Jak předcházet krátkozrakosti? Delším pobytem venku

První výzkum na tento fakt upozornil již v roce 2007, když vědci zkoumali, jak děti tráví den, a jen tak mimochodem se jich také ptali, zda sportují a tráví čas venku. U jedné pětiny sledovaných dětí se po pěti letech rozvinula krátkozrakost a jediným společným environmentálním znakem bylo množství času, které tyto děti trávily venku.

Ke stejnému zjištění dospěl i tým vědců z Technologické univerzity v Sydney, který tři roky pozoroval více než 4000 školáků a který posléze rovněž odhalil, že děti, které tráví méně času venku, mají větší riziko, že budou výhledově krátkozraké. A naopak ty, které bývaly hodně venku a zároveň hodně četly a pracovaly u počítače, viděly i po třech letech dobře.

„Měli jsme tam děti, které se hojně věnovaly oběma těmto aktivitám a krátkozrakost je nepostihla,“ potvrdila Kathryn Roseová, která výzkum vedla. Později v rozhovoru pro CNN uvedla, že tento výsledek byl potvrzen řadou dalších studií ve Spojených státech, Singapuru a Číně.

Na základě těchto studií odborníci došli k závěru, že nejlepší prevencí krátkozrakosti u dětí je pobyt na přirozeném denním světle přibližně tři hodiny denně.

Samozřejmě při vzniku krátkozrakosti hraje jednu z rolí i dědičnost. Vědci před dvěma lety odhalili 24 nových genů, které přispívají ke vzniku krátkozrakosti. A lze tedy předpokládat, že ti lidé, kteří tuto genetickou zátěž sdílejí, mají až desetkrát vyšší riziko, že si budou muset brýle na dálku nasadit taky.

Z pohledu vědců musí existovat ještě další faktory, které genetickou zátěž umí potlačit či alespoň oddálit, ale to vše je stále ve vývoji výzkumu.

Brýle, čočky a laser vám sice zajistí jasné vidění, ale nedokážou změnit tvar bulvy, která je při krátkozrakosti více protáhlá. V některých případech pak dochází k oslabování vnitřní části oka.

„Platí, že krátkozrací lidé mohou být náchylnější k šedému nebo zelenému zákalu, případně u nich častěji hrozí odchlípnutí sítnice. Ve vzácných případech může dojít v důsledku krátkozrakosti až ke ztrátě zraku,“ potvrzuje MUDr. Ivana Macejová, oční lékařka z kliniky Oftum.

Proto u lidí s krátkozrakostí lékaři vždy důkladně zvažují, jak problémy se zrakem korigovat. Zda doporučí laserovou operaci, pak záleží především na stavu rohovky.

„Laser je sice schopen odstranit nebo snížit dioptrické hodnoty oční vady, ale málokdo si uvědomuje, že je to definitivní zákrok na rohovce, která se uměle ztenčuje, aby snížila lomivost,” vysvětluje prezident ČKS a vědecký pracovník ing. Jiří Michálek.

Pokud tedy lidé nemají dostatečně silnou rohovku, pak lékaři musí nalézt jiné řešení. O to důležitější je, nechat si vyšetřit zrak skutečnými odborníky a zejména u operací očí hledět nejen na cenu, ale i zkušenosti. A to vše dvojnásob platí u očních vad dětí.