Článek
| To jsem si opravdu myslel od mládí, i když mě nyní moje partnerka podezírá, že to tak dříve nebylo, a já se závaznosti naopak vyhýbal. Faktem je, že ani já jsem do manželství nespěchal, ale měl jsem pro to dobré důvody. Je mi 33 let a jí o dva roky méně. Naše známost trvá relativně dlouho. Chodíme spolu od dvaceti let a za tu dobu jsme se dobře poznali v nejrůznějších situacích. Náš krok do manželství by proto určitě nebyl nějakým nejistým nebo nevypočitatelným krokem do neznáma. Jsem navíc přesvědčený o tom, že pro mě není žádný velký problém s ní spokojeně žít a vytvořit s ní dobrou rodinu.Vždy jsem s ní také počítal jako s celoživotní družkou, i když jsem o tom nemluvil. Domníval jsem se, že to cítí stejně. Ale zdá se, že to tak není. Protože jsem docela zodpovědný člověk, chtěl jsem vydělat a našetřit slušný obnos, než ji požádám o ruku. Díky němu bychom mohli mnohem snáz založit svou domácnost a uvažovat o vlastním bydlení. To člověk samozřejmě nezvládne za týden. Myslel jsem si, že to tak chápe.Pak mě ale velmi nemile překvapila její reakce, když jsem jí navrhl, že uzavřeme sňatek. Připadala mi nepříjemně zaskočená. Navíc mi začala podsouvat motivy, které opravdu nemám. Myslí si, že to dělám jen kvůli rodičům. Ti by si samozřejmě přáli, abychom se vzali, konečně už měli děti a oni vnoučata. Zaskočilo mě, že najednou začala pochybovat i o tom, jestli se k sobě vůbec hodíme.Od té doby se chová odtažitě a připadá mi, že si dokonce vymýšlí různé problémy, které já rozhodně nevidím. Celé ty roky, co se známe, nebyly předmětem našich sporů. Vlastně si po celou dobu naší známosti nevybavuji, že bychom se hádali na nějaké zásadní téma. Vždycky jsme se dohadovali jen o maličkosti.Také mi vyčítá, že jsem se rozhoupal pozdě. Já to ale považuji spíše za projev odpovědnosti než vypočítavosti a váhavosti. Nakonec mi dala podmínku. Půjdeme spolu do manželské poradny, kde nám prý odborník řekne, zda se k sobě hodíme a zda má naše manželství perspektivu vydržet.Její podmínka mě nepříjemně zaskočila. Ale řekl jsem si, že jí vyhovím. Pravda, jsem z té situace trochu nesvůj, poněvadž nevím, co od ní mohu čekat. Přece rozhodnutí, jestli chcete s někým žít, musí udělat každý člověk sám. Žádný odborník za něj neurčí, co pro něj je přijatelné, a co už ne. Může se vyjádřit k našim povahám a schopnostem žít s někým jiným ve společné domácnosti, ale rozhodnutí zůstane na nás. |
Lidé často přijdou do manželské poradny s představami, které jsou spíš k pousmání. Někdy čekají, že s nimi odborník pohovoří, vyšetří je „baterií” testů a pak jim dá něco jako záruční list na slučitelnost jejich osobností a budoucí manželské štěstí. Tahle vize je jako vystřižená ze zamilovaného románu nebo filmu.
Lidem, kteří chtějí taková doporučení, navrhuji, aby se obrátili na věštírnu nebo na kartářku. Tam se většinou dočkají jistot. Dokonce i tehdy, když dotyčná vědma adepta manželství neviděla. Obvykle říká: „Slečno, karty nelžou. To je ten pravý a toho se držte.“ A milá slečna odchází šťastná, že za své peníze slyšela to, co chtěla slyšet. Od psychologa ovšem něco takového nelze čekat, protože věda není šarlatánství.
Podle čeho poznáte, že máte vedle sebe toho pravého
Na otázku, jestli se určité typy lidí k sobě hodí, se snaží odpovídat řada teorií a jen málokdy se shodnou.
Matrimoniologie, tedy věda o manželství, má ale jasno v tom, kteří lidé jsou pro trvalé soužití naprosto nevhodní: alkoholici, toxikomani, gambleři a jinak závislí lidé. Ale také chorobní žárlivci, hysterici, lidé nezralí a extrémně závislí na rodičích. Podobně jako lidé, kteří se chronicky štítí práce nebo vykazují rozličné psychopatologické symptomy.
Těmto jedincům bychom se měli vyhnout velkým obloukem. Vhodnými partnery pro soužití bývají lidé pracovití, kteří pěstují ušlechtilé zájmy, a také osobnosti zralé, odpovědné, schopné ústupků a dobré komunikace.
Otázku, jestli se k sobě hodí, mi položilo hodně lidí. Odpověď obvykle zajímá víc toho z partnerů, který má o vztahu pochybnosti, nebo z něj chce dokonce odejít
Je určitě pravda, že člověk, který je v normě, nemá na světě jen toho jednoho pravého. Dokázal by dobře žít se spoustou jiných lidí, pokud se vzájemně potkají.
Teorií o tom, jak si správně vybrat partnera, je hodně. Zkušený odborník dokáže i říct, do jaké míry se k sobě hodí, a hlavně je může upozornit, v jakých oblastech by měli očekávat problémy a jak jim mohou předcházet. Psycholog navíc postihne dost spolehlivě aktuální stav. Udělat však prognózu vztahu, vystavit dvojici onen „záruční list“, to bývá obtížnější.
Vyvíjí se každý jedinec, ale i pár. Okolnosti, které působí na život rodiny, jsou pestré a nevypočitatelné. Proto bývá těžké předpovídat, jestli zvládne všechny nástrahy života.
Jaký je ideální věk na vdávání a ženění? Odborníci mají jasno
Měl byste se zamyslet nad tím, proč se vaše partnerka cítí tak nejistá i po tolika letech vztahu. Proč začala být odtažitá, když jste začal žádat závaznost a perspektivu? Proč vás nyní obviňuje z věcí, které vám dříve nevytýkala?
Otázku, jestli se k sobě hodí, mi položilo hodně lidí. Odpověď obvykle víc zajímá toho z partnerů, který má o vztahu pochybnosti nebo z něj chce odejít. Protože to nedokáže sám, potřebuje „objektivní posouzení“ odborníka. Jeho úmysl poznáte podle toho, jak se více či méně obratně snaží vypíchnout, co ve vztahu skřípe.
Tím, že upozorňuje na problémy, chce dosáhnout odborníkova NE. Nezajímá ho pravda, jen by se rád zbavil osobní odpovědnosti za rozchod. Tím ale netvrdím, že tomu tak je i ve vašem případě. Berte to spíš jako námět k přemýšlení.
