Článek
Mají pocit selhání i kvůli tomu, že se to v médiích hemží slogany typu:
- pravidelný sex snižuje riziko infarktu a mrtvice
- orgasmus místo antidepresiv
- Jste často nemocní? Může za to málo sexu.
- sexuální abstinence vás může i zabít
A tak bychom mohli pokračovat. Jde většinou o vztahy, kde sexuální život nějaký čas fungoval, vytratil se teprve časem. Třeba kvůli nemoci, stáří, únavě, nezájmu jednoho nebo obou partnerů, případně z jiných důvodů.
Jednou mě v ordinaci navštívila dvojice středního věku, na kterou nikdy nezapomenu. „Když jsem uviděla svého muže před deseti lety poprvé, cítila jsem, že je to ten pravý,“ řekla mi ta žena. „Hned od první chvíle. Byli jsme naladění na úplně tu samou vlnu. Rozuměli jsme si tak, že jsem za něj mohla dokončovat věty, které začal. A také jsem to později občas dělala. Měli jsme stejné zájmy, stejnou zkušenost ve vztazích a stejné plány.“
„Bylo to přesně tak,“ souhlasil s ní manžel. „Připadala mi hned od začátku bližší než kdokoli do té doby.“ Pár spolu začal žít v jednom bytě a všechno klapalo. Až na sex. Rychle totiž zjistili, že se sexuálně vůbec nepřitahují. Asi rok se trápili marnými pokusy přemoci láskou absenci touhy. Pak se ale domluvili, že o sebe nechtějí přijít, a kapitolu „sex“ definitivně uzavřeli.
Každý řešíme sex po svém
„Vlastně nám nic neschází,“ vysvětloval mi muž. „Všechno ostatní klape a každý si řešíme sex nějak po svém. Díky doktorům máme i dvě zdravé děti.“ Jeho partnerka asi vycítila mou nevyřčenou otázku: „Pokud je vše v pořádku, tak proč jste přišli do mé ordinace?“
Pokusila se mi to vysvětlit: „Nikdy jsme o tom s nikým nemluvili. Je nám ale jasné, že v našem vztahu není všechno, co ve vztahu mezi mužem a ženou bývá. A bojíme se proto, abychom nebyli nějakým špatným vzorem pro naše děti.“
Znám spoustu dvojic, kterým sex přestal klapat po nějaké době. Ale od začátku? Nikdy jsem nikoho takového nepotkala. Může to vůbec fungovat? Zvlášť v dnešní době, kdy se ze sexu stal téměř fetiš. Chvíli jsem vůbec nevěděla, co na to říct.
Pak jsem se na ně podívala a viděla odpověď. Může to fungovat. Přede mnou seděli na první, druhý i třetí pohled dva spokojení a vyrovnaní lidé. Nehrozil jim infarkt, ale ani deprese. O tom, že se mají rádi, mě nemuseli přesvědčovat. Stačilo je chvíli sledovat. Co všechno může znamenat, když jeden má rád druhého, naučili i své děti. Nepochybuji o tom, že to udělali dobře. A to jsem jim také řekla.
