Jak muži a ženy přistupují k základním vztahovým otázkám

Na počátku vztahu si muži i ženy lámou hlavu nad tím, zda se budou dotyčnému líbit, zda je jejich protějšek ten pravý, zda to vydrží a tak podobně.

Jak ale obecně víme, muži a ženy mívají na stejné věci různé názory, a ve vztahu to nebývá jinak. Což výstižně popisuje například název známé knihy Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, která vtipně a inspirativně vysvětluje a ukazuje, kterak řešit různá vztahová nedorozumění.

Vztahový kouč James Allen Hanrahan na svém blogu osvětlil rozdíly u některých základních otázek.

Tato otázka je velkým favoritem hlavně u žen, pro muže je pak spíše utrpením. Rozdíl je podle odborníka v tom, že ženy si na rozdíl od mužů výrazně uvědomují možné plýtvání časem na toho nepravého.

Muži naopak často až nepředstavitelně přeceňují své schopnosti, aby vztah trval dál. Rovněž mají určitou výchozí „mentalitu” ve stylu „uvidíme, jak to půjde”.

Obecně vzato, každý vztah potřebuje plán a účel. Pokud partneři naleznou společný cíl, je možné si užívat společné okamžiky po dlouhý čas.

„Není dne, kdy by mi některá klientka neřekla: To bylo skvělé, jsem ráda, že udělal to a to, ale co bude dál?” nastiňuje vztahový kouč problematiku, která ženám podle něj příliš nefandí. „Prostě jim radím, ať si užívají daný okamžik.”

Mužští klienti bývají v přímém kontrastu s ženským postojem, často je vychutnávání si okamžiku to jediné, co dělají. Mají tendenci postupovat metodicky z bodu A do bodu B. Povede-li se bod A, přejde se k bodu B a tak dále.

Ženy naopak často přecházejí od bodu A k bodu Z a přeskakují zásadní vztahové kroky, které musí během oné cesty muži prokázat. Třeba zavolat tehdy, když slíbí, že zavolají. Když to neudělají, jak mohou vědět, že bude schopen dodržovat zásadnější věci?

Tato otázka je podle Hanrahana možná nejvíce kontrastní ze všech. Zatímco pro ženy se závažnost vztahu prohlubuje s tím, co muž postupně dělá a jak se chová, muži jsou v tomto směru naopak mnohem vážnější a striktnější.

Podstatná ale pro ně není „vážnost” vztahu jako spíš otázka, zda je „zábavné” být s danou ženou. Pokud to tak není už na počátku, je více než nemožné, aby muž o vztahu uvažoval jako o vážném.

Co z toho všeho podle Hanrahana plyne? Že muži bývají mnohdy mnohem vážnější a zásadovější, než se může na první pohled zdát. Ale i když „vidí” některé vztahové otázky jinak než ženy, neznamená to, že je nevnímají a neberou si jejich názory k srdci.