Zdravou stravu nikdy neřešila, cukrovka ji donutila změnit názor

Erika ale nemoci nepodlehla, naopak. Jídlo, kvůli kterému dříve přibírala, nyní využila jako prostředek, jak se nemoci zbavit.

Její otec vždy miloval sladké, až do takové míry, že si i před vlastními dětmi schovával své oblíbené cukrovinky v tajné skrýši. Ostatní dospělí členové rodiny se podle vyjádření Eriky vždy pohybovali mezi střídavým přibíráním a následným hubnutím, a Erika se k nim brzy přidala. Když jí bylo něco málo přes dvacet let, minimálně třikrát držela diety, při kterých zhubla mezi 13–26 kilogramy, svěřila se webu Woman´s Day.

Ale protože mnohdy hubla příliš drasticky (často hladověla a celé dny pila jen vodu), shozená kila nabrala většinou rychle zpátky. Později vsadila na cvičení podle televizního pořadu, také kontrolovala porce jídla. Ani to ale nepřineslo dlouhodobý pozitivní výsledek. Jak byl její soukromý i pracovní život stále hektičtější, nestíhala ani cvičit, ani kontrolovat to, co jí. Navíc její otec vážně onemocněl, do toho se starala o své dvě děti. Uklidnění od všeho tak hledala opět v jídle – snědla téměř vše, co jí přišlo pod ruku, vesměs samé nezdravé věci.

Zdálo se, že horší to už být nemůže, ale bohužel bylo. Její otec zemřel, navíc Eričinu manželovi hrozilo, že přijde o práci. A tak musela Erika po letech strávených v domácnosti hledat práci, která by je uživila. Chvíli pracovala v mediální společnosti, později založila vlastní firmu, která se specializovala na zdravé produkty. Sama ale zdravě nežila, ani se tak nestravovala. Práce pro ni byla nejdůležitější, na cvičení a zdravé jídlo neměla čas. A tak se postupně při své výšce 152 centimetrů dostala až na váhu 92 kilogramů.

Zdravotní potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Z lékařských vyšetření stále častěji vyplývalo, že hladina jejího krevního cukru výrazně převyšuje normál a že jí hrozí cukrovka. Lékař jí doporučil to, co sama už dlouho věděla. Že musí zhubnout a začít cvičit. Ani to ale ještě nebylo mezníkem, aby opravdu svůj život změnila. S matkou naopak často žertovala, že se většina jejích příbuzných dožila téměř sta let a že i ona bude určitě žít dlouho.

Teprve před padesátkou přišel zlom – a to, když jí lékaři potvrdili, že má cukrovku druhého typu. V tu dobu už bylo opravdu zle a konečně se rozhodla, že se sebou začne něco dělat.

„Dostala jsem hromadu léků a místo doporučení rovnou příkaz od lékaře, že musím začít cvičit. V tu chvíli jsem věděla, že je zle. Začala jsem hledat informace o nemoci a také způsobech, jak se s ní vypořádat. Nechtěla jsem po zbytek života brát léky,“ popsala vlastní zkušenosti.

Rozhodla se, že bude bojovat proti nezdravému jídlu tím zdravým. Vsadila na nízkosacharidovou dietu. Pizzu a hotová jídla vyměnila za zdravější varianty, brambůrky a sladkosti za ovoce a zeleninu. Dalším krokem byl pravidelný pohyb. Začala denně cvičit, a protože všichni okolo věděli, že to myslí vážně, dostala k narozeninám cvičební stroj, který jí v tom měl pomoci. Na něm začala postupně každé ráno cvičit zhruba 45 minut, o víkendech přidala procházky a túry s přáteli a rodinou.

Když po několika měsících absolvovala kontrolu u lékaře, byla o téměř osm kilogramů lehčí a hodnota jejího krevního cukru byla v normálu. Výsledky byly dokonce tak dobré, že mohla výrazně omezit i léky na vysoký krevní tlak, které brala téměř 16 let. Od té doby zhubla dalších 10 kilogramů, svého nového já se už vzdát nehodlá.