Puntičkář terorizuje nejen své okolí, ale i sám sebe

Snaha o dokonalost je v mnoha věcech lidem prospěšná. Lze ji považovat za hnací motor, díky němuž se člověk dostává na stále vyšší úroveň. Problém nastává tehdy, když se tato snaha stane posedlostí, u které nelze dosáhnout uspokojení. Člověk může být úspěšný, přesto mu to nestačí a má stále nutkání být ještě lepší.

Pokud však vnitřně nedochází dlouhodobě k uspokojení, člověk si přestane vážit sám sebe a začne se podceňovat, což může vést až k hluboké frustraci.

„Můj život byl pro mne doslova utrpením. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem nebyla schopna se pustit do ničeho, o čem jsem nebyla přesvědčena, že to zvládnu na 100 procent. Bohužel postupem času jsem měla již takové pochybnosti o sobě, že jsem nebyla schopna dělat vůbec nic. Měla jsem panický strach z neúspěchu. Nedokázala jsem s nikým mluvit a dusila to v sobě, dokud mne kamarádka nedonutila zajít k psychologovi,“ vypráví 35letá Olga Vytisková z Prahy.

Lidé se snaží být dokonalí ve všech stránkách života. Ženy mnohdy podléhají touze po dokonalosti těla, kvůli které jsou schopny udělat cokoliv. Jejich posedlost bohužel většinou končí poruchou příjmu potravy, tedy bulimií či anorexií. Tyto nemoci jsou velmi závažné, a pokud je žena nezačne řešit pod dohledem odborníků, mohou vést až ke smrti.

Všeobecně totiž mají perfekcionisté sklony k sebevražednému chování. Jakmile u nich nastane jakýkoli větší problém, nedokážou jej řešit, ale na druhou stranu s vědomím jeho existence nedokážou ani žít.

Další oblastí, kde se lze s chorobným perfekcionismem setkat, je zaměstnání.

„Perfekcionismus nemá co dělat s tím, když se člověk snaží být v něčem perfektní nebo vyniknout. Jde o iluzi a nesmírnou touhu jevit se druhým dokonale. Perfekcionisté se například zaměřují na nepodstatné detaily, a na projektech tak stráví mnohem více času než ostatní a než je zapotřebí. Tím samozřejmě trpí produktivita práce,“ vysvětluje psycholog J. Clayton Lafferty, autor knihy Perfekcionismus – zaručený prostředek ke štěstí.

Lafferty zkoumal životní styl a osobnost 9211 managerů a pracovníků na vysokých pozicích a došel k jednoznačnému závěru, že perfekcionista není výhrou pro žádného zaměstnavatele.

Pedant totiž může být pro kolegy, podřízené i firmu skutečnou katastrofou. Perfekcionisté totiž nedokážou přiznat své chyby a snaží se je naopak maskovat, aby tak co nejvíce podpořili svou bezchybnou image.

Člověk, který má přehnané nároky sám na sebe, používá stejné měřítko i na ostatní. Málokdo však takovým nárokům vyhoví. A pokud už se pro nějakého partnera rozhodnou, pak jej mohou svou důsledností skutečně terorizovat.

Podle psychologů lze kategoricky říci, že v partnerském vztahu trpí buď perfekcionista, nebo jeho partner či partnerka. Perfekcionisté se snaží vnutit partnerovi své normy, snaží se ho změnit. Navíc tito partneři žijí jen svými problémy, a tak často nedokážou druhému naslouchat, podpořit jej. Podporu a chválu totiž vyžadují jen pro sebe.

Pokud pro sebe naleznou protějšky, jež je budou dennodenně chválit a podporovat, pak budou skutečně šťastní.

Ovšem to vydrží málokdo. A proto když pan dokonalý či paní dokonalá pochopí, že jejich manželství nikdy nebude dokonalé, pak raději ze vztahu utíkají.

Existují však i perfekcionisté, kteří si pro své partnery nepřipadají „dost dobří“. A jsou přesvědčeni o tom, že jakmile jejich protějšek uvidí jejich jedinou chybu, okamžitě je opustí. A tak je pravděpodobné, že se perfekcionisté časem ocitnou v izolaci pouze se svou „dokonalostí“.

Ačkoli je život s perfekcionistou mimořádně obtížný, nejtěžší je stejně pro ně samotné. Neustálý vnitřní stres jim způsobuje celou řadu zdravotních problémů.

Trpí bolestmi hlavy, častými bolestmi na hrudi, žaludečními vředy či nemocemi slinivky, ale také sexuálními poruchami, jako je impotence či neschopnost dosáhnout vyvrcholení.

Nejvíce informací o přístupu k životu získávají perfekcionisté hlavně během dětství od svých rodičů. V dětství i v dospívání je člověk velmi tvárný, a tak si snadno v sobě vybuduje pocit, že bude dobrý jen tehdy, dosáhne-li úspěchu.

Pokud mají rodiče na potomka přehnané nároky a dítě musí vyvinout obrovské úsilí, aby od nich slyšelo pochvalu, pak se tohoto pocitu nezbaví ani v dospělosti. Člověk s takovou zátěží neustále touží po uznání, a pokud se mu ho nedostává, hledá příčiny neúspěchu v sobě a stále se snaží být ještě dokonalejší.

Jelikož jde o emoční nastavení jedince, tak je k jeho nápravě nutný velmi složitý proces přeprogramování tohoto nastavení, jež člověk získal během dětství od rodičů. Bohužel kvůli této složitosti se nemocný svého perfekcionistického otroctví nezbaví bez pomoci odborníků – psychologů či psychiatrů. S problémem může pomoci i zkušený kouč. Pokud jde o projev obsedantně nutkavé duševní poruchy, mohou pomoci léky.

Psycholožka Lenka Černá ze serveru Mujvztah.cz ukázala základní schémata výchovy perfekcionistů.

V tomto případě dítě nikdy nepociťovalo pocit uznání a pochvaly (například za dobrý prospěch ve škole, úspěchy v zájmových kroužcích). I přesto, že za rodičem chodilo s úspěchy, rodič je odbýval s tím, že je to stejně málo a že na sobě musí dřít více. Takový jedinec jde do života nevhodně emočně nastaven a i když si to neuvědomuje, jedná podle určitých vzorců chování. Ty můžou být následující.

V tomto případě dítě akutně potřebuje pozornost rodičů, kteří jsou však zaneprázdnění nebo jednoduše o dítě nemají zájem. Proto dítě samozřejmě hledá cesty, jak se rodičům zalíbit, a jednou z cest může být snaha o vyniknutí či sebezdokonalování. Jedinec je opět nevhodně emočně nastaven a jedná podle následujících vzorců chování.

I v tomto extrémním případě může vést nevhodná výchova k perfekcionismu. Dítě ve většině případů upadá spíše do nízkého sebevědomí a letargie vůči dosahování cílů.

V extrémních případech se však dítě neustále snaží rodičům dokázat, že tak špatné není, a samozřejmě se snaží vyvarovat jakýchkoli chyb, aby nepřišel trest. Opět se jedinci zapíší do emoční části osobnosti následující vzorce chování.