Článek
V současnosti je u nás osm využívaných velkých nalezišť minerálních vod, z toho čtyři v západních Čechách - Mnichov u Mariánských Lázní, Kyselka u Karlových Varů, Stráž nad Ohří a Chodová Planá, dále Byňov v jižních Čechách, Poděbrady Velké Zboží ve středních Čechách a dvě lokality na Moravě, konkrétně Sedm Dvorů a Horní Moštěnice.
Minerální prameny jsou velice cenné především proto, že voda z nich je bohatá na minerály, které tělo potřebuje.
Podzemní prameny jsou naším velkým pokladem.
„My Češi máme výhodu v tom, že je naše země bohatá na vodní zdroje. Velkým pokladem jsou pak podzemní prameny, které jsou skvěle chráněny před vnějšími vlivy. Navíc mají tyto pramenité a minerální vody díky své čistotě a obsahu minerálů a stopových prvků pozitivní účinky na lidský organismus,“ říká uznávaný český odborník na technologii vody, profesor Petr Grau.
Minerální vody jsou proto hlavním symbolem českého lázeňství. Vyznačují se přitom neobyčejnou pestrostí chemického složení a fyzikálních parametrů. Zvláštní kategorií jsou pak léčivé vody, jež se v Česku rovněž vyskytují.
„Na našem území se nacházejí všechny existující typy minerálních vod: termální, vysoko i nízko mineralizované, prosté i sycené oxidem uhličitým, včetně specifických minerálních vod charakteristických zvýšenými obsahy některých komponentů s léčivými dopady,“ upozornil už před časem v Právu doc. Zbyněk Hrkal z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze s tím, že jde o světový unikát.
Většina podzemních zdrojů v České republice se nachází v chráněných oblastech a mají vyhlášená ochranná pásma. „Chráněn je i přírodní koloběh, díky kterému se zásobárny podzemních pramenů průběžně doplňují,” vysvětluje Jana Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod. Ten mj. pomáhá informovat veřejnost o původu přírodních minerálních zdrojů a jejich ochraně.
„Přírodní minerální a pramenité vody jsou pomocí přísně kontrolovaných a chráněných vrtů čerpány z velké hloubky, a jsou tak chráněny vrstvami horniny proti jakémukoli znečištění. Ze zákona se tato voda nesmí chemicky upravovat,“ dodává Ježková.
Kromě unikátních podzemních pramenů však vodní bohatství Česka podle odborníků spočívá také v příznivých klimatických podmínkách, ve výhodné konfiguraci terénu, vybudované vodohospodářské infrastruktuře a v dlouhé tradici kvalitních vodních stavitelů a vodohospodářů.
Světový den vody již po třiadvacáté
V úterý celý svět slaví, letos již po třiadvacáté, Světový den vody. Ten byl navržen v roce 1992 Mezinárodní asociací pro zásobování vodou a Mezinárodní asociací pro ochranu vod před znečištěním. Jejím prezidentem byl v té době český odborník Petr Grau.
Od roku 1993 si vždy 22. března celý svět společně připomíná důležitost vody, bez které by nemohl existovat život. Kampaň Organizace spojených národů a světových nevládních organizací věnujících se problematice vody je zaměřena na důležitost, nenahraditelnost, čistotu a ochranu sladkovodních vod a jejich zdrojů, ale také na šetření s vodou. Odborníci především upozorňují na to, že stále zhruba miliarda lidí ve světě trpí nedostatkem pitné vody.
Tématem roku 2016 je voda a pracovní místa. Cílem je ukázat, jak množství a kvalita vody mohou měnit nejen životy a živobytí lidí, ale dokonce celé společnosti a ekonomiky. A současně poukázat na důležitost různých odvětví spojených s vodou, která v současnosti zaměstnávají po celém světě zhruba 1,5 miliardy lidí.
Výrobní linka v závodě Magnesia v Mnichově u Mariánských Lázní. Minerálka se čerpá z vrtů hlubokých okolo 100 metrů, poté se šestikilometrovým nerezovým potrubím dopravuje do stáčírny, kde se plní do lahví.
Nezapomíná se však ani na pozitivní fyziologický efekt, který přináší pití kvalitní vody pracujícím lidem. Přestože Česko patří mezi království minerálních i pramenitých vod a ročně se u nás v průměru na hlavu vypije kolem 50 litrů přírodní minerální vody, podle odborníků je to stále poměrně málo.
Češi podceňují pitný režim
„Při nedostatečném příjmu tekutin dochází k dehydrataci organismu, spojené například s bolestmi hlavy, malátností, únavou a poruchami soustředění, což může vést k problémům v práci. Dalším důvodem pro dodržování správného pitného režimu je i prevence vzniku civilizačních nemocí, jako jsou onemocnění ledvin, cukrovka či obezita,“ připomíná MUDr. Jana Foltinová. Denně by podle ní měl člověk přijmout přibližně jeden a půl až tři litry tekutin v závislosti na okolní teplotě a fyzické aktivitě.
„Určitě bychom mezi ně neměli zapomenout zahrnout především čisté přírodní minerální nebo pramenité vody. Obecně lze říci, že pracující lidé - a nejen ti - často zapomínají pít,“ varuje expertka. Pak se dostavuje únava, podrážděnost, nesoustředěnost a lidé ani nedokážou určit proč. „Přitom stačí mít neustále po ruce sklenici nebo láhev vody - už jen to vědomí, že máme pití u sebe, nás často přiměje se napít,“ dodává Foltinová.
Povinnost poskytnout pitnou vodu na pracovišti upravuje v Česku nařízení vlády. Na jeho základě je zaměstnavatel povinen zajistit pitnou vodu nejen pro účely dodržování pitného režimu, ale také pro případy, kdy se zaměstnanec zraní a je třeba poskytnout mu první pomoc.
Povinnost dbát na pitný režim zaměstnanců mají pak zejména zaměstnavatelé v tzv. horkých provozech, například ve sklárnách či slévárnách.
Čistá voda je v řadě zemí vzácností
Světový den vody ale dál zůstává především připomínkou toho, že v mnoha rozvojových zemích - celkem až jedna miliarda lidí - stále zápasí s kritickým nedostatkem pitné vody.
Například v subsaharské Africe může podle údajů OSN z roku 2013 hovořit o dostupnosti čisté vody jen asi 60 procent lidí. Tisíce lidí včetně dětí proto denně umírají na dehydrataci a průjmová onemocnění, která způsobila kontaminovaná voda. Důsledkem nedostatku vody totiž často bývá i nízká úroveň hygieny či špatné nakládaní se splašky.