Láska protikladů aneb Introvert vs. extrovert

„Najdeme příklady úspěšných i neúspěšných párů,“ říká klinická psycholožka Gargee Kanhereová.

„Partnerské vztahy jsou velmi subjektivní a závisí na tom, jak si kdo dokáže poradit se společnými i protikladnými vlastnostmi.“

Podstatné rozdíly se projevují v samém základu našeho bytí – tedy hlavně ve způsobu, kterým si lidé z opačných konců povahového spektra dobíjejí baterky a kde nalézají podněty. Extroverti čerpají energii a inspiraci z okolního světa, zatímco introverti totéž hledají ve svém vnitřním světě, svých pocitech, myšlenkách a prožitcích.

„Extroverti touží po prostředí s vysokou sociální stimulací, zatímco introverti ji potřebují o něco méně, což ale neznamená, že by ji nepotřebovali vůbec,“ vysvětluje autorka seberozvojové literatury Susan Cainová. Proto bychom si neměli plést introverzi se stydlivostí nebo plachostí.

Introverti prostě rádi přemítají a odpočívají v soukromí. Tento povahový rys jim obvykle sám o sobě neznemožní vybudovat si sebevědomý přístup k řešení nejrůznějších sociálních situací. I když je to pro ně náročnější než pro extroverta. „Dobrým případem je Bill Gates, často je popisován jako introvert,“ doplňuje Cainová.

Navzdory všeobecnému přesvědčení potřebují určitou dávku samoty i extroverti. Jen po kratší časovou dobu a v menších dávkách. Ani to pro ně, na rozdíl od introvertů, nemusí nutně znamenat, že zalezou do soukromí svého bytu. Uvidíte je třeba v kavárně, jak poslouchají hudbu ze sluchátek.

„Dalším z rozšířených mýtů je, že introverti nemají rádi komunikaci,“ upozorňuje poradce a školitel v komunikačních dovednostech Petr Jasinski.

„Není to pravda, mají ji rádi, jen v menším množství.“ Také k hovorům s jinými lidmi a ke společenským událostem přistupují méně spontánně než jejich extrovertní protějšky.

„Potřebují mít o něco víc pod kontrolou, v jakých časech a na jak dlouho se setkají a také s jakými lidmi.“

Setkávání s jinými je v mnoha případech sice těší, ale také unavuje, proto se na ně raději trochu připraví. Spíše preferují známé, se kterými sdílejí společná témata, než nové lidi a tlachání. I proto se společenštější z partnerů nemusí bát, že by se ve společné domácnosti jen mlčky sedělo.

Navíc, extroverti rádi mluví a introverti rádi naslouchají. Podle Petra Jasinského mohou nastat neshody spíš kvůli načasování konverzace.

Rozdíly se ale mohou projevit i v tak běžné situaci, jako je setkání po příchodu ze zaměstnání.

„Introvert přijde z práce, kde musel komunikovat, a potřebuje chvíli klidu. Můj táta třeba vždycky přišel domů a kontroloval sportovní výsledky,“ vzpomíná Jasinski. „Extrovert zase chce hned sdílet, co všechno zajímavého během dne zažil.“

Stejně jako v jakémkoliv jiném mezilidském vztahu je tedy namístě vyjít si vzájemně vstříc. „Je dobré být si vědom svých potřeb. Pak je možné partnerovi vysvětlit, že je pro mě důležité, abych měl půl hodinky klidu, a zároveň je dobré ujistit ho, že si s ním budu hned poté velmi rád povídat.“

Dalším úskalím by mohly být společenské aktivity. Jak bylo řečeno, introvert chce být o něco více doma a jeho protějšek to může frustrovat. Ale i tady se dá nalézt společná cesta.

„Je dobré, když extrovert vymyslí, co by rád dělal.“ A nechá svého partnera rozhodnout, kdy se aktivita uskuteční. „Aby se na to mohl trochu připravit,“ radí Jasinski s tím, že se dají velmi dobře propojit přednosti obou typů.

„Extroverti bývají kreativnější, introverti zase více analytičtí. To znamená, že extrovert si vymyslí, že chce jít do restaurace, a introvert prohlédne několik webových stránek, aby zjistil, která je nejlepší, s jídly za dobrou cenu a s nejlepším parkováním. Také má čas naladit se na atmosféru té restaurace. Extrovert nic z toho neřeší, je rád, když je venku mezi lidmi.“

To je jen jeden z mnoha případů, jak se mohou protiklady doplňovat a vzájemně zkvalitňovat společné soužití.

Petr Jasinski ještě upozorňuje, že jedna věc jsou vrozené rysy, jako je extroverze a introverze, druhá zase naučené dovednosti, které si můžeme osvojovat celý život a zdokonalovat je. Důkazem jsou například komunikativní introverti.

„Výzkumy ukazují, že v populaci je 55 procent komunikativních extrovertů, 35 procent nekomunikativních introvertů, půl až jedno procento nekomunikativních extrovertů a právě asi deset procent komunikativních introvertů,“ vypočítává Jasinski.

„Drtivá většina extrovertů je komunikativních prostě proto, že byli od dětství rádi s lidmi, a tak se to naučili. Pro introverty to bylo naopak náročné.“ Dovednost mluvit efektivně s lidmi si tak osvojili jen někteří z nich. „Naučili se to, protože to vyžadovala jejich práce nebo z nějakých jiných důvodů.“

A tak i introvertní partner může od svého protějšku odkoukat pár technik. „Extrovert se zase může naučit trpělivosti a toleranci,“ uzavírá Jasinski.

Autorka knih Zamilovaný introvert Sofia Demblingová dává pár praktických tipů, jak spolu mohou protiklady fungovat.

Může se vám hodit na Zboží.cz: