O prospěšnosti sexu u seniorů

V odborném časopise Journals of Gerontology vyšla v červnu studie o pozitivním vlivu sexuální aktivity na kognitivní schopnosti seniorů. Šlo už o druhou práci Hayley Wrightové a Rebeccy Jenksové na toto téma. První publikovaly v lednu 2016 v časopise Age and Ageing v oxfordské vědecké knihovně. Snaží se napravit situaci, že o vztahu mezi sexuální aktivitou a kvalitou života starších lidí neexistuje vzhledem k rychlému stárnutí světové populace dostatek studií.

Do tehdejšího výzkumu použily data o téměř sedmi tisících osob ve věku od 50 do 89 let – testy numerických sekvencí a krátkodobé paměti – a daly do korelace se všeobecným zdravím a přístupem k sexu. Dvě třetiny respondentů vedly aktivní sexuální život, přičemž pětina uváděla týdenní frekvenci a čtvrtina jednou až dvakrát za měsíc.

Ukázalo se, že nejlepších výsledků v numerických sekvencích i zapamatování dosahovali muži sexuálně aktivnější. Mezi ženami byla výrazná úměra mezi sexuální aktivitou a pamětí, zatímco na výsledky numerických testů u žen neměla přítomnost či absence sexu významný vliv. Wrightová a Jenksová tedy v prvním výzkumu konstatovaly, že aktivní sexuální život zlepšuje u starších lidí, zejména u mužů, některé kognitivní schopnosti.

V novější studii se obě výzkumnice, působící na univerzitě v britském Coventry, soustředily na souvislost frekvence sexuálních aktivit a poznávacích schopností osob ve středním a vyšším věku. Šlo o studii na menším vzorku respondentů – výzkumu se účastnilo 28 mužů a 45 žen ve věku 50 až 83 let. Studie srovnávala jejich výsledky v Addenbrookském kognitivním testu se subjektivně udanou frekvencí sexuální aktivity s ohledem na životní styl a všeobecné zdraví.

Už týdenní frekvence sexuálních aktivit ukázala významný vliv na výsledky v kognitivním testu, ale i na stav kardiovaskulárního systému, vyšší frekvence než jedenkrát týdně byla provázena lepšími výsledky nejen v kognitivním testu, ale i ve vyjadřovacích schopnostech a schopnosti prostorové orientace. To podle Wrightové a Jenksové potvrzuje hypotézu, že aktivní sexuální život v pokročilejším věku přinejmenším udržuje, ne-li zlepšuje stav poznávacích i exekutivních funkcí mozku, jinými slovy oddaluje hrozbu demence.

„Netvrdíme, že sex potřebuje každý v každém věku,“ řekla Wrightová. Upozornila ale na to, že hormon dopamin, vylučovaný v organismu mimo jiné v důsledku sexuální aktivity, má pozitivní vliv na poznávací a orientační funkce mozku.

Otázkám sexuálního života seniorů se systematicky věnují i neurologové a gerontologové z Harvardské univerzity, kteří na internetových stránkách zveřejňují jak všeobecná zdravotní doporučení, tak i aktuální výsledky výzkumů. Příspěvek, umístěný na tyto stránky letos na jaře, upozorňuje na trojici zažitých mýtů, spojených se sexem seniorů.

Uvádí, že mainstreamová média prezentují sexualitu jako téměř výlučnou záležitost mladých, od postav v televizních seriálech přes návody na přitažlivé tělo po klepy o celebritách. Pokusy, jako je snaha firmy Dove prezentovat své výrobky na „normálních“ ženách, zhusta neodpovídajících mírám současného sexuálního idolu, jsou vzácnou výjimkou bez výraznějšího ohlasu.

Vrásky, stříbrné vlasy, volná pokožka nejsou podle současné „kultury“ atraktivní, připouští článek. Jenže záleží na tom, kdo stanoví kritéria přitažlivosti, kdo posuzuje. Výzkum Americké asociace penzistů (AARP) v roce 1999 ukázal, že mezi lidmi středního a vyššího věku stoupá hodnocení atraktivity jejich partnerů právě s věkem.

Vnímání seniorů je společností desexualizované, tělo starého člověka jako by bylo jen křehkou schránkou nemocí. Jen zlomek dvaceti-, třiceti- či čtyřicetiletých je ochoten připustit, že díky lékařskému pokroku i společenským změnám nemusí šedesátka znamenat „stáří“.

Proč by se tedy vitální, zdraví lidé měli vzdávat jedné významné části plnohodnotného života jen kvůli datu narození? Přesto je na jakýkoliv projev fyzického zájmu o druhé pohlaví mezi seniory v lepším případě nahlížen jako nevhodný, v horším odsuzován jako chlípnost.

Posledním falešným mýtem o sexualitě seniorů, který harvardský server vyvrací, jsou fyziologické změny pohlavních orgánů, přicházející s věkem. Připomíná jednak „výdobytky“ erotického průmyslu, jako jsou lubrikanty, viagra a další prostředky na podporu erekce či stále dostupnější plastická chirurgie, ale především zdůrazňuje rozdílnost samotného sexuálního aktu v odlišných fázích lidského života. Starší milenci nehledí tolik na „výkon“, jako na kvalitu, ne na tělesné, ale psychické uspokojení.

Podle výzkumu AARP je mezi páry nad 45 let se svým sexuálním životem spokojeno 64 procent mužů a 68 procent žen. Možná ještě více překvapující se mohou jevit čísla, týkající se seniorů bez partnera: spokojenost – či spíše smíření – se svým sexuálním životem uvedlo jen 18 procent mužů a 28 procent žen. Význam sexu pro kvalitu života se ukázal vyšší u mužů (67 %) než u žen (57). Avšak 92 procent mužů a 87 procent žen označilo vřelé vztahy s partnerem za klíčový faktor pro pocit štěstí.

Alespoň jednou týdně uvedlo sexuální aktivitu 90 procent lidí do 59 let, mezi pětasedmdesátníky to bylo již jen 20 procent. Skutečným problémem, s nímž se sexuální život seniorů potýká, totiž bývá málo vhodných partnerů. Zatímco ve skupině ve věku 45–59 let mělo partnera 80 procent respondentů, mezi těmi kolem 75 lety věku nejenže naprosto převládaly ženy, ale jen jedna z každých pěti měla partnera.

Problém chybějícího partnera se týká především žen, což vyplývá z demografických rozdílů v délce života. Přibližně od překročení hranice 50 let věku začínají v populaci převládat ženy a volných mužů je s postupujícím věkem stále větší nedostatek. Všude na světě se ženy dožívají vyššího věku než muži (v ČR je to 82 let u žen proti 76 u mužů).

Druhou stránkou obtížnosti pokračovat v sexuálním životě ve vyšším věku je často psychika: po úmrtí partnera nebo rozchodu je navázání nového intimního vztahu mezi seniory obtížnější, než je tomu u mladších lidí. Fyzická přitažlivost sice už není tak důležitá, jako duševní porozumění, ale v intimní sféře je třeba překonat bariéry zvyku, sebehodnocení či sebedůvěry a v neposlední řadě i častý pocit „nevěry“ vůči bývalému partnerovi.