Článek
V průběhu staletí se stává zřejmé, že čím přísnější paragrafy obsahovalo rodinné právo, tím usilovněji hledali muži možnosti, jak uspokojit své sexuální potřeby bez trvalých závazků.
Nejpohodlnějším řešením se pro ně stalo to, když jim žena poskytla své sexuální služby, dostala za ně zaplaceno a nevznikly jim žádné další závazky. Ekonomické, sociální ani citové. Tento sexuální byznys vycházel ze základního zákona nabídky a poptávky. Žena něco má, muž to něco chce a koupí si to.
Jedny z prvních dokladů o existenci prostituce pocházejí ze 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ale zcela určitě existovala už dlouho před tím. Nedávno se mi dostala do rukou půvabná knížka Radima Kopáče a Josefa Schwarze „Nevěstince a nevěstky. Obrázky z erotického života Pražanů“. Vyšla roku 2013 a zaměřila se hlavně na popis míst ze začátku minulého století, tedy lokálů, hampejzů, hanbinců, lusthajzlů nebo lupanárů, kde obchodnice s láskou poskytovaly své sexuální služby. Včetně dobových fotografií.
Bordelní prostitutka mohla před sto lety obsloužit patnáct zákazníků denně, za což zinkasovala 200 až 300 korun.
V pražském slangu měly prostitutky mnoho poetických přezdívek: kurvinky, zebry, koštěkotky, obchodnice s chlupatou kapustou, cajdrnožky, frcínky nebo sajtky. Bordelní prostitutka mohla před sto lety obsloužit patnáct zákazníků denně, za což zinkasovala 200 až 300 korun. Roční plat takto obratné nevěstky se tehdy rovnal platu univerzitního profesora. Dnes jsme tak daleko, že špičková prostitutka hravě překoná plat univerzitního profesora už při dvou až třech zákaznících denně.
Autoři knihy také uvádějí, že v období 1. světové války „sjíždělo v Praze asfalt“ anebo „brousilo beton“ přibližně dva tisíce děvčat.
Tady je potřeba připomenout nehynoucí slávu Všeobecné nemocnice v Praze. Bývala před válkou jedním z mála míst, kde se pohlavně nakaženým prostitutkám dostávalo odborné lékařské péče. Pokud se neléčily na dermatologické klinice, mohl je potkat jiný „pracovní úraz“, se kterým skončily v Zemské porodnici na Karlově, tedy v dnešním Apolináři.
Co v historii neznali
Může se zdát, že v uplynulých staletích vyzkoušela prostituce snad všechny formy organizace. Přesto se dnes setkáváme s modifikacemi, které jsme v minulosti neznali. Vedle klasických bordelů se objevují například takzvané sauna kluby. Prostitutky v nich zaplatí majiteli klubu každý den jednorázové vstupné. Co si nechají za své služby zaplatit ony, to je jejich soukromá věc. A samy si určují, kolik klientů budou denně mít.
Určitou specifikou posledních desetiletí je i razantnější nástup amatérek do této profese. Tedy hlavně studentek a žen v domácnosti, případně i zaměstnaných žen. Velká města jim nabízejí anonymitu. Vedle přivýdělku je na této práci láká také adrenalin a únik z nudy.
Vyhraněný pohled měl na prostituci významný německý filozof 19. století Arthur Schopenhauer, hlasatel pesimistické filozofie a iracionálního základu světa. Ve své době napsal: „Jen v Londýně se živí 80 000 prostitutek. A co jsou tyto ženy, když ne krvavé oběti na oltáři monogamie.“
