Tajemství řecké kuchyně

Řekové umějí být pořádní požitkáři života. Při jídle nikam nespěchají a ze všeho nejraději tráví čas s přáteli v restauracích, kde se pravidelně scházejí. Kromě výtečného jídla holdují hlučné společnosti, tanci a dobrému pití. K jejich životnímu stylu patří množství malých taveren a pouličních stánků s občerstvením.

Pro řecké stolování je typické mezedes, což jsou drobné chuťovky servírované k zajídání vína. Tvoří je zpravidla různé sýry, bylinkový salám lukaniko, smažené kousky chobotnic a sépií, zeleninové saláty nebo chléb pita a tzatziki.

Nejcharakterističtější a nejstarší přísadou je olivový olej, který je pro své blahodárné účinky na zdraví člověka obsažen téměř v každém jídle. To platí i o dalších podstatných složkách řecké kuchyně, o zelenině (rajčata, papriky, lilky, cukety, cibule, brambory, zelené fazole a okra – jedlý ibišek) a bylinkách (máta, oregano, muškát, tymián obecný, rozmarýn lékařský, kopr vonný, šabrej kmínovitý, smil italský, bazalka, petrželová nať).

Hojně konzumované jsou i pravé řecké olivy. Olivovníky, olivy a produkty z oliv provázejí Řeky celým jejich životem. Olivy by se přitom měly kupovat zásadně s peckou, bez ní totiž ztrácejí svoji chuť a zdraví prospěšné látky. A ze stejného důvodu by měly být vakuově balené, jinak totiž u nich dochází k oxidaci, což může také ovlivnit chuť a výživovou hodnotu.

V Řecku se pěstuje mnoho druhů ovoce – pomeranče, vodní melouny, broskve, hroznové víno, ale i takové druhy jako fíky, opuncie, lokvát a kiwi.

Světoznámý je sýr Feta, tvarohový sýr ve slaném nálevu z ovčího či kozího mléka. Zcela běžná jsou samozřejmě jídla z ryb a mořských plodů, zejména na pobřeží. Oblíbený je také jogurt, do něhož se často přidává vyhlášený řecký med.

Za tradiční pokrm je považována musaka neboli nákyp s baklažány a mletým masem. Oblíbené jsou i tzv. souvlaki, což jsou grilované kousky jehněčího nebo vepřového masa navlečené na špejli, či gyros – velký kus jehněčího (ale i vepřového nebo kuřecího masa), jenž se zvolna opéká. Kuchaři z něj postupně odřezávají kusy masa. K tomu neodmyslitelně patří tzatziki – dip z bílého jogurtu, okurek, oleje a česneku.

Typicky řeckým moučníkem je kataifi, závitek s ořechy a sirupem. Pochutnat si můžete i na galaktoboureku. To jsou krupicové koláče s listovým těstem a sirupem. Doporučujeme i loukoumades, pečivo z kynutého těsta s medem a skořicí.

Řecko je místem, kde se narodil Dionýsos, patron vína. Ne náhodou jsou proto zdejší vína považována za jedna z nejkvalitnějších.

Proslaveným řeckým vínem je retsina, které má lehce pryskyřičnou chuť. Podle pověsti toto víno zrálo v sudech, z nichž se do nich dostávala trocha pryskyřice. Řekům ojedinělá chuť tak zachutnala, že začali pryskyřici do vína přidávat záměrně.

Oblíbená jsou ale i krétská vína, jejichž kvalitu pozitivně ovlivňuje čistota krétského ovzduší, středomořské klima, příjemná vlhkost vzduchu a minimálně tři sta slunečných dní v roce. Právě slunce je pro víno jeden z nejdůležitějších faktorů společně s půdou a obsahem minerálů, které velmi ovlivňují chuť každého kvalitního vína. Z červených vín patří na Krétě k těm nejlepším tradiční mandilari, kotsifali a z bílých vilana. Jsou to suchá kvalitní vína s chutí plnou slunce a moře.

V Řecku nepřijdou zkrátka ani milovníci poněkud ostřejšího pití. Typickým řeckým nápojem je ouzo, tedy čistý alkohol, jehož základní složkou je anýz. Dále je oblíbená rakije, opět s příchutí anýzu, jež je užívána i k léčení různých neduhů a mnohdy podávána jako aperitiv.

U turistů je pak velmi populární metaxa – zlatavá medově chutnající brandy. Destiluje se z několika druhů vína, potom zraje minimálně tři roky v dubových sudech a následně je ochucena směsí bylin, jejíž složení je pochopitelně tajné, ale zahrnuje třeba i lístky růže a destilovanou vodu.

Řecké bylinky z Kréty jsou vyhlášené pro své léčivé schopnosti. Snad nejznámější je malotira a diktamos, jejichž léčivá síla je uznávána již několik tisíciletí.

Malotira je známá jako řecký horský čaj, který si místní nemohou vynachválit, a nejeden Řek uvádí, že mu vděčí za své zdraví. Podle řecké tradice byla bylinka používána jako všelék na jakoukoli nemoc již sto let před Kristem. Současné výzkumy potvrdily, že obsahuje 99 druhů účinných látek. Čaj vyrobený z ní má navíc velmi příjemnou vůni i chuť. Tato bylinka celkově posiluje imunitní systém, působí na detoxikaci, je protizánětlivá, je silným antioxidantem, dezinfikuje, zabíjí bakterie, povzbuzuje, je močopudná a tím pomáhá při hubnutí.

Dále působí na alergie, při problémech s dýcháním, pomáhá se zažíváním, snižuje bolesti, léčí nachlazení a odstraňuje pocit úzkosti a stres. Nedávné lékařské studie také ukázaly, že Malotira je účinná v boji s rakovinou, léčí a zabraňuje osteoporóze. Je navíc jednou z mála bylinek, které lze používat trvale a v jakémkoli množství bez nežádoucích účinků!

Diktamos je bylinka původem z Kréty a pro své léčebné účinky je známa již od starověku. Už Aristoteles a Homér zmiňují její léčivé účinky. Dá se bez nadsázky zařadit k těm nejléčivějším na světě. U nás je známá také pod názvem dobromysl krétská a je používána na léčbu zažívacího ústrojí, proti křečím, snižuje bolesti žaludku a střev. Značně pomáhá i v případech nervových poruch, při kurdějích, chřipce a horečkách. Ve starověku byl diktamos používán k léčení ran i válečných zranění. Dokonce se věřilo, že divokým kozám zraněným při lovu, vypadávaly zapíchnuté šípy ihned poté, co snědly keřík diktamosu. Tuto informaci zmiňovala řada autorů – Aristoteles, Theofrastos, Plútarchos, Plinius a další.

Diktamos obsahuje řadu aktivních léčivých látek např. kafr a kalvarol. Tyto látky zabraňují množení bakterií, léčí záněty a tlumí bolesti. Také obsahuje velké množství antioxidačních látek, které zabraňují srdečním onemocněním a různým druhům rakoviny. Lze ho použít k přípravě čaje, tinktury, obkladů nebo do koupele.