Pozdní lásky aneb Když věk při randění nehraje roli

„Na svém terapeutickém gauči jsem měl spousty single třicátníků a čtyřicátníků, kteří lamentovali nad tím, že už jsou moc staří na to, aby si našli životního partnera. Hodně často mluvili o ztraceném čase s tím nepravým i o tom, že pro ně život skončil,“ říká terapeut Barton Goldsmith.

K takovým tvrzením mladší generace se budou šedesátníci a sedmdesátníci stavět jistě shovívavě. Ze zkušenosti vědí, že se třemi nebo čtyřmi křížky na krku život jistě nekončí.

Ovšem stejným způsobem by se tito příslušníci starších generací měli podle terapeuta stavět i sami k sobě. Vždyť i pohled společnosti na pozdní romance se mění, i když pomalu.

„Média stále často zobrazují lásku jako něco, co si mohou užít jen mladí a bez vrásek,“ říká vědkyně Amanda Smith Baruschová. Pokud na obrazovkách vidíme starší zamilované, většinou jsou jejich city i fyzické touhy zobrazovány jako něco komického či nepřitažlivého. I když už je realita dávno jiná. Naštěstí.

„Randění ve starším věku je naopak narůstajícím trendem, protože stoupá počet nezadaných v těchto věkových skupinách,“ vysvětluje vědkyně. A není nic špatného na tom, že člověk, který před sebou má ještě relativně velký kus života, ho nechce strávit sám.

Rozhodnutí dát lásce zase šanci může člověku přinést víc než jen společníka. Ostatně, učíme se celý život. „Romance v pozdějším období života je dobrou příležitostí pro osobní růst,“ myslí si klinická psycholožka Shoba Sreenivisanová. „Na rozdíl od těch mladistvých jsou lásky v pozdním věku provázeny i velkými zkušenostmi.“

Blízkost nového člověka přináší řadu nových podnětů a příležitostí. „Nejde jen o lidi, kteří jsou momentálně padesátníci nebo šedesátníci, ale i o ty, kteří oslavili osmdesátku,“ tvrdí Sreenivisanová.

Právě proto by lidé neměli váhat pustit se do nového milostného dobrodružství. Nicméně každé období života přináší do vztahů určitou sadu problémů.

Ve starším věku už sice nezažíváme stres spojený se zakládáním rodiny, nicméně podle Barushové může pozdní láska narušit naši komfortní zónu v nedobrém slova smyslu. Záleží na osobní situaci, ale je dobré zamyslet se i nad potenciálně nepříjemnými důsledky a nad tím, jak by je bylo možné řešit.

„Myslím, že odmítnutí se snáší těžce, ať jste mladí, nebo starší,“ upozorňuje sexuoložka Laura Janáčková s tím, že v takové situaci je třeba si říct, jak jste dobří a o co ten druhý přišel. „On to nepoznal, tak ať si jde.“

Samozřejmě tu platí stejná pravidla, jako pro kohokoliv v jiném věku – člověk nemůže počítat s tím, že po prvním seznámení všechno klapne. Není tedy nic divného na tom, že člověk hledá delší dobu. Alespoň získáte dost času na promýšlení praktických alternativ možného budoucího vývoje.

Starší lidé totiž často mají obavy ze změn v životě, bojí se sestěhování, řeší, jestli bude nové bydlení dost blízko rodiny, vnoučat… Rozebrat si takové situace předem a v klidu zjistit, jaké máte z různých nových situací pocity, může být jen ku prospěchu věci.

„Téměř každý člověk má z randění obavy, to je úplně normální a přirozené,“ říká rodinný konzultant Randy Schroeder.

„Ve chvíli, kdy si to uvědomíte, jste hned pod menším tlakem.“ Rozhodně si není třeba hrát na to, že vztah snad není důležitou součástí života v každém věku.

Některé lidi od seznamování odrazuje nepříliš pozitivní přístup k vlastnímu fyzickému vzhledu. Pohled do zrcadla a věta: Už to není, co za mlada, není moc dobrý začátek.

„Nejdřív si uvědomte, že my lidé nejsme perfektní, existujeme ve všemožných podobách a velikostech, takže potlačte přemýšlení ve stylu: Kdo by chtěl takového gremlina, jako jsem já,“ radí randící koučka Amy Schoenová, jejímiž klienty jsou hlavně lidé nad padesát let.

I těm doporučuje používat moderní aplikace. „V době, kdy většina mých klientů hledala lásku poprvé, nebylo online seznamování možné, ale mnoho starších lidí se dnes potkává takto.“

Samozřejmě, ne každý se dobře sžije s posouváním fotek doprava nebo doleva. „Seznamky hrají roli, ale mí klienti nejsou vždycky spokojeni. Pořád je nejlepší osobní kontakt. Je třeba chodit do společnosti. Fungují i procházky se psem,“ povzbuzuje psycholožka a autorka Laura Janáčková.

„Je velice důležité najít si někoho nového,“ dodává párový poradce Raffi Bilek. „Pro mnoho lidí je hledání nového partnera snahou zaplnit díru po někom, kdo měl v jejich životech významné místo.“ Každý jsme ale originál, a proto nový partner nemůže zaujmout místo někoho jiného dokonale.

„Zkuste brát život tak, jak je. Nevzpomínejte na minulost a nesrovnávejte. Není nic horšího, než stále opakovat: Ten můj bývalý byl dokonalý, ty nejsi. To nikdo dlouho nevydrží. Vybírejte si člověka, se kterým chcete žít a užívat až do konce.“

„Instinktům bychom měli věřit bez ohledu na to, kolik nám je,“ říká psycholožka Jodi De Lucová. A to i v případě, že vás od něčeho odrazují.

„Pokud vám instinkt říká, že ještě nejste připraveni na randění, poslechněte ho.“ Stejně jako když vidíte, že člověk před vámi není ten pravý nebo ta pravá. Výhodou starších lidí je, že už mají svůj život a ten za něco stojí sám o sobě. Nový partner je přidaná hodnota.

„Randění v pozdním životě je bráno spíš jako rekreační. Lidé hledají společníka třeba k tomu, aby se s ním dívali na filmy a jedli popkorn.“ Nejdůležitější je do toho jít a věřit, že co dáváte ze sebe, zase přitahujete k sobě. Založení rodiny už není na stole, ale stejně chcete najít někoho, s kým máte stejné životní potřeby a cíle.

Podle Laury Janáčkové je dobré hledat v začínajícím vztahu ve zralém věku stejné hodnoty jako v jakémkoliv jiném, měla by v něm být dobrá komunikace, láska, úcta, tolerance a vzájemné porozumění.