pouze o občasné přejedení, ale skutečně o psychickou nemoc, která by se měla odborně léčit. Chorobné přejídání vzniká pod tíhou mnoha faktorů (nízké sebevědomí, dospívání, negativní reklama, diety a hubnutí v rodině atd.).

„Přejídáním se snažíme zbavit úzkosti, stresu, strachu, smutku, osamělosti. Často se prostřednictvím jídla pokoušíme vyrovnat s nespokojeností se sebou sama, s neúspěchem. A po přejedení máme výčitky. Jenže přejíst se pomůže jen na chvíli a následně se objeví další nepřekonatelná touha se najíst a koloběh se pořád točí dál,“ vysvětluje nutriční specialistka Kamila Novotná ze Světa zdraví.

Mnohdy se záchvatovité přejídání pojí se závislostí na určitých potravinách, kterou odborníci přirovnávají k závislosti na alkoholu. Tato psychická choroba se prokazuje pomocí pevně stanovených kritérií a nelze tvrdit, že každý, kdo se občas přejí, je opravdu nemocný.

Pravý hlad přichází postupně

Každý člověk má své oblíbené jídlo, takové, které mu přináší uklidnění a radost. „Ve chvílích, kdy máme nějaký stres, pak sáhneme nejčastěji právě po tomhle pokrmu nebo potravině. Na nějakou dobu se tak naše tělo i mysl uspokojí, problémy se utopí v čokoládě nebo hranolkách, ale rozhodně je to nevyřeší,“ varuje Novotná.

Častým přejídáním se naopak mohou deprese a úzkosti zvětšovat a prohlubovat. A to v návaznosti na vzhled, možnou obezitu a ohrožení zdravotního stavu. Většinou totiž saháme po takových potravinách, které nám slibují tu nejrychlejší slast – sladkých nebo tučných. Takovou situaci lze změnit jen ve chvíli, změníte-­li celý svůj postoj. Nejen k přejídání a hubnutí, ale k sobě samým.

„Výzkumy totiž ukazují, že především zdravá sebedůvěra je jedním z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje naši náklonnost k přejídání a potažmo obezitě. Touha po změně by měla vycházet z vašeho vnitřního já, ne z okolí nebo kvůli někomu,“ radí nutriční specialistka.

A jak vůbec poznám, že mám žravou depresi? Pokud si dáte jídlo jako odměnu nebo pro zlepšení nálady čas od času, nejedná se nutně o špatnou věc. Jde ovšem o to, zda jídlo ovládáte vy, nebo jídlo vás.

„Emoční hlad přichází náhle a nečekaně. Hlad vás jakoby zmanipuluje a je vám jedno, co zrovna přijímáte za stravu. Je to téměř nezastavitelný pocit. Fyzický hlad přichází postupně a není tak akutní a zoufalý. Dokážete ještě chvíli vydržet a posečkat, než se k jídlu dostanete,“ vysvětluje rozdíly terapeutka mezilidských vztahů Mgr. Lucie Mucalová.

Začíná to už v dětství

Stresové přejídání vytváří tukové zásoby na horší časy. Ty nezdravé dobroty si totiž nedáváte kvůli hladu (vlastně je z fyziologického hlediska nijak akutně nepotřebujete), ale protože na ně máte chuť.

„Zajídání stresu má své počátky již v samotném dětství. Rodiče, aniž by si to uvědomovali, dítěti dávají dobrotu pokaždé, když má nějaké zranění nebo smutek. Jídlo si tak dítě snadno spojí s odměnou za bolest. Toto spojení se pak v dospělosti jen těžko vymazává,“ dodává Mucalová.

Touhu po jídle mohou nastartovat i zdánlivé maličkosti – hádka s kamarádkou, fronta v bance, když se vám něco nepodaří.

Často se tak setkáváme s tím, že při milostných trablech nebo velkém stresu v práci zapomínáme na zdravý životní styl. Člověk například přes den nejí nebo si dopřává jen nezdravé pochoutky. A večer, když už má konečně klid, se nají pomalu k prasknutí.

Touhu po jídle ale mohou nastartovat i zdánlivé maličkosti – hádka s kamarádkou, fronta v bance, když se vám něco nepodaří. „V takových chvílích je jídlo vlastně odměnou za prožité útrapy. Máte pocit, že si ho zasloužíte, že děláte něco pro utišení špatné nálady,“ vysvětluje Bc. Kamila Novotná.

Proč mám větší hlad?

Zvýšená či snížená chuť k jídlu se může pojit jak s dlouhodobou depresí, tak s krátkodobě zhoršenou náladou nebo s dočasně zvýšeným stresem. Pokud tento stav řešíme sladkostmi, měli bychom vědět, že sladké či jinak upravované a konzervované potraviny (hranolky, chléb obsahující sladidla a rafinované sacharidy…) se v těle mění v cukr a rapidně zvyšují jeho obsah v krvi.

Nové studie potvrzují, že cukr způsobuje v mozkových centrech potěšení podobně jako kokain a heroin. To způsobuje závislost a touhu po těchto jídlech, které často podlehneme. Není tedy divu, že se tetelíme blahem, když se nám ve stresu rozpouští na jazyku tabulka slaďoučké čokolády.

Přitom lepší náladu mohou bez nebezpečí podpořit například čisté kakaové boby nebo z nich vyrobená hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa (minimálně přes 70 %). Kakaové boby jsou bohaté nejen na antioxidanty, ale i na látky, které jsou označovány jako přírodní antidepresiva. Dortíčky či jiné pamlsky na zahnání špatné nálady naopak, jak už bylo řečeno, doporučit rozhodně nelze. Fungují jen velmi krátkou dobu a jejich vliv na zdraví je pouze negativní.

Za vším hledej hormony

Hormony mají vliv na tělesné procesy jako hlad, žízeň, trávení, ukládání tuků, tvorbu svalů nebo sexuální touhu. Pokud je některého v těle víc, automaticky tím narušuje rovnováhu ostatních, a tím vzniká řetězová reakce. Stres ovlivňuje produkci hned několika hormonů, které mají na svědomí naši chuť k jídlu nebo sklon k přejídání. A to kortizolu spolu s leptinem a ghrelinem.

„Kortizol hledá v těle ve stresových situacích snadný zdroj energie a s jeho pomocí se také zvyšuje hladina cukru v krvi,“ říká nutriční specialistka. Hladina kortizolu v krvi je vysoká u lidí, kteří jsou pod neustálým tlakem. Právě to zpomaluje metabolismus a objevuje se známý pocit únavy, deprese a neschopnost zhubnout či si udržet váhu. Což ústí v další stres a nervozitu. Je to takový začarovaný kruh.

I nerovnováha hormonů leptinu a ghrelinu způsobuje v našem těle pořádnou neplechu. Ghrelin má na svědomí pocit hladu. Vytváří se v tenkém střevě, dvanáctníku a žaludku, odkud putuje do mozku a zvyšuje chuť k jídlu.

„Leptin, také známý jako hormon sytosti, pomáhá kromě jiného regulovat hmotnost. Jeho vysoká hladina signalizuje mozku, že jsme nasycení a můžeme se věnovat jiným záležitostem, než je jídlo. Pokud je leptinu nedostatek už v dětství, může nastat morbidní obezita,“ dodává Novotná. Jakmile je totiž jeho fungování něčím narušeno, člověk přestává cítit sytost, což ho nutí jíst stále víc.

Jak z toho ven?

Stručně – vyhýbáním se stresovým situacím, správným vnitřním postojem a vhodně zvolenou motivací ke změně. Správné hladiny hormonů můžeme podporovat a udržovat zdravým stravováním, denní půlhodinkou cvičení, pravidelnou konzumací omega­3 mastných kyselin a dostatkem spánku. Právě ve spánku totiž přirozeně stoupá hladina leptinu.

Přelstít ghrelin zase můžeme pomalým vychutnáváním jídla. Základem úspěchu při odbourávání záchvatů přejídání je ale přiznání. Tedy to, že si uvědomíte hlavního viníka – a to stres a vaši touhu se při něm uklidňovat jídlem.

„Zkuste rozpoznat kritické situace a pojmenujte je. Všímejte si, jaké při nich (i po nich!) máte chutě a pocity, a snažte se jim nepodléhat,“ radí Novotná a dodává, že snadněji to jde za přítomnosti odborníka, který může poradit a podpořit vás v případě, když se něco nepodaří.

Důležité je také vyhýbat se ve stresových situacích obloukem cukrárnám nebo stánkům s rychlým občerstvením. S nervozitou se snažte vyrovnat a nepokoušejte se ji obalit čokoládou. Ona totiž stejně zase vypluje na povrch.

Zacvičte si

Do komplexního zdravého životního stylu patří také pohyb. A i ten je vhodným bojovníkem proti nervozitě a žravé depresi. Nejenže díky němu vybijete účinně stres, ale spolu s ním se vyplavují také hormony štěstí – endorfiny. Ty budou jistě fungovat účinněji a na delší dobu než kuře od KFC. Pohyb navíc snižuje chuť k jídlu.

„Stačí třikrát týdně delší procházka spolu s nějakým aktivním pohybem a díky tomu můžete být fit, i když si občas dáte něco nezdravého,“ tvrdí nutriční specialistka.

Budete-­li o pomoc žádat odborníka, určitě pohyb zkombinujte s profesionální úpravou jídelníčku. Kousejte pomalu a naučte se jídlo vychutnávat. Zkuste se také naučit rozpoznávat hlad a jeho stupně.

„Kromě toho si také zapisujte, co jste snědli. Pro zpětnou kontrolu. Jezte pravidelně malé porce, a to častěji během dne, protože nárazové stravování způsobuje pokles hladiny cukru v krvi. Ideálně byste neměli vůbec zažívat pocit hladu,“ říká závěrem nutriční specialistka Kamila Novotná.

Emoční přejídání

Podle terapeutky Mgr. Lucie Mucalové se za žravou depresí neschovává nic jiného než emoční přejídání.

„Je to celé o emocích, o nějakém vnitřním boji, smutku, marnosti a možná i pocitu prázdnoty. Jídlo jako náplast na rány na duši. To, co bolí duši, prostě „zalepíme“ právě velkým množstvím jídla,“ vysvětluje terapeutka. Jenže po krátké úlevě následuje komentář vnitřního kritika – tedy výčitky. A spustí ještě větší depresi.

Co dělat?
Založte si tzv. emoční deník, který vám pomůže odhalit příčinu přejídání (zapisujte si, co jíte, jak se cítíte v úsecích před a po jídle i během dne, je na vás, jak deník uchopíte).
Najděte si jinou lásku než jídlo. Věnujte větší pozornost něčemu, co vás vytáhne ze splínu a deprese.
Osvojte si návyky zdravého stravování, vyhněte se hladovění.
Zkuste absolutně přijmout sebe sama se všemi chybami a nedostatky.
Budujte lásku k sobě a do této lásky maximálně investujte.
Zajděte si za koučem nebo terapeutem, ukliďte si v životě to, co vás trápí, tíží a vhání do spárů deprese.

Jste závislí na určitých potravinách?

Tento dotazník vám pomůže zjistit, jestli jste „potravinový závislák“. Třeba na mouce, cukru a dalších typech upravených potravin (více na www.svet­zdravi.cz). Pokud sami sebe v těchto otázkách vidíte, neděste se, nejste v tom sami. Do pasti závislosti na jídle spadly milióny lidí po celém světě. Dobrou zprávou je, že můžete absolvovat detox a rozbít tak návykový cyklus.

  • Konzumujete určité potraviny, i když nemáte hlad, jen proto, že na ně máte chuť?
  • Bojíte se jisté potraviny omezovat?
  • Po přejedení se cítíte líní nebo vyčerpaní?
  • Kvůli své závislosti na jídle máte zdravotní nebo sociální problémy, které mají vliv na školu nebo zaměstnání? Přes negativní následky jídlo konzumujete dál?
  • Trávíte čas řešením negativních pocitů (např. výčitkami kvůli přejídání) místo s rodinou, kamarády, v práci či při rekreaci?
  • Při omezení určité potraviny jste měli abstinenční příznaky? (Nepočítají se kofeinové nápoje, jako je káva, čaj a energetické nápoje.)
  • Problémy spojené s jídlem snižují vaši schopnost efektivně fungovat při každodenní rutině, v práci nebo ve škole a při společenských či rodinných příležitostech?
  • Jídla, po kterém vás honí mlsná, potřebujete víc a víc, abyste zažili potěšení nebo snížili negativní emoce?

Související články

Co způsobuje přejídání

Ani vydatná snídaně a oběd vás dostatečně nezasytí, stále máte na něco chuť. Takový pocit není ničím neobvyklým a nejednou si takové chutě zažilo mnoho z nás....

Výběr článků

Načítám