Článek
Nicholas Epley z Chicagské univerzity a jeho kolegové navrhli 12 experimentů, kterých se zúčastnilo 1800 lidí. V jejich rámci se vytvořily dvojice, převážně cizích lidí, které spolu hovořily o relativně „povrchních”, nebo naopak „hlubokých” tématech.
Banálnější z konverzací začínaly tím, že se jeden z účastníků zeptal druhého, co si myslí o počasí. Hlubší otázky cílily na osobní informace. Jedním z příkladů byl dotaz: „Pokud by vám křišťálová koule mohla říci pravdu o vás, vašem životě, vaší budoucnosti nebo cokoli jiného, co byste chtěli vědět?“
Nesprávné vyložení řeči těla aneb Jak vznikají komunikační chyby
Účastníci předpovídali, jak nepříjemná podle nich konverzace bude, jaké spojení budou cítit se svou dvojicí a jak moc se jim bude klábosení líbit.
Z pozdějšího hodnocení vyplynulo, že závažné i povrchní konverzace byly méně trapné a vedly k většímu potěšení účastníků, než jaké očekávali.
Smysluplnější konverzace měly pozitivnější účinek
Účastníci jednoho experimentu hodnotili pocit napojení na svého konverzačního partnera na škále od jedné do deseti.
Hlubším konverzacím průměrně udělili hodnotu 7 oproti skóre 5,5, které připisovali povrchním hovorům. Pokud jde o to, jakou radost udělaly účastníkům, smysluplné konverzace dosáhly na skóre sedm z deseti, zatímco povrchní šest z deseti.
Proč nás online komunikace tolik vyčerpává
Lidé by se proto neměli bát začít komunikovat s cizími lidmi, ať už na ulici, ve vlaku, v čekárně či kdekoliv jinde a klidně otevírat i témata, která je zajímají či se jich samotných velmi dotýkají.
