Eva Jerhotová: Z vyšetření sítnice lze rozpoznat spoustu nemocí

Před lety vystudovala všeobecné lékařství, při kterém se jí zalíbila stáž na očním oddělení. „Oko je nejen krásné, ale také je to orgán, který je mezi ostatními lékaři velmi respektovaný. Například chirurg ani internista nechtějí oční problematiku řešit, přijde jim to jako velká výzva,“ říká Eva Jerhotová.

Když byla v pátém ročníku medicíny na stáži v Americe, už si oční specializaci cíleně vybrala. A měla štěstí na sympatickou školitelku, která se zaměřovala na vyšetřování dětí a jejich zraku.

„Tam jsem se tehdy základy vyšetřování očí obstojně naučila. Pak už jsem o jiném oboru neuvažovala,“ vysvětluje.

Nebyly, ale časem jsem se k nim vrátila. Začínala jsem na fakultní oční klinice na oddělení se zaměřením na léčbu šedého a zeleného zákalu a k dětem jsem se dostala až po mateřské dovolené, stejně jako k oční chirurgii se zaměřením na odstraňování dioptrií.

Nevěřím na iris diagnostiku, ale je fakt, že oko je jediné místo na těle, kde je možné vyšetřit naživo cévy, a to na sítnici. Z vyšetření sítnice je tak možné rozpoznat spoustu nemocí, například vysoký tlak nebo cukrovku.

Spousta nemocí může začít nějakými očními příznaky, typicky třeba onemocnění štítné žlázy, tam je běžné, že se zachytí díky očnímu vyšetření. Oční problematika se také úzce dotýká neurologie – problém v mozku se může zpočátku projevovat pouze změnami vidění.

Zejména vyšetření a podchycení očních vad u předškoláků, ti by měli být vždycky vyšetřeni specialistou. Já sama jsem získala specializaci na vyšetřování dětí a šilhání až po sedmi letech přípravy.

Děti mě, zejména poté, co mám vlastní, hodně baví a šilhání a dětská oftalmologie tvoří z celého očního velmi speciální a respektovanou část.

Ano, netýká se to tedy úplně té předškolní věkové kategorie, ale spíše pozorujeme významný nárůst školní krátkozrakosti, četné studie, které to svými daty potvrzují, mluví přímo o epidemii krátkozrakosti. Ty také prokázaly, že aspoň tři hodiny pobytu venku denně mohou rozvoj krátkozrakosti zbrzdit.

Tam už ne, řekněme, že po 24. roce věku je vada již stabilizovaná a málokdy se zhoršuje. V souvislosti s dnešními požadavky na dobré vidění, u některých profesí dokonce na bezchybné prostorové vidění, je důležité u předškolních dětí zachytit tupozrakost, protože to je něco, co se může vyvíjet zcela nepozorovaně.

Většinou se na tupozrakost přijde náhodou na pravidelné prohlídce u pediatra, v lepším případě iniciují vyšetření rodiče, kteří vědí o nějaké rodinné zátěži. Když se tupozraké oko „jenom“ cvičí, může být dítě časem úplně bez problémů.

Je smutné, a ani dnes není výjimkou, že se až třeba v patnácti letech zjistí, že jedno, tedy tupozraké oko je úplně nepoužitelné, a pokud se něco nedej bože stane s tím druhým, může to být pro vidění fatální.

Nedá. Každé dítě se narodí s tím, že jeho oči neumějí koukat, vidění se musíme naučit. Doba, kdy se oko může naučit koukat, trvá pouze do osmi, maximálně devíti let věku.

Procvičování vidění spočívá kromě nošení brýlí v zakrývání zdravého oka. Zná to asi každý, dítě s brýlemi a s jedním zalepeným okem. Zalepením lepšího oka se to horší nutí koukat.

Takové operace nezletilých jsou samozřejmě výjimečné, ale možné jsou. Doporučení k operaci dioptrií, například laserové, se řídí velmi přísnými kritérii.

Důvody mohou být i medicínské, například extrémní dioptrický rozdíl mezi jedním a druhým okem. Dítě musí být v prvé řadě spolupracující, nejlépe silně motivované, dost často se jedná o děti, které provozují nějaký sport na řekněme vyšší úrovni. Měli jsme patnáctileté, kteří operaci zvládli lépe než dospělí.

Ano. Například jsme operovali holčičku, respektive mladou slečnu, která měla velmi silné dioptrie, kontaktní čočky nemohla nosit a jezdila na koni. Ta šla na operaci po několika konzultacích celá natěšená a po ní, kdy se mohla věnovat jezdectví, úplně zářila.

Možnosti dioptrických operací se s technickým pokrokem strašně rozšířily. Často na vyšetření přicházejí zájemci, kteří mají sedm, osm dioptrií a bojí se, že taková vada nepůjde odoperovat. Laserem jde dnes ale odstranit i 12 dioptrií.

Když není pacient vhodný na laserový zákrok, tak je možné dát do oka nitrooční kontaktní čočku. Tu můžeme v oku ponechat natrvalo, ale může se operačně i vyndat. Takové oko po vyjmutí čočky je pak zcela nedotčené.

Když není pacient vhodný ani na tuto čočku, tak se u některých dioptrických vad od věku 28 let dělá kompletní výměna čočky.

Podstoupila jsem Lasik (laserová operace očí) na odstranění krátkozrakosti, před lety, na konci mateřské. Nejdříve se pro ni rozhodla moje sestra, a když jsem viděla, jak si užívá bez čoček a brýlí, hrozně jsem jí záviděla.

Měla jsem strach, protože o této oční disciplíně jsem v té době nic nevěděla a obecné povědomí standardních očařů je, že laserová operace je zbytečná a riziková. Já jsem názoru, že když někdo nosí denně kontaktní čočky, protože mu vadí brýle, tak má rizika pro oči srovnatelná s operací, ne-li vyšší.

Já jsem si operací splnila jeden ze svých snů. Možná mám někdy oči sušší, což po Lasiku může být, ale neměnila bych za nic.

V naší zemi je jedna z nejlepších v Evropě, na světě. Určitě v očním lékařství. Máme nejnovější varianty všech přístrojů, zaškolenost na nejmodernější výkony je velmi vysoká. Vůbec v ničem nezaostáváme.

Dostupnost těch nejlepších operací je tady prostě extrémní, například laserově provedená výměna čočky. Ale myslím, že se to týká celého zdravotnictví.

Přišla ke mně paní, která měla vysokou dalekozrakost, okolo jedenácti dioptrií. Nesnesla brýle, a i v nich špatně viděla a zvažovala, že půjde do invalidního důchodu, protože ji v posledním zaměstnání kvůli špatnému vidění nechtěli.

My jsme ji odoperovali a ona teď vidí tak, že se do dílny, odkud ji pro špatný zrak vyhodili, vrátila jako mistrová. Přišla a nedoufala, že by s tím něco šlo udělat, viděla asi na krok před sebe. To jsou pak hezké chvíle, když se někomu pomůže tak zlepšit kvalita života. Nebo ho i změnit.