Článek
Jedna slavná sexuoložka si nedávno stěžovala, že získat realistický popis ženského orgasmu je prakticky nemožné. O této vrcholné sexuální emoci si ženy prakticky vůbec nic neříkají. Lidé spolu velice málo komunikují také o autoerotice a používání erotických pomůcek. Tady mají sexuální koučeři poměrně velké pole působnosti.
Kdy jít k nim a kdy naopak k sexuologům? Někteří muži a některé ženy zatouží čas od času po zlepšení svého sexuálního života. Pokud netrpí žádnou sexuální dysfunkcí, tedy poruchou, nemusí se obracet na lékaře nebo na psychology. Mohou navštívit lidi, kteří nabízejí poradenství nazývané jako „sex coaching“. Jde o jakýsi druh sexuálních trenérů, supervizorů, ale bohužel i nejrůznějších „poraděnků“.
Tito jedinci dokážou být svým klientům prospěšní, pokud jim neslibují nesmysly. A když se soustředí na poskytování praktických rad, jejichž podklady nezískávají jen z vlastní zkušenosti, ale také z více či méně odborného vzdělání a literatury. Klientela sexuálních koučů a koučérek je podle všeho pestrá. Najdete v ní nesmělé a nezkušené jedince, kteří žádají praktické rady, stejně jako relativně zkušené požitkáře. Ti chtějí rozšířit svůj poměrně bohatý sexuální repertoár.
Problémem zmíněné oblasti služeb je hlavně skutečnost, že sexuální chování je docela jednoduchá záležitost. Zpravidla nevyžaduje složitý zácvik. Někdy proto bývá největší starostí koučů to, jestli se jim u klientů podaří nalézt nějaký prakticky ovlivnitelný sexuální problém a pak se svými radami pokusí o jeho překonání.
Sexoterapie
V klinické sexuologii se koučinku nejvíce blíží behaviorální psychoterapie sexuálních problémů, nazvaná „sexoterapie“. Klientský pár se pod vedením dvojice psychoterapeutů propracovává od nekoitálních sexuálních praktik až k plně prožitému sexuálnímu spojení. Klasiky tohoto přístupu byli Wiliam Masters a Virginie Johnsonová. Provozovali svého času specializovanou sexoterapeutickou kliniku v New Orleansu. Problém této metody bývá její pracnost a konečná cena.
Kliničtí sexuologové diskutují čas od času o problému náhradních partnerů a partnerek. Někdy se totiž stává, že pacientům, kteří trpí nějakou sexuální poruchou, chybí zkušený sexuální protějšek.
Čas od času se vyskytne sexuolog, který má tendenci nabízet jim služby specificky zaškolených a placených sexuálních pracovníků nebo pracovnic. V horším případě nabízí terapeut či terapeutka služby vlastní. V prvém případě je poměrně nesnadné odlišit náhradní partnerství od prostituce. Ve druhém případě jde o nepřípustné etické selhání lékařů či terapeutů.
Oficiální sexuologická pracoviště se do těchto tělesných kontaktů s pacienty většinou raději nepouštějí a omezují se na důkladné konzultace s nimi i s jejich protějšky.
Od svých pacientů a pacientek jsem vyslechl příběhy o tom, jak se ze sexuálních koučů nebo koučérek stali náhradní partneři. A z intimního styku se pak vyklubal skupinový sex.
Existence sexuálních koučů dokládá, že po intimních službách tohoto typu existuje jistá poptávka. Z ryze odborného hlediska bych klienty rád upozornil i na některá rizika. Než si někoho pustíte k tělu, zvažte, jaké nabízí záruky, že jde o seriózní a kompetentní služby.
Opakovaně jsem od svých pacientů a pacientek vyslechl příběhy o tom, jak se ze sexuálních koučů nebo koučérek stali náhradní partneři. A z intimního styku se pak vyklubal skupinový sex, který objednal někdo z obsluhované dvojice.
Pro takový sex platí známé pravidlo: čím víc lidí se sejde v posteli, tím víc možných problémů riskují. Na druhé straně, pokud se koučové nepouštějí do žádných divokých praktik a učí své klienty rozumné věci, rozšiřují jejich sexuální obzory. Takové aktivity jsou užitečné a nelze proti nim nic namítat.
