Článek
Jen tak si s někým náhodně popovídat může být příjemnou vzpruhou v běhu všedních dní. A pro ty, kteří žijí sami, i vítanou šancí potkat nové lidi a možná se i seznámit. Na procházce v parku, ve vlaku, na farmářských trzích, při čekání na dopravu nebo ve frontě.
Může jít o sousedy nebo kolegy, s nimiž jsme se dosud míjeli, rodiče spolužáků našich dětí, se kterými se potkáváme před školou, neznámé lidi na večírku či na dovolené, ale o i toho zajímavého pána, který si na výstavě s takovým zápalem prohlíží obraz vedle...
Nebojte se při konverzaci s cizími lidmi otevírat hlubší témata
Tím spíš, že pandemie koronaviru v našich životech ledacos změnila. Mimo jiné prověřila vztahy se širším okruhem našich známých. Někteří lidé nám zůstali, s jinými jsme tak nějak ztratili kontakt a nemáme potřebu ho znovu navazovat.
Na jednu stranu je to smutné, na stranu druhou jde o příležitost využít tento uvolněný prostor ke komunikaci s novými lidmi.
Co je small talk?
Angličtina má pro malé popovídání, nezávazný „pokec“ s neznámými lidmi, speciální výraz - small talk. Je definován jako zdvořilá konverzace o nedůležitém a nekontroverzním tématu.
„Někteří lidé small talk nesnášejí, protože ho považují za ztrátu času a překážku smysluplné konverzace, jiní ho nemají rádi, protože v něm nejsou dobří,“ podotýká profesor psychologie Frank McAndrew.
Jenže s člověkem, kterého jste v životě neviděli, případně se jen občas potkáte ve výtahu, si asi těžko budete rovnou vyměňovat hlubokomyslné úvahy o stavu současného umění nebo politiky. A pokud jsou za vaší nesmělostí a nechutí konverzovat prostě obavy z toho, že se ztrapníte, zkuste trénovat. Vyplatí se to.
Sedm způsobů, jak druhé nenudit
„V posledních letech byl small talk uznán jako prospěšný prvek každodenního života. Například několik nedávných studií ukazuje, že lidé jsou šťastnější, pokud mohou mluvit s jinými, i pokud je to s cizími lidmi v metru,“ upozorňuje profesor s tím, že v současné společnosti je celá řada lidí ohrožená samotou.
Podle poznatků Evropské komise se často cítí osaměle až okolo třiceti milionů dospělých Evropanů.
I proto stojí za to small talk pěstovat. Jde totiž o bezpečný způsob, jak začít konverzaci, aniž bychom se toho druhého dotkli nebo ho nevědomky nějak urazili. Jak s tím ale začít, pokud cítíme obavy, je nám lehce trapně a v hlavě prázdno?
Začněte úsměvem
- První věc, na kterou bychom si měli podle odborníků dávat pozor, je řeč těla. Nejde jen o adekvátní oční kontakt, úsměv a přátelská gesta rukou, jako jsou třeba otevřené dlaně. Také bychom si měli všímat, jestli necháváme druhé osobě dostatek osobního prostoru a zda neblokujeme cestu k případnému odchodu. Pokud například zatarasíte dveře v malé firemní kuchyňce, člověk v ní se bude cítit nepříjemně.
- Představte si, že mluvíte se starým známým. Téma, jímž začnete, je důležité, ale roli hrají i vaše aktuální pocity a nálada. Emoce jsou „nakažlivé“. Včetně nervozity, již tímto trikem zmírníte. Navíc, když se k neznámému člověku chováte jako k někomu, koho znáte a máte rád, budete mu hned sympatičtější!
- Okomentujte prostředí. Pokud o člověku, kterého chcete oslovit, nevíte vůbec nic, tedy nevíte, co ho zajímá, natož co ho opravdu těžce nezajímá, poznamenejte něco k situaci, ve které se oba nacházíte. Jde to v jakémkoliv prostředí. V hotelovém lobby můžete okomentovat vkusné zařízení, na autobusové zastávce zase to, že tu dnes čeká mnohem méně lidí.
- Volte univerzální témata. Všichni o nich mluvíme - o počasí, aktuálních zprávách, sportu, zábavním průmyslu. Jsou velmi užitečná, protože šance, že se trefíte do něčeho, o čem ten druhý něco ví, je velká. Toto je navíc velice dobrý způsob, jak prolomit ledy ve skupině lidí. Na otázku: „Viděli jste včerejší utkání?“ většinou odpoví kladně alespoň jeden člověk. Samozřejmě, chce to rozumný výběr. Vypálit na někoho jásavě o posledních úspěších našich biatlonistů na peróně při čekání na vlak moc vhodné není. Tady to chce spíš začít pěkně po anglicku třeba o počasí.
- Nechte si poradit. Pokud jste třeba na horské chatě a vidíte někoho s lyžemi, zeptejte se, který svah je podle něj nejlepší, kde se dá dobře najíst atd. Je to skvělý způsob, jak začít a jak si rychle padnout do noty. Ptejte se, i když už odpověď znáte, případně by bylo snadné najít ji ve vašem chytrém telefonu. Otázka se hodí zvlášť ve chvíli, pokud nemůžete rychle přijít na jakékoliv jiné téma.
- Zajímejte se o toho druhého. Někdy se stydíme začít prostě proto, že se cítíme pod tlakem. Máme dojem, že musíme být zábavní a zajímaví. Představte si, že k vám v jakékoliv sociální situaci přijde neznámý člověk a začne žoviálně vyprávět o sobě. Asi si řeknete: „Přece jsem se neptal.“ Zato projevený zájem potěší. Na večírku se třeba zeptejte, jak zná dotyčný hostitele, v parku na rasu či věk psa, kterého daná osoba venčí.
- Řekněte kompliment. Do řeči se většinou chcete dát s někým, kdo je vám sympatický, a tak na něm či na ní už vidíte něco pozitivního. Být v prvních větách příliš osobní se nevyplácí, ale při chvále střihu kabátu nebo účesu lidé obvykle roztají. Ocení to i kolegyně v práci.
- Poznamenejte něco příjemného. Možná jste to zažili ve vlaku či ve fitku - někdo se s vámi dá do řeči a neuběhne ani pár vteřin, a už si začne stěžovat na zdraví nebo nadávat na politika, kterého jste shodou okolností volili. Obvykle se pak nemůžete dočkat, až se budete moci vytratit. Vy sami tedy takhle hovor nezačínejte. Na většině situací se totiž dá najít a vypíchnout něco pozitivního. Například: „Neuvěřitelné, je leden - a takový slunečný den!“
- Představte se. Neplatí to vždy a všude, na ulici asi nikoho takhle přepadat nemůžete. Dáváte tím jasně najevo, že se s tím druhým chcete seznámit. Dovolit si to ale můžete v pracovním prostředí, na józe nebo v hotelu či na večírku.
- Počítejte s tím, že to nevyjde, a buďte připraveni odejít. Neděje se nic osudového ani světoborného. Je to jen pár vět. A pokud na ně ten druhý nereaguje podle vašich představ nebo vůbec, neberte si to osobně, v podstatě se vůbec neznáte. Od určité chvíle je prostě míč na druhé straně. Možná neví, jak odpovědět, jak se zapojit. I tady platí rčení, že cvičení dělá mistra. A vy jste to aspoň zkusili. Navíc, jde jen o povrchní konverzaci, to nejhorší, co se může stát, je, že to bude trochu trapné. Taky můžete zjistit, že vám v konverzaci není příjemně a daný člověk vám vlastně nesedí. Začne například kritizovat něco, co vám je sympatické, nebo se rozmluví a nezavře pusu. Potom si uvědomte, že mu nic nedlužíte. Stačí říct: „Díky, bylo příjemné si s vámi popovídat,“ a bez výčitek odejít.
Hovor „o něčem”
Odejít samozřejmě můžete i po prohození pár milých vět, kdy se obě strany rozcházejí s úsměvem na tváři. Ale někdy to je škoda, nemyslíte?
Je jasné, že téma o počasí nevydrží na dlouho, vy však můžete hovor prohloubit. Podle profesora Franka McAndrewa je dobré být schopný přejít do hlubšího hovoru, například položit otázku na vážnější téma. Nebo reagovat na něco, co ten druhý řekl, a začít to rozvíjet a přidávat vlastní postřehy či zkušenosti.
Nesprávné vyložení řeči těla aneb Jak vznikají komunikační chyby
„Trik je v tom, mít schopnosti v obou druzích konverzace. Tyto dva různé typy hovoru jsou potřebným tandemem k tomu, abychom vytvořili dobré vztahy,“ uzavírá McAndrew.
| Čemu se při povídání vyhnout |
|---|
| Nemoc. Zažili jste to? Dáte se s někým do řeči a do pěti minut víte, že má revma, žaludeční vředy a křečové žíly. Dalších pár minut posloucháte, jak a co ho bolí. Většině lidí není při takové konverzaci příjemně. Také není vhodné dávat „zaručené“ tipy na léčbu nebo naznačit, že by někdo mohl zhubnout. |
| Drby. Pokud jedete ve výtahu s novým sousedem, věta: „Víte, že se paní Nováková ze čtvrtého rozvádí?“, není nejspíš to pravé ořechové. |
| Politika. Emočně velice nabité téma, kdy se místo příjemného pokecu snadno dostanete do hádky. |
| Vzhled. Jedna věc je pochválit kabát nebo šaty. Nicméně odhadovat nahlas věk nebo případné těhotenství dámy, kterou neznáte (i když podle vás tak vypadá), je naprosto nevhodné. Nekomentujte ani ztrátu nebo nabrání váhy člověka, kterého znáte jen od vidění. |
Jak se baví pejskaři
Pokud patříte k těm, kteří si během pandemie pořídili pejska, a bydlíte ve městě, možná se nestačíte divit, kolik toho najednou během procházek napovídáte s úplně neznámými lidmi.
Samozřejmě, většinou jde jen o pár slov či vět s kolegy pejskaři, zatímco čekáte, až se ti dva vaši neposedové očichají a třeba si i pohrají. Je to skvělé pro psa, protože ho musíte socializovat. Ovšem zároveň je to i dobré cvičení pro introverty, jak se rozmluvit.
Pandemie vystřelila ceny psů raketově vzhůru
Navíc - ať už je pes váš, nebo jste si ho na venčení půjčili, téma je zcela jasné, nemusíte nic složitě vymýšlet. Psi jsou pro jejich majitele nevyčerpatelné téma.
A pokud si nejste jistí, kteří pejskaři chtějí komunikovat a kteří ne, mohou vám pomoci i moderní technologie. Je tu například mobilní aplikace Fiddo, která ukazuje i polohu pejskařů.