Článek
V těžkých chvílích je normální, že vyhledáváme pomoc druhých. Problém ale nastává, když se jedná o jednostrannou záležitost, která se navíc stane každodenní rutinou. Pravidelně vydávaná energie nám totiž časem začne chybět, což se začne odrážet na naší psychické i fyzické pohodě.
„Při své práci jsem se setkala s podnikavými, ochotnými a ušlechtilými lidmi, kteří však pozvolna ztráceli svou životní sílu, propadali velké únavě a morálnímu a fyzickému vyčerpání. To vše se projevovalo negativně na jejich zdraví, a vedlo to dokonce k depresím. Ukázalo se, že tento stav je vyvolán právě citovými upíry v jejich okolí,” uvádí příklad francouzská psycholožka Stéphane Clergetová, která se tímto problémem dlouhodobě zabývá.
Citoví upíři přitom ve skutečnosti nejsou nemocní lidé, jen vychytralí. Vztahy s ostatními totiž navazují především kvůli užitku a výhodám.
Například může jít:
- o přítelkyni, která do nás hučí hodinu v telefonu a dožaduje se neustále naší pozornosti, přičemž nikdy nemá čas pro nás,
- o rodiče, kteří nás obviňují, že se dost nesnažíme,
- o partnera, který doma nic nedělá a mluví jen o svých problémech apod.
„V těchto případech nejde o perverzní narcisisty, protože citoví upíři se na rozdíl od narcisistů neradují z naší indispozice, ale naopak si přejí, abychom byli ve formě a oni tak mohli lépe vysávat naši energii,” vysvětluje Anna Maria Gianniniová, profesorka všeobecné psychologie na italské univerzitě La Sapienza.
Proč se tak děje?
Mezi hlavní motivy, proč se lidé stávají citovými upíry, patří nízká sebeúcta, ale také modelové situace, které děti zažívají v útlém dětství u svých rodičů a které předurčují jejich osobnost.
„Emotivními upíry se stáváme ze dvou zcela protikladných důvodů: protože jsme se v dětství cítili těžce opomíjeni, anebo naopak jsme byli odmalička zvyklí mít všechno a v dospělosti v tom pak pokračujeme ve vztahu k přátelům, partnerům a kolegům,” upozorňuje Gianniniová.
Jak se bránit citovým upírům?
- Nenechte se od nich hypnotizovat: musíte pochopit, že trpělivost má své meze, musíte posílit vlastní bezpečnost a sebeúctu.
- Musíte se také naučit říkat ne, vyžadovat respekt a chránit se pocitu viny, strachu nebo přílišného soucitu.
- Někdy je lepší si dát jednoduše pauzu a vztah s dotyčným přerušit.
Mějte proto vždy na mysli, že je sice pěkné druhým pomáhat, podporovat je, ale to ještě neznamená, že tak musíte činit stále a za každé situace.
„Je to stejné jako v letadle ve stavu ohrožení, kdy si nejprve vezmete kyslíkovou masku vy, a až poté ji pomůžete nasadit sousedovi,” dodává Gianniniová.
Vše má svůj čas a důležitost. Pokud budete dlouhodobě upřednostňovat potřeby druhých před vlastními, pak ve skutečnosti nepomůžete ani sobě, ani jim.
Může se vám hodit na Firmy.cz:
